Watched

23. Chapter

Celý oběd proběhl v tichosti. Po něm se někam rodiče vytratili a já tu zůstala sama se Zaynem. Seděla jsem na své postely a přemýšlela ani nevím kde Zayn je. Zvednu se a přejdu k oknu. Odhrnu kousek záclonu abych léle viděla. Všimnu si Zayna jak hází nějaký míček a zachvíli se za ním rozběhne Black. Ježíš málem jsem na něj zapomněla. Usměju se a chvíli je jen pozoruji. Nakonec se odeberu za nimi ven.

Stojím kousek od nich a Black hned jak si mě všimne donese mi míček s kterým si hrajou.

"Čau chlape." řeknu a dřepnu si k němu abych se s ním mohla přivítat.
Black je zlatý retrívr. Zatímco ho drbu v jeho kožichu on se o mě všemožně otírá a vrtí tím jeho ocasem. Vezmu do ruky míč a zvednu se od Blacka. Začnu si s míčkem pohazovat v ruce a pochvíli se podívám na Zayna.

"Nechceš se jít projít?" zeptám se ho nakonec. Zayn vypadá vcelku zaskočeně ale nakonec přikývne. Vezmu míček který jsem držela a hodím ho Blackovi někam k lesu a pomalu se rozejdu tím směrem, Zayn mě hned následuje.

Jdeme takhle v tichosti nějakou dobu a asi oba nevíme jak začít.

"Anne nechtěl jsem tě nějak výstrašit nebo tak." prolomí nakonec to trapné ticho Zayn. Pokusím se o malý úsměv.

"To se ti moc nepovedlo." podotknu a znovu hodím míčkem.

"Bál jsem se, že o tebe přijdu." povzdechne si.

"Proto si mě chtěl u tebe držet násilím?" optám se ale ani nevím zda chci slyšet odpověď.

"Udělal jsem chybu, vím to. Začali jsme špatně. Zpanikařil jsem." flustrovaně si zajede prsty do vlasů.

"A jak sis to jako představoval až to vše najdu? Že ti skočím kolem krku a budu ti děkovat, že si mě takhle uháněl, sledoval a teď budeme ty nejšťastnější do konce života." podotknu.

"Nee.... nechtěl jsem aby to bylo takhle, aby tě dostal někdo jiný..."

"A nebylo by lepší mi prostě říct, že máš o mě zájem než mě stolkovat." zastavila jsem se kousek od jezera.

"Bylo ale pořád se kolem tebe motali nějaký kluci a já se bál..." Zayn se zastaví kousek odemně.

"Jsou to kamarádi, nic víc." povzdechnu si.

"Vím." zašeptá a přiblíží se o kousek blíž.

"Bál jsem se, že se tě budou dotýkat na místech kde by vůbec neměli, že ti ublíží, že tě ztratím." jeho ruka se přesune na mou tvář. Chvíli ho mlčky pozoruji a nemám se k žádné odpovědi.

"Miluji tě. " zašeptá a spojí naše rty. Chvíli stojím a k ničemu se nemám, tohle jsem vůbec nečekala. Nakonec ale rty pohnu proti těm jeho a Zayn vydechne s úlevou. Jsem asi úplně blbá, že tohle dělám ale něco mi říká že to je správně.

Rozdělí nás až Black který mi skočí na nohy s míčkem v puse. Usměju se a natáhnu se pro míček a hodím mu ho. Zayn tam Chvíli jen tak stojí a sleduje mě ale ani jeden nic neřekne.

Pomalým krokem jdeme zpátky k domu. A skoro před brankou se Zayn zastaví, že málem do něj vrazím. Očima přejede cely můj obličej a zastaví se u oči.

"Slibuji, že se budu tak snažit abych ti dokázal, že nejsem takový jaký si myslíš. Jen mi dej šanci." ani nečekal na odpověd a už byl někde v domě. Několikrát jsem zamrkala a vůbec nechápala. Nakonec jsem taky vešla do domu a hned mě mamka zatáhla do kuchyně.

"Tak co Anne? Vyříkali jste si to? Zayn vypadal spokojeně." chrlila na mě.

"Asi vše v pohodě." nevěděla jsem co odpovědět.

"A nechtěli by jste si zítra udělat den pro sebe, sjeli by jste do města, zašli třeba do kina..." navrhovala a já se nad jejím nápadem usmála. Nevím zda je to dobrý nápad a jak by to dopadlo.

"To zní skvěle Melisso, co na to říkáš Anne?" uslyším za sebou a než se stačím tím směrem otočit tak cítím na svém pasu jeho ruce. Mírně pootočím hlavu abych mu viděla do obličeje, kde mu pohrává mírný úsměv a čeká na kladnou odpověď.

"Uvidíme ráno jak se nám bude chtít co ty na to?" odpovím s úsměvem na tváři aby mamka nic nepoznala.

"Dobře." řekne Zayn a políbí mě do vlasů. Všimnu si jak se mamka nad námi usmívá.

.....

"Budu spát na zemi." řekne Zayn, když vyjdu vykoupená do pokoje.

"Myslím, že mám dost velkou postel pro oba." zamyslím se a všimnu si jak v Zaynových očí zajiskřilo.

"Jen spát nic jiného, jinak skončíš na zemi." pohrozím mu prstem.

"Nic jiného mě nenapadlo." ušklíbne se a ruce dá před sebe v obraném gestu. Usměju se a zalezu si do postele na svoji půlku. Zachvíli to udělá i Zayn.

"Tohle je tvá půlka tohle má." ukážu mu imaginární čáru mezi námi.

"Chápu." zasmál se Zayn a já se k němu otočila zády. Když už mi chybělo kousíček od toho abych se ocitla v říši snů ucítila jsem na mém pase Zaynový ruce a jak si mě k sobě přitáhl. Na nic jsem se už nezmohla a usnula.