Watched

8. Chapter

Dnes mě čeká práce. Už dávno jsem měla vyplý budík ale stále jsem ležela v postely přikrytá až po bradu. Opravdu se mi nikam nechtělo. Co když přijde Zayn? Jak se mám chovat? To si opravdu nepřeju.

Konečně jsem se přemluvila a vylezla ze své krásně zahřáté postýlky. Jak se mi s ní nechce.

Přehodila jsem peřinu na druhou stranu a odebrala se do koupelny. Zastavila jsem se u umyvadla a podivala se na sebe do zrcadla. Ušklíbla jsem se a opláchla si obličej studenou vodou. S kelímku jsem si vyndala svůj zubní kartáček a vymáčkla na něj zubní pastu. Kartáčkem jsem přejela pod proudem vody a vložila si ho do pusy.

Otevřela jsem svůj kosmetický šuplík a vyndala potřebné věci. Černou řasenkou jsem si obtáhla řasy a přepudrovala jsem se. Dnes jsem neměla náladu na nějaké dlouhé a pracné skrášlování.

Rozčesala jsem si vlasy a nechala je zvlněné od přírody.

V ložnici si oblékla tyrkysové tílko na to jeansovou bundu a černé skinny. Do mé černé malé kabelky jsem hodila klíče, mobil a peněženku a ještě takové ty důležité věcičky pro holky.

Asi po 20 minutách jsem došla do práce. Zašla jsem do šatny a převlíkla se do pracovního. Celou dobu jsem se modlila aby se tu neukázal Zayn. Nechci ho vidět,  nahání mi strach.

Už převlečená jsem došla za pult a za cesty si zavazovala ještě černou zástěru.

Bylo 8 hodin a my otevřeli. Hned se sem nahrnula malá skupinka děti kteří sem chodí každý den před školou. Objednali si u mě kafe a tousty, které jim poslouží jako snídaně.

Dnes to vypadá na klidny den. Po tom co odešli tyto děti sem přišel jeden starší pár a jinak od té doby nic.

Koukla jsem se na hodiny a ty ukazovali 11:39 a dveře k nám se otevřeli. Nevěnovala jsem tomu velkou pozornost a dal utírala skleničky.

"Ahoj." ozval se pozdrav a já trošku ztuhla. Ten hlas znám. Opatrně jsem zvedla hlavu a podívala se kdo ten pozdrav vypustil s úst.  v duchu jsem se modlila ať to není ten kdo si myslím. Jenže asi ten na hoře nechce abych měla jednoduchý život.

Ano stál předemnou Zayn. Chtěla jsem se někam vypařit jenže teď už by to bylo nápadně když me viděl a dokonce pozdravil.

Na tváři mu panoval velký úsměv a čekal až mu odpovím. Ale já se k tomu moc neměla.

"Ahoj." pozdravila jsem nakonec s nezájmem a dál utírala skleničku.

"Co si dáš?  zeptala jsem se aniž bych se na něj podívala. Otočila jsem se k němu zády a natáhla se na poličku kam jsem položila skleničku.

"Tebe." ozvalo se za mnou a ja myslela že tu skleničku kterou jsem jeste nestacila položit upustím.