Na křídlech smrti

Omyl

,,Stalo se toho hodně, zlato."řekla jsem zcela jistě. Ale to už jsem měla slzy na krajíčku.,,Co se stalo s tím Chrisem?" zeptala se mě Betka, ale já už neměla sílu. Ano, rozbrečela jsem se. Už zase. Jsem hrozná plačka. Ani nevíte, jaké to je, když jste těhotná. Pořád se vám mění nálady a mě už to opravdu nebaví.,,My se rozešli, podvedl mě. Ale to je teď jedno. Víš, říkala si mi, že jsem silná. Že to všechno s Davidem, že jsem to zvládla. Jenže je to omyl. Další omyl z těch stovky omylů, vždyť víš. Po tom, co se stalo to s Chrisem, tak jsem u něj byla. Normálně spala a prostě bydlela. Jenže se to znovu vrátilo, to všechno. Ja ho prostě pořád miluju a nedokážu přestat. Jsme, nebo spíš byli jsme spolu asi už tři měsíce. Vlastně už je hodně silný slovo. Teprve tři měsíce, dneska jsem se šla vysprchovat a když vyjdu ze sprchy, slyšela jsem ho, jak někomu říká něco ve smyslu:Neboj zlato, neví o tom. Druhej podvod. Ja na to prostě nemám."dořekla jsem poslední slova a opravdu se rozbrečela. Betka vlastně neví, že jsem těhotná, uvědomila jsem si. Vlastně ani nevím, jestli ji to mám říct. Jen jsme tu seděli na lavičce a já v jejím obětí pláču. Umí mě vždycky neuvěřitelně utěšit. Tohle místo je pro mě hodně osobní. Sem jsme chodili hodně často s Davidem a vždycky jsme se tu pohádali. Ale i smáli. Ja se vždycky smála tomu, jak je blbej a nedokáže pochopit srandu. Ale milovala jsem ho a vždycky budu. Radši si pomalu zvykám na to, že jinej kluk nebude. I přes tohle všechno, je pro mě ten nejlepší. Ale už nedokážu odpouštět. Nenechám ze sebe dělat tu krávu. To jsem tak hrozná, že si mě vůbec nikdo neváží? Sebevražda. Tohle slovo a vlastně počin mě napadl, když nad tímhle vším usilovně přemýšlím. Jenže to nemůžu udělat tomu dítěti. Už jsem si ho zamilovala a nemůžu mu to udělat. Budu silná a dokážu to. Jen nevím, kam teď vlastně půjdu. K mamce nemůžu a k Davidovi nepůjdu. Napadl mě Chris, ale to už bych si vážně přišla jako děvka. Jsem teď opravdu zoufalá.,,It's funny."jen uslyším zvuk melodie na mém telefonu, takže se vyvlíknu z objetí, i když nerada. A taky už vím proč. David. Nechci to vzít a už už jsem to chtěla típnout, ale Bety mi vzala mobil, zvedla to a odešla. Netuším, o čem s ním mluví, ale je v klidu. Já jen doufám, že mu nic nevyčítá. Asi po pěti minutách se vrátila.,,Co si mu řekla?"musela jsem se prostě zeptat, ale v klidu.,,Nic, to je jedno, jen tu prosím chvilku počkej."řekla a odešla. Chvilka? Pro mě je i deset minut věčností. Když je člověk sám, uvědomí si pár věcí, který mu před tím nedocházely.,,Zkouším žít, jako by po noci nepřišlo ráno. Ať se bude co chce kdykoliv dít, sám musím to zvládnout."tohle je bohužel pravda. Musím to zvládnout a to sama. Zavřu oči a představuju si, co teď asi David dělá. Jak leží na posteli jen v boxerkách a ty jeho dokonalý svaly. On rád posiluje, to asi ještě nevíte. Jednou jsme byli venku a málem mi zlomil ruku. Jo, opravdu má sílu.,,Lásko."jen jsem cítila jeho dotek na mých ramenou. Ne, já nechci.,,Nech mě být, ja už s tebou nebudu. Chris me podvedl a ty udeláš to sami? Ne nech mě." už jsem se zvedala z lavičky, ale on se zvedl rychle taky a začal me objímat.,,Já tě nepodváděl! To, jak si asi slyšela ten rozhovor, to nebylo s nějakou moji údajnou milenkou, ale s mojí ségrou. Ona ti připravovala překvapení, jak si měla narozeniny. Jenže byla v Itálii, takže to připravuje teď. A já ji s tím pomáhal."odpověděl smutně. Já sem ale vážně kráva.,,Promiň."nic víc jsem ani říct nemohla. Ale on nic neřekl a jen mě obejmul.,,Už tě nepustím, slibuju!!!"