Na křídlech smrti

"Forever"

,,Chci být s tebou napořád! Prosím."řekla jsem. ,,Neboj, já už tě neopustím."odpověděl mi David. Včera jsem jen ležela a brečela. Ty vzpomínky. Ale chci to zvládnout, už jen kvůli mému dítěti. Potřebuju to. Ale ne dnes. K tomu mě totiž nikdo nedonutí. Dnes se potřebuji utápět v slzách abych to že sebe dostala. Zvedla jsem se z postele a šla si pro něco k snídani. Otevřu lednici a vidím, že máme ovocný jogurt. Super, tak ho vyndám a ještě lžičku. Sednu si na linku a začnu ho jíst. Mám s příchutí lesní plody. Je výbornej. Dojedla jsem a vyndala ještě pomerančový džus. Nalila jsem ho do sklenice a vypila. Šla jsem si pro nějaké oblečení a vyrazila do koupelny. Dala jsem si rychlou sprchu a umyla jsem si i vlasy. Zabalila jsem se do ručníku a vyfoukala jsem si vlasy. Ty poté rozčesala. Oblékla jsem se a vyčistila si zuby. Vyšla jsem z koupelny a slyšela jsem, jak David z pracovny telefonuje. Zaslechla jsem jen kousek.,,Neboj zlato, nic neví.." a dost! Tohle je moc. Potichu jsem přešla do pokoje a začala balit. To jsem tak strašná, že mě musí vždy kluk podvést? Měla jsem sbaleno. Vyšla jsem s taškou z pokoje a narazila do Davida.,,C-co to děláš?" Zeptal se překvapeně. Nic sem neřekla a rychle jsem si obula boty a vypadla jsem z bytu. Vlastně jsem ani nebrečela. Jen jsem byla zoufalá. Zapla jsem si mobil a vidím. Deset zpráv. Pět nepřijatých hovorů. Všechno od něj. Například. Co jsem udělal? Co se děje? Vrať se prosím, miluju tě! Tyhle keci si nech pro někoho, koho to bude zajímat! Běžela jsem do parku, kde jsme kdysi byli. Sedla jsem si na lavičku a koukala na rybník, co zde byl. Pamatuji si jasně, jak jsme tu seděli a povídali si. To, jak vždy řekl něco jiného,aby se vyhnul tématu. Ano, bylo to neskutečné. Jak může člověk milovat? Jak může trpět kvůli lásce? Teď už to je jedno. Jsem pryč a musím se přes to přenést. Vzala jsem mobil a vytočila Elizabetino číslo. To je jedna moje hodně dobrá kamarádka. Máme to s těma klukama tak nějak podobné. Vždy jsme podporovali jedna druhou. A informovali jsme se, co se zrovna děje. Už jsem s ní dlouho nemluvila, takže ji zavolám.,,Ahoj Bethý." řekla jsem do mobilu.,,Ahoj Vicky." odpověděla nadšeně.,,Tak co ten James?" zeptala jsem se s nadějí v hlase, ale věděla jsem, co řekne.,,Konec, asi před měsícem jsem to vše ukončila. Nabrala jsem sílu a zvládla jsem to. Chtěla jsem být tak silná, jako ty! A co ty? A Chris?" jejda, tak s ní sem fakt dlouho nemluvila.,, s tím už dávno nejsem, hele zlato to je na dlouho, nechceš přijít do toho menšího parku kousek za městem?"zeptala jsem se tedy radši. Protože nevím, jestli má čas.,,Dobře. Do 15 minut jsem tam tak zatím pa." Rychle řekla a típla to. Dala jsem si sluchátka a poslouchala. Byla jsem v klidu, což se trošku divím, ale jsem ráda. A opravdu jak řekla, tak dodržela.,,Ahoj."pozdravila a obejmula mě.,,Tak co se děje?"