Dvůr Noci a Naděje /Pomalé Vydávání/

4.

Nesta se k němu vztekle otočila. „Nic takového není," ucedila a opět ho odstrčila.
Lucien neustoupil ani o píď. S mrtvolně bledou tváří upřeně hleděl na Elain, která na to nic neřekla. Železný prsten se jí matně leskl na prstu.
Hybernský král zamumlal: „Zajímavé. Opravdu velice zajímavé." Potom se otočil ke královnám. „Vidíte? Dokázal jsem vám ne jednou, ale dvakrát, že to je bezpečné. Která z vás chce být přetvořena jako první? Třeba taky získáte za druha pohledného šlechtice z rodu víl."
Předstoupila nejmladší královna, která skutečně těkala očima po všech vílích mužích v síni. Jako by si mohla vybírat.
Král se tiše zasmál. „Nuže dobrá."
Feyre se tvar zkřivila vztek a nenávistí.
„Když jsi tak přístupný dohodám," ozval se znenadání Rhys, který vstal a přitom ji zvedl, „možná s tebou také jednu uzavřu."
„Vskutku?"
Rhys pokrčil rameny. Viděla jsem, jak se Feyre zaleskla jiskra v očích. Věděla jsem, že ať už ji napadlo cokoliv, dostane nás z toho.
Najednou padla na kolena v křeči, chytila se za hlavu a skřípala zuby, vzlykala, vzlykala a lapala po dechu, rvala si vlasy.
Královo kouzlo ji nestihlo zachytit, když se jako blesk prohnala kolem.
Rhys k ní vztáhl ruce, jenže dala průchod své moci v záblesku bělostného, čirého světla.
Světlo plnilo síň a shromáždění vojáci se syčením ustupovali.
I Rhys ztuhl a král a královny zůstali stát s otevřenými ústy. Otočila jsem se i s jejími sestrami a Lucienem.
Znovu nechala vyšlehnout to oslnivé světlo. A pak najednou pohaslo, a Feyre zůstala ležet schoulená na podlaze s hlavou v dlaních.
Ticho. Všichni byli zticha a jen na ni zírali.
Dokonce i Jurian se přestal nadutě usmívat od zdi, o niž se opíral.
Ovšem Feyre se dívala jen na Tamlina. Když sklonila ruce, zoufale se nadechla a zašeptala: „Tamline?"
Nehnul se ani o píď. Král za ním užasle hleděl.
Znovu zamrkala, jako kdyby se snažila vyčistit si hlavu. „Tamline?" Zadívala se na své ruce, na krev, a když spatřila Rhyse, své přátele s chmurnými výrazy a mě s jejími sestrami. Všechny jsme byli mokré, její nesmrtelné sestry a já s křídly...
Na Rhysově tváři nešlo vyčíst nic než šok a zmatek, když se od něj snažila neobratně dostat pryč.
Pryč od nich. K Tamlinovi. „Tamline," dostala ze sebe zase. Lucien vykulil oči, když se postavil mezi ji a Elain. Spěšně se otočila ke králi Hybernu. „Kde..." Opět se otočila k Rhysandovi. „Co jsi to se mnou udělal?" vydechla jsem tichým hrdelním hlasem a přitom couvala k Tamlinovi. „Co jsi to udělal?"
Rhys ovšem strčil ruce do kapes a zavrněl: „Jak jsi mi dokázala uniknout?"
„Cože?" zasyčel vztekle Jurian, odstrčil se od stěny a rázně vyrazil k nám.
Ona se ale otočila k Tamlinovi, který ji obezřetně pozoroval. „Nedovol mu, aby mě znovu odvedl. Nedovol mu... nedovol..."
„Feyre," pronesl Tamlin tiše, zatímco se Feyre z hrdla dělali vzlyky.
Rozplakala se o to víc.

Tak, dneska to budou kapitoly dvě, protože jeden pátek jsem nevydávala vůbec, tak aby to sedělo, a taky Vám i sobě chci zpříjemnit ten začátek školního roku, který nemilosrdně zaklepal na naše dveře.
Vaše B. (Elis)