Na křídlech smrti

Bolest..

Pustili mě domů. Prej sem si způsobila sama. Bylo mi hrozně. Brečela sem. Copak to takhle můžu nechat?? Nechají mě umřít. Tak dobrý aspoň o jednoho psychopata méně. Jo psychopata. Nikdo mi už neřekl jinak. Všichni si na mě ukazovali prstem. ,,Ona je divná! Chce se zabít. Je to emařka! Tak už chcípni!" pořvávali na mě na chodbách ve škole. Nikdo s tím nic nedělal. Byla sem smutná. Christiánovi někdo řekl že ho nemiluju a on se na mě vykašlal. Už abych umřela!! Stejně sem všem jen na obtíž! Máma chlastá a kašle na mě. Táta se odstěhoval do Německa s tou jeho vychrtlou kozou(jeho nová přítelkyně Amanda). Jedinej komu na mě ještě záleželo byla Jenny. Jsme nejlepší kamarádky od školky. Vždycky vymyslíme nějakou totální kravinu. Třeba minule. Poprosili jsme naše třídní aby nám půjčili tričko a my se v tom fotili. Nebo když nám bylo asi 12 a nechtělo se nám do školy tak jsme přenocovali jen v pyžamech venku a další den jsme měly obě dvě angínu jak vyšitou. Jenny je moje nejlepší kamarádka. Ona mi rozumí. Ona mi nikdy nelže. My dvě nejsme jen kamarádky. Ona je můj přítel. Teď furt myslím na Christiána. Já nevím, kdo mu co řekl, ale strašně mě to štve. Byl to jedinej kluk kterýho sem milovala. On byl můj sever. Můj jih. Můj východ i západ. Mé všední dny i moje neděle. Myslela jsem že je to navždy. Můj omyl. Zajímalo by mě jak to se mnou dopadne. Už vykašlávám krev. Svoje plíce. Už skoro žádný nemám,asi. Ležím doma v posteli jak mrtvola. Maminka má strach že brzo umřu. Nedává to na sobě znát ale brečí. I přes to vše zlé co sem s ní zažila jí miluju. Je to přece jen moje máma. Asi žádný rodič by nebyl rád jak vidí umírat své dítě. Hele co se to děje. Volá mi nějaké neznámé číslo.,,Haló, kdo tam?" optala sem se slušně. ,,To jsem já Christián. Mohl bych se za tebou zastavit?" řekl hlas a já málem upustila telelefon. ,,Jo, jestli chceš tak přijď. Zatím čau." řekla sem a položila mobil. Co když se mu nebudu líbit? Přece jenom kvůli té nemoci sem hodně zhubla. Jdu se osprchovat. Svlékla jsme se a stoupla bosou nohou pod sprchu. Najednou sem zjistila že je otevírají dveře a já se lekla a zakřičela jsem:,,Obsazeno!" jenže dveře se otevřely. Byl tam Lewis(matčin nový přítel). Vzala sem si přes sebe ručník. ,,Přede mnou se nemusíš stydět." řekl a zamknul dveře. Začal se svlékat. Já chtěla začít křičet jenže on mi zakryl pusu. Vytrhnul mi ručník z ruky a strčil mě do sprchy. Stoupl si tam taky a pustil sprchu. Začal mě líbat. Bylo to odporné. A pak se stalo to nejhorší čeho sem se obávala. Brečela sem. On mi furt opakoval že se nemám čeho bát. Že se mi to bude líbit. A pomalu do mě vnikl. Šileně mě to bolelo. Ale musela sem to vydržet. Hladil mě po celým těle. Bylo to nechutné. Pak mi řekl ať si sednu. Radši sem ho poslechla. Roztáhl mi nohy a začal znova. Já tam seděla úplně ubrečená a prosila ho ať toho nechá, ale on že to je krásný. Že se mu to líbí. Pak se do mě udělal. Když byl konečně konec a on se začal oblíkat tak řekl že jsem byla šikovná a ať to nikomu neříkám jinak bude zle a tohle bude dělat častějc. Když odemikal tak poznamenal, že to stejně bude dělat častějc. Já seděla v tom sprchovém koutu a ani se nehla. Asi po deseti minutách někdo zaklepal na dveře. Nic sem neřekla jen se klepala. Klika se opět pohla a dveře se otevřeli. Bála sem se že je to zas on. Ne, byl to Chris. Lekl se když mě tam viděl jak brečím úplně nahá. Vzal mě do náručí. Ptal se co se stalo ale já nic neřekla. Políbil mě na čelo. Ale já hned poté na pusu. Začli jsme se líbat a já ho začla svlékat. Nebo spíš pomohla mu. On se mě zeptal, jestli to opravdu chci a já jen kývla hlavou. Vnilk do mě, ale teď to bylo jiné. Bylo to nádherné. Byli jsme u mě v pokoji. Pak jsme oba usnuli a spali až do rána..