Na křídlech smrti

Narozeniny

Už po týdnu mě to nebavilo. Všechny filmy znám nazpaměť a písničky taky. David je kvůli mě doma. Protože může pracovat z domova. Teda spíš on dělá že pracuje. Nad touto myšlenkou se musím pousmát. Všudě mě nosí, nebo všechno mi nosí. Ani do koupelny sama nemůžu. By mi z něj hráblo.,,Zlato přišla ti kamarádka." zakřičel přes celej byt.,,Miláčku, to není moje kamarádka. To je moje sestřička!"řekla jsem rádoby naštvaně. Bylo to Alice.,,Alice!!" vykřikla jsem a hned jí objala.,,Vicky!!" vykřikla pro změnu ona.,,Tak ráda tě vidím." řekla jsem s velkým úsměvem na rtech.,,Já tebe taky. Co si prosimtě dělala?" ukázala na mojí sádru a já se rozesmála.,,No. Den před tím než se to stalo, jsem odešla z nemocnice. No a další ráno jsem šla nakoupit. Nejel výtah,takže jsem šla po schodech a..." nechala jsem to rozplinout. Určitě to pochopila. Ona byla skvělá. Ve všem mi rozumněla. Když mi bylo kilem 14 let, tak jsem se hodně, ale opravdu hodně opila. Vůbec jsem nevnímala, ale někdo jí zavolal a tak s její mamkou pro mě přijely. Naštěstí to tý mojí nikdy neřekly, takže klid. Známe se asi 10 let. Přišla k nám na školu na základku a od té doby jsem si přítelkyněmi. Beru jí jako součást rodiny. Dnešek uběhl rychle. Povídaly jsme si o všem možným i nemožným. Řekla jsem jí situaci, která právě je. A taky jí nezapomněla oznámit, že je teta. A najednou do toho všeho přišel David a něco nesl.,,Lásko. Tímto bych ti chtěl popřát k tvým 18.tým narozeninám. Hodně štěstí s to co si lidi přejou. Zdravý a lásku. Tím pádem mě. Víš ale chtěl jsem ti říct, že tě opravdu miluju. Nechci tě opustit a nikdy to neplánuju. Musím se usmívat nad tím, když si vzpomenu jak jsme se poznali. Že Alice?" řekl a já se taky usmála. Seznámili jsme se vlastně náhodou. Já seděla s Alicí v kavárně a on šel kolem, když mu Alice "omylem" podkosila nohy.,,Ale zároveň se mi chce brečet nad tím, jakou všechnu bolest jsem ti způsobil. Když si představím, že teď už bys tu nemusela být, bolí mě u srdce. Ale jen ti tím chci říct že jsi pro mě celý svět a v tom světě jsme jen my dva. Nikdy neříkej nikdy ale teď můžu. Nikdy tě neopustím. Ani tehdy když si to budeš nejvíc přát, protože tehdy mě budeš nejvíc potřebovat." dokončil svůj sice dlouhý ale dokonalý monolog, předal mi obálku a dlouze mě políbil.,,Miláčku to bylo nádherné!!" nemohla jsem skoro ani dýchat.,,Fakt Dejwe to ses překonal." řekla Alice a měla pravdu. V té obálce byly letenky do Německa za tátou. Juchuu! Sice jsem naštvaná, že mě tu nechal, ale ráda moc ráda ho uvidím. On mi vždycky rozumněl víc, jak mamka.,,Miláčku tos neměl. Muselo to být drahé, ale strašně moc děkuju. Ty víš jak moc mi táta chybí. Sice Amanda moc ne ale táta jo!" políbila jsem ho znovu a ještě déle.,,Tak já už půjdu. Pa hrdličky." vstala Alice z gauče a chtěla odejít, jenže já jí sevřela v medvědím obětí, tudíš tu zůstala dalších pár minut.,,Mimochodem taky pro tebe něco mám." usmála se a podala mi tašku. Bylo v ní album se všema našema fotkama.,,Sakra kdes to našla? Mimochodem je to úžasné. Moc děkuji" usmála jsem se a spadla mi první slza.,,Neřeš to. Vůbec nemáš zač sestřičko. Já už opravdu půjdu tak pa a opatruj se." řekla a odešla. Sedla jsem si na gauč a dala nohu nahoru. Pustila jsem si televizi a zrovna dávali nějaký horror.,,Zlato pojď za mnou" křikla jsem do kuchyně.,,Proč?" zeptal se blbě.,,Dávají horror a já se sama bojím." zkusila jsem naposled. Za chvilku přišel i s miskami napněnými těstovinami a sýrovou omáčkou.,,Mňám. Já tě prostě miluju." usmála jsem se s pusou plnou těstovin.,, Já tebe víc prcku. A pojď jsem nikomu tě už nikdy nedám!" zavelel a já uposlechla a užívala si jeho majetnické obětí...