Watched

19. Chapter

Rychle jsem na sebe začala házet oblečení, popadla kabelku a chtěla se rychle vyplížit ven. Postavila jsem se mezi futra od ložnice a chvíli poslouchala abych věděla kde se Zayn nachází. V celém bytě bylo ale naprosté ticho.

Zhluboka jsem se nadechla a pomalu se vydala chodbou ke dveřím, které jsem si myslela, že vedou ven. Pořád jsem se kolem sebe rozhlížela zda se náhodou ten psychopat někde neobjeví.

Už jsem měla od dveří asi jen dva kroky, natahovala jsem ruku abych uchopila kliku, už jsem cítila studený kov kliky na špičkách mých prstů ale v tom mnou projel šílený strach když mi spočinula ruka na rameni. Zastavila jsem se ve všech pohybech a čekala co se bude dít.

"Honey, kuchyň je tímhle směrem. A dej mi tu kabelku myslím, že tu u snídaně nepotřebuješ." přejel rukou dolu po mé paži a chytl mě za ruku aby mě mohl vést k údajné kuchyni.

Třeba až se najíme tak budu moct odejít. Pomyslela jsem si. Nezbývalo mi asi nic jiného než se jít nasnídat. Nechtěla jsem riskovat, že mé odmítání by ho mohlo nějak naštvat a nemuselo by to skončit dobře. Neznám ho a nevím čeho všeho je schopný.

Seděla jsem u stolu a koukala na opravdu vábně vypadající snídani.

"Dáš si kafe, čaj, džus..?" vyrušilo mě najednou. Můj pohled zůstal stále na stejném místě a jen mu odpověděla.

"Kafe, prosím." proč ho vůbec prosím. Měla bych se jednoduše sebrat a odejít, nebo proč mě nenapadlo napsat někomu smsku ať mi přijde pomoct... Začnu se znovu rozhlížet kolem sebe snažíc se najít kabelku kde by měl být můj telefon. Nikde nic, kam jí mohl dát?

Třeba jí nechal na chodbě. A už jsem se chtěla zvednout, že bych si pro ní došla ale v tu chvíli mi na stole přistál hrnek s kávou. Následoval jí velký Zaynovy úsměv a usadil se naproti mně. Ani neváhal a pustil se do snídaně kterou nám připravil. Pozorovala jsem ho jak vše do sebe hází. Asi musí mít velký hlad.

"Jes, dokud to je teplý." připomněl mi, když zvedl pohled od jídla aby se mohl napít své kávy.

Jen jsem přikývla a pomalu uchopila příbor. Nadechla se a pustila se do jídla, když se mé břicho ozvalo, že by si rádo něco dalo.

"Napadlo mě, že by jsme se mohli jít projít, po cestě koupit něco k jídlu, pak by jsme společně mohli něco uvařit a pustit si nějaký film. Myslím, že by to byl krásný den." vyrušil mě Zayn se snídaně.

"Co na to říkáš?" zeptal se znova, když jsem na něj jen koukala bez jediného mrknutí.

"Nemyslím si, že je to dobrý nápad. Ráda bych šla domu a šla si lehnout jsem strašně unavená." zalhala jsem a na podpoření mé lži jsem zívla v naději, že mi to vše projde.

"Tak si můžeme udělat filmový den, k obědu si něco objednáme nebo nakoupíme on-line a pak něco uvaříme. Určitě nechci aby si se musela přemáhat." navrhl hned jiné řešení a zvedl se ze své židle. Jeho kroky se pomalu blížili k mé osobě a já přestala dýchat. Pohladil mě po rameni a pomalu jel k mé dlani, která byla nyní položená na mém stehně. Klekl si vedle mě a stále mě držel za ruku.

"Zalezem si do postele, vybereš si nějaký film, který se ti bude líbit a budeme odpočívat."