Na křídlech smrti

Nový domov

,,Tak jsme doma." řekl a otevřel dveře. Proboha. Tady je to tak nádherné.,,Ehm,dobrý den." řekla jsem ulekaně, protože mě paní Winsleová vylekala.,,Dobrý, dobrý. Zlatíčko pojď do kuchyně. Musíš být unavená. A polož ty tašky. Aby sis něco neudělala." odpověděla mile a upozornila na tuto informaci. Já jen udiveně koukala a otočila se na Chrise. On se jen uculil a koukl se na zem, do rohu. Položila jsem batoh s učením a s taškou, kde mám oblečení a šla se posadit do kuchyně. Měli jí překrásnou. Byla tu černá plovoucí podlaha. Lesklá bílá rohová kuchyňská linka a za ní bylo nějaké sklo. Bylo to zvláštní, ale zároveň nádherné.,,Tak a teď tvůj pokojíček." pověděla ale Chris se hned bránil.,,Mami, ale Vicky bude se mnou v pokoji. A nedohaduj se se mnou. Prostě bude se mnou." řekl sebejistě Chris, jemně mne chytl za ruku a odvedl do svého pokoje. Zamknul dveře a pustil muziku. Jé Linkin Park já ho prostě zbožňuju. A ke všemu písničku Numb.,,Smím prosit?" ozvalo se za mými zády a já se jen otočila a podala Chrisovi ruku. Neumím tančit, ale ploužák jo. Je mi tak trapné že tu musím bydlet. Miluju ho a nikdy ho neopustím. Písnička skončila a někdo zaklepal na dveře. ,,Dále." řekl Chris.,,Nechci váš rušit, ale chtěla bych si s vámi promluvit. O tom jak to bude dál a tak." řekla Chrisova mamka a mile se na mě usmála.,,Dobře." odpověděl jí na to, vzal mě za ruku a šli jsme do kuchyně.,,Čaj?" zeptala se mě jeho mamka a já jen pokynula hlavou že ano.,,Sladíš?" zeptala se mne znova a já řekla že ne. Sedli jsme si ke stolu a jehi maminka se nás začala ptát.,,Tak jak to plánujete dál?" řekla a Chris jí odpověděl:,,No mysleli jsme že bychom si ho nechali." pověděl a otočil se s tázavým pohledem na mne. Já se pouze usmála a přikývla. Miluju když ho dostávám do rozpaků.,,Dobře. Já s tím souhlasím ale co škola?" řekla trošku ustaraně a v tom mi zazvonil mobil. Máma!! Sakra zrovna teď.,,Hm??" houkla jsem zkoušeně do mobilu.,,Kde jsi proboha?" zeptala se vylekaně.,,Doma." odsekla jsem.,,Kde doma? V koupelně ani v pokoji nejsi." řekla a rozčilovala se.,,Tam už doma nejsem. U Chrise jsem doma. Neboj se o mě jsem v pořádku. Pa." řekla jsem a položila to a vypla jsem si zvuky. ,,Promiňte volala mi máma." řwkla jsem s omluvou na tváři.,,To je v pořadku. Takže na co jsem se ptala? Jo co ta škola?" zeptala se Chrisova mamka.,,No tak tenhle rok budu dělat maturitu. A už je skoro tady takže to bude v pořádku." řekla jsem a usmála se. ,,Dobře a už jste přemýšleli jak se bude jmenovat?" zeptala se na další otázku.,,Ano, Kate když to bude holčička a Thomas když to bude chlapeček." vyhrkl ze sebe Chris aniž bych stihla něco říct já.,,To jsou ale nádherná jména." oznámila nám paní Winsleová a řekla ať jdeme do pokoje že jde dělat večeři. Nabýdla jsem se s pomocí, ale nechtěla tak jsme šli do pokoje.,,Děkuji ti že si mě sem vzal. Jinak bych neměla kam......." nestihla jsem dopovědět svou myšlenku a on mě začal líbat. Lehli jsme sj na postel a líbali se. On mi pak začal pomalu rozepínat košili a když mi jí rozepnul řekl:,,Jsi nádherná."Usmála jsem se. Je to trouba. Svlékla jsem mu tričko a hodila ho na zem.,,Zamkli jsme?" proběhlo mi v hlavě. Ale už jsem neměla čas to řešit.

Když jsme se oblékali, zavolala na nás jeho mamka ať jdeme jíst. Měla jsem hlad to jo ale bála jsem se že to vyzvracím. Mňam!! Špagety. Dala jsem si plný talíř a pak si ještě přidala. Miluji těstoviny na jakýkoli způsob a jak sem tak viděla Chris taky. Když jsme dojedli tak jsme si šli lehnout. Pustili jsme si Povinně nezadaný a pak jsme šli spát. Já nemohla usnout tak jsem si šla sednout k počítači a psala si na Facebooku.,,Ahoj..." přišlo mi od Davida. David je můj bývalý ten co sem se kvůli němu pořezala.,,Čau. Co potřebuješ?" zeptala jsem se s nechutí.,,Tebe. Ten rozchod byla největší kravina v mém životě. Nechceš se ke mě vrátit? Miluju tě." napsal a já myslela že prasku vzteky.,,Ne, ale díky. Mám teď šťastnej vztah a jsem těhotná. Takže ne nemám zájem." odpověděla jsem mu.,,Aha, tak to ti přeju a nezajdeme třeba na čaj?" zkusil zo znova, ale mě to přišlo jako dobrý usmíření tak jsem to přijmula.,,OK, tak třeba příští středu kolem třetí v té naší čajovně?" zeptala jsem se teď pro změnu já.,,Dobře, budu se těšit. Tak zatím pa:*." odpověděl a odhlásil se a já si zašla pro čaj a usnula.