Watched

15. Chapter

Opravdu začínám mít asi trochu strach. Nejsem paranoidní, že mě někdo pořád sleduje...

A to jak se chová Zayn, jak se na mě kouká, jak si mě prohlíží. To taky není normální.

Co když ten člověk je prostě on! Co když má něco v plánu? Asi bych si měla najít nějakého "bodyguarda". Třeba by si dal potom pokoj. Ale kde někoho takového najít? Mohla bych se zaptat Alexe!

Praštím sebou na sedačku a v ruce telefon. Hledám Alexovo číslo a už vyťukávám zprávu.

" Ahoj brouku, měla bych na tebe malý dotaz. Asi nejsem paranoidní a někdo mě sleduje a píše. Potřebovala bych jesi neznáš někoho kdo by se ke mě na nějakou chvíli přidal?" zpráva odeslána. Doufám, že někoho takového bude znát a mě přejde strach.

Položím telefon na stolek a odejdu do kuchyně udělat si čaj. Zalévám si čaj a v tom pípne telefon. Odložim konvici a lítnu se podívat co odepsal.

"Zlato, určitě něco domluvím s Peterem. Dám ti pak vědět." ježíš to je zlatíčko. Nevim jak mu to vynahradím.

Super tak toto by bylo.

Nobody's view

Dneska nemusím být tolik v postřehu. Anna má dnes volno a zatím nevyšla s baráku. Hmm, mohl bych jí někam vytáhnout?

Škoda, že mi včera na tu zprávu neodpověděla. Těšil jsem se, že by jsme si mohli vyměnit pár zpráv. No není to poslední šance, která se naskytla.

Sedl jsem si k počítači a napojil foťák. Všechny fotky jsem rostřídil a dal je tisknout. Poměrně silný štos jsem vyndal s kopírky a začal si fotky prohlížet.

V tom jsem ale uslyšel zvonek. Nebyl to můj zvonek ale Anny!

Rychle jsem zahodil fotky a mířil si to ke dveřím. Podíval jsem se kukátkem ve dveřích a uviděl poměrně vypracovaného, urostlého chlapa.

Doprdele, co jako chce po mé Anně? Tak tohle mu jen tak neprojde. Neboj chlapče na tebe se ještě podívám.

Každý musí pochopit, že Anna je MOJE!

Anna's view

Zazvonil zvonek a vůbec jsem netušila kdo by to mohl být. Váhavě jsem dveře otevřela a uviděla toho... jak ho nazvat?

Jeho rysy v obličeji lemovalo mírné strniště. Tričko které odhalovalo jeho vypracované paže bylo tak uplé jako kdyby mělo každou chvíli prasknout.

Co takový fešák může po mně chtít? Asi bych na něj neměla už tak zírat se slinou u pusy a promluvit.

"Ahoj?" konečně se mě něco vypadlo.

"Ahoj, jsi Anna? Poslal mě sem Alex, že potřebuješ s něčím pomoct." promluvil a jeho nebeský hlas zněl v mých uších.

"Ou, ano. Pojď dál." udělala jsem krok stranou aby mohl projít dovnitř. V duchu jsem se proklínala, že jsem ráno nevěnovala trochu úklidu a nějaký ten čas v koupelně.

"Nečekala jsem, že by sehnal někoho..hmm... Jako jsi ty." Usmála jsem se a pokynula rukou aby se posadil.

"Mám to brát jako lichotku nebo..?"

"Jasně, že lichotku. Nevěděla jsem, že zrovna Alex má takové kamarády." posadila jsem se vedle něj.

"Tak to jsem rád. Mmm Alex se nějak zmínil, že tě snad někdo sleduje?"

"No takhle, nevím jesi je to pravda ale pořád mám divný pocit, že mě někdo sleduje. Včera přišla dokonce i zpráva." vzala jsem ze stolku telefon a ukazala mu jí.

"Pokud je to pravda tak uvidíme co ti má společnost přinese. Snad ti dá ten člověk pokoj." usmál se na mě a chytil za ruku.

Tak tohle je snad sen. To se mi určitě jen zdá.

Celý odpoledne jsme prokecali a Peter už musel jít. Nedokázala jsem ho ukecat aby zůstal na večeři. Škoda. Ale něco mi říká, že teď spolu budeme trávit hodně času.

Zabouchla jsem za ním dveře a vrátila se zpátky k telefonu na zprávy s Alexem.

" Děkuju za Petera je úžasný."