Na křídlech smrti

První hádka

Už mi sundali sádru, tak tu sedím sama s otevřeným kufrem a balím věci do Německa. Odlétáme už za dva týdny a já se nemohu dočkat, jelikož uvidím svého tátu. Tak moc mi tu chybí. David šel něco zařídit. Crrrr. ,,Sakra, to si zapomněl klíče?" Zaklela jsem. Jdu ke dveřím a otevírám je. No to ne, do háje. Jeho bych tu nečekela! Chris!,,Ahoj" začne stroze.,,Ahoj." i já se zmůžu jen na tohle. Ale hned dodám:,,Co potřebuješ?",, Už jsem tě dlouho neviděl, tak jsem se stavil." řekl a usmál se na mě.,, Aha no. Tak pojď dál." nabídla jsem mu a on přijal.,, Promiň, mám tu trochu nepořádek, balím." řekla jsem a on se na mě vyděšeně podíval.,, Jedeme se s Davidem podívat za mým tátou do Německa." usmála jsem se.,, Aha" řekl. Nic víc jenom aha? Po tom všem jen ahy? Co bych od něj vlastně mohla čekat. Najednou zachrastili klíče v zámku. David je doma.,, Ahoj lásko moje" ozvalo se po bytu.,, Ahoj." David vešel do pokoje a jen zůstal zírat.,, Tak já radši půjdu. " řekl Chris a já ho objala. On se usmál a odešel. David hned začal hysterčit.,, Co to jako mělo bejt? Ty si se mnou a budeš se tu oblejzat s někým jiným?" to mě trochu dostalo. Urazila jsem se, vzala si bundu a Conversky, ještě
jsem popadla klíče a vyrazila pryč. Já se oblejzám s někým jiným? To je pěkný, co si o mě myslí. Sedla jsem si na první lavičku a rozbrečela se. Vždyť on přišel za mnou já ho nezvala. Je vidět jak moc mě miluje no. Vzala jsem si sluchátka z kapsy a zapojila je do svého telefonu. Zavřela jsem oči a jen vnímala hudbu. Bylo to tak dokonalý. Přestala jsem brečet a jen vnímala písničky. Najednou sem se přinutila oči otevřít a stál tam on. Vstala sem a chtěla odejít, ale to už si mě majetnicky přitáhl k sobě a objal mě tak silně, ale zároveň tak něžně, že jsdm už nikam nechtěla. Vytáhl mi sluchátka z uší a omluvil se mi. Jenže to se mi to znovu vybavilo před očima a rozbrečela jsem se znovu. On dával svým objetím najevo, že mu to je líto a tak mě utišil. Zvedl mi hlavu a políbil mě.,, Miluju jeho modré oči.. Ve kterých můžu vidět bolest.. Ale i radost..Jeho plný ret.. Krásné tváře.. Které mi vykouzlí úsměv.. Jeho smích.. Který je tak neodolatelný .. Jeho ruce.. Které mě chytnou když padám .. Jeho důvtip.. Který se mu pokaždé se mnou hodí.. Jeho vůni.. Nikdo nevoní lip.. Miluju jeho celého.. S chybami.. Se vším co k němu patří.."psala jsem do deníčku, když jsme přišli domů. Teda přišli. Spíš on mě donesl domů. Je to blázen. Deníček jsem odhodila a šla dobalit. Zubní kartáček a pasta? Spodní prádlo? Hřeben? Ano tak snad máme všechno. Ještě dvakrát se vyspím a uvidím taťku. Samozřejmě že jsem mu volala že přiletíme. Jen se trochu bojím reakce na to, že jsem těhotná.