Dvůr Noci a Naděje /Pomalé Vydávání/

1.

Stála jsem ve velkém sále, plném víl a nestvůr. Věděla jsem, že nemá cenu se vzpírat, prosit a křičet, protože na ně tohle neplatí. Narozdíl od svých přítelkyň, jsem věděla co se bude dít, věděla jsem, jak tohle všechno skončí.

Vedly nás kolem nás kolem skupiny víl, která byla obklíčena vojáky. Nejprve jsem je nepoznala, ale pak mi došlo, kdo jsou. Byla to Feyre, Rhys, Cassian, Mor a Azriel! Ne, do háje to ne! pomyslela jsem si. Věděla jsem proč tu jsou oni, i já s jejími sestrami. Bohužel jsem nemohla zakročit. Byla jsem jen člověk.

„V den, kdy ses vypravil pro Knihu, ses dopustil velké chyby,“ sdělil král Rhysandovi, který pevně objímal Feyre. „Nepotřeboval jsem ji. Klidně bych ji nechal v úkrytu. Ovšem ve chvíli, kdy kolem ní začali čenichat tvoji válečníci, mě napadlo: Kdo jiný by mohl být prostředníkem v říši lidí než můj znovuzrozený přítel Jurian? Zrovna se zotavil po měsících, kdy po mém kouzlu nabíral síly, a s největší radostí se vypravil na kontinent na prodlouženou návštěvu.“
Královny se na Juriana dokonce usmály a sklonily hlavy.
„Chrabrý, prohnaný Jurian, který koncem války zažil tak kruté utrpení, je nyní mým spojencem a pomohl mi přesvědčit královny, aby přispěly k úspěchu mé věci. Samozřejmě si také řekl o odměnu, ale to je teď nepodstatné. Je od něj moudré, že spolupracuje se mnou a s mými muži místo toho, aby umožnil vám, zrůdám z Nočního dvora, panovat a útočit. Jurian měl pravdu, když Jejich Veličenstva varoval, že se pokusíte zmocnit Knihy a že je budete krmit lžemi o lásce a dobrotě, a přitom se on sám stal svědkem toho, čeho je vladař Nočního dvora schopen. Hrdina vojsk smrtelníků byl znovuzrozen na důkaz dobré vůle, již chovám ke světu lidí. Nemám v úmyslu vpadnout na kontinent, naopak s nimi chci spolupracovat. Má moc uchránila jejich dvůr před nepovolanými zraky, a dokázala jim tak výhody, které jim přináším.“ Ironicky se usmál na Azriela, který sotva dokázal pozvednout hlavu, aby na něj zavrčel. „Skutečně jsi na mě udělal dojem, stínopěvče, jak ses snažil proniknout do jejich posvátného paláce. Tvé úsilí pochopitelně Jejich Veličenstvům podalo důkaz o tom, že váš dvůr není tak mírumilovný, jak se zdá.“
„Lháři,“ ucedila Feyre. Spěšně se otočila ke královnám, přičemž se od Rhyse odvážila jen na krok. „Jsou to lháři, a jestli nepropustíte mé sestry, pobiju…“
„Slyšíte ty hrozby, jazyk, kterým hovoří na Nočním dvoře?“ sdělil král královnám smrtelníků, jejichž strážci Feyre a ostatní v půlkruhu obstoupili. „Vraždění, ultimáta… Chtějí život brát, zatímco já jej chci dávat.“
Nejstarší královna mu, aniž by vzala na vědomí ji nebo její slova, odpověděla: „Tak nám to dokaž – přesvědč nás, že nám můžeš poskytnout dar, o němž jsi mluvil.“
Rhysand ji stáhl zpátky za sebe a řekl královně: „Jsi blázen.“
Král ho však přerušil. „Skutečně? Proč by se měly poddat stáří a neduhům, když jim nabízím něco mnohem lepšího?“ Mávl rukou k Feyre. „Věčné mládí. Chceš snad popřít jeho přínos? Smrtelná královna se tak stane panovnicí, jež bude vládnout navěky. Jsou tu samozřejmě jistá rizika – přerod může být… obtížný. Ovšem člověk se silnou vůlí by ho mohl přežít.“
Nejmladší, tmavovlasá královna se maličko usmála. Arogantní mládí a hořké stáří. Pouze dvě zbylé královny, oděné v bílé a černé, jako by zaváhaly a přistoupily blíž k sobě a ke svým obřím strážcům.
Stará královna zvedla hlavu: „Podej nám důkaz. Ukaž, že je to možné provést a že je to bezpečné.“
Král přikývl. „Proč myslíte, že jsem požádal svou drahou přítelkyni Ianthe, aby zjistila, s kým by Feyre Archeronová ráda trávila věčnost?“
Feyre se ohlédla na královny a ve tváři se jí zračila otázka.
Král začal vysvětlovat: „Jich jsem se na to zeptal jako prvních, ovšem pokládaly to za příliš obhroublé zradit dvě mladé, pomýlené ženy. Ianthe podobnými skrupulemi netrpěla. Můžete to oba považovat za můj svatební dar,“ dodal k Tamlinovi.
Ten se zachmuřil. „O co jde?“
Král naklonil hlavu na stranu a vychutnával si každé slovo. „Myslím, že velekněžka čekala na tvůj návrat, aby ti to řekla, ovšem to ses nikdy nepozastavil nad tím, proč se domnívá, že bych mohl zrušit dohodu? Proč nad tím tolik hloubala? Velekněžky byly po tisíciletí nuceny klečet před vladaři a během těch let, která Ianthe strávila na cizím dvoře, se dokázala otevřít novým myšlenkám. Když jsme se setkali a já jí představil vizi Prythianu bez vladařů, kde by velekněžky mohly důstojně a moudře vládnout, nemusel jsem ji dlouho přesvědčovat.“ Feyre a Tamlinovi se udělalo videtelne hůře.
Lucien vytřeštil oči. „Ona prodala… ona prodala Feyřinu rodinu tobě?“ Feyre zbledla. Věděla jsem, že jí o jejích sestrách a mě řekla téměř všechno.
„Prodala?“ Král si pobaveně odfrkl. „Nebo je zachránila z pout smrti? Ianthe tvrdila, že obě mají pevnou vůli jako jejich sestra. A také i ta jejich přítelkyně. Nepochybně přežijí a dokáží našim královnám, že proměna je možná. Pokud má člověk dost sil.“
Feyre zbledla a vyjekla že sebe. „Neopovažuj se…“
Král ji však utnul: „Radím vám, abyste se připravili.“
Vtom v síni propuklo peklo.
Strhla nás bílá, nepomíjející a hrůzná moc.
Rozmetla nás po podlaze a já věřila, že brzy všechno skončí. Rhys zaštítil Feyre vlastním tělem, a Cassian se otočil a široce rozprostřel křídla, aby ochránil Azriela.
Jeho křídla… jeho křídla…
Cassianův řev, když mu křídla drásaly spáry čiré magie, byl tím nejúděsnějším zvukem, jaký jsem kdy slyšela.