Dvůr Noci a Naděje /Pomalé Vydávání/

15.

Pohled Feyre
„A také za to, abychom to vyřídili rychle, než jim dojde, že jsme z nich všech udělali blázny.“
„Ale co lidské královny?“ Nervózně jsem si začala okusovat špičku palce.
„Musí si uvědomovat, že veškeré dohody s Hybernem pro ně nakonec budu nevýhodné.“
Mor se opřela lokty o stehna. „Kdo ví, co jim král Hybernu nasliboval. Co jim nalhal. Už jim výměnou za jejich spolupráci daroval pomocí Kotlíku nesmrtelnost. Pokud byly natolik bláhové, že na to přistoupily, nepochybuji, že mu samy ochotně otevřely brány.“
„Jistě to ale nevíme,“ opáčila Amren. „A nic z toho neobjasňuje, proč u nich panuje takový klid. Stále jsou zamčené v tom paláci.“
Rhys a Azriel to mlčky potvrdili, když zavrtěli hlavou.
Dívala jsem se na ně a bylo mi jasné, že jejich pobavení se vytrácí. „Dráždí vás, že se do toho paláce nikdo nedokázal dostat.“
Oba tiše zavrčeli a Azriel zamumlal: „To si ani neumíš představit.“
Amren zahloubaně mlaskla a zvedla oči ke mně. „Ti hybernští velitelé byli
hlupáci, když ti prozradili své úmysly ohledně zničení zdi. Ačkoli třeba věděli, že se k nám ta zvěst donese, a jejich pán nás chtěl pěkně podusit.“
Naklonila jsem hlavu na stranu. „Máš na mysli to, že chtějí zeď rozbít pomocí trhlin, které v ní už jsou?“
Krátce pozvedla špičatou bradu a ukázala na knihy kolem sebe. „Vyžadovalo by to složité kouzlo, které by využilo slabinu magie, která zeď udržuje.“
„A naznačuje to,“ přidala se Mor s lehkým zavrčením, „že s Kotlíkem možná není něco v pořádku.“
Zvedla jsem obočí a přebírala si jejich slova. „Protože Kotlík by měl tu zeď dokázat strhnout sám, že ano?“
„Ano,“ řekl Rhysand a přešel ke Knize na nočním stolku. Neodvážil se jí dotknout. „Proč by se král namáhal hledat trhliny, aby Kotlíku napomohl, když by proti zdi mohl vrhnout jeho moc a okamžitě ji rozmetat?“
„Třeba vydal příliš moci na to, aby proměnil mé sestry a královny.“
„Nejspíš ano,“ souhlasil Rhys a opět se postavil vedle mě. „Ale jestli chce využít průrvy ve zdi, musíme najít způsob, jak je spravit, než začne jednat.“
„Jsou nějaká kouzla, co to svedou?“ zeptala jsem se Amren.
„Hledám je,“ ucedila skrz zuby. „Pomohlo by mi, kdyby někdo zvedl zadek a vydal se do knihovny najít další informace.“„Jsme ti k službám,“ nabídl se Cassian s posměšnou úklonou.
„Netušila jsem, že umíš číst,“ odvětila Amren sladce.
„Nemusí to k ničemu vést,“ vložil se do hovoru Azriel, než se Cassian stihl vytasit s pádnou poznámkou, která se mu zrcadlila v očích. „Král se může snažit odvést naši pozornost ke zdi, aby nás zmátl, a zaútočí z jiné strany.“
Zachmuřeně jsem pohlédla na Knihu. „Co kdybychom zkusili znovu zrušit moc Kotlíku?“
„Posledně tě to málem zabilo,“ připomenul mi Rhys tím klidným, vyrovnaným tónem, který byl dost výmluvný: Ani za živého boha nebude riskovat a znovu mě tomu vystavovat.
Napřímila jsem se. „V Hybernu jsem nebyla připravená. Tak jako nikdo z nás.
Kdybych to zkusila znovu…“
Přerušila mě Mor: „Kdybys to zkusila znovu, mohlo by tě to zabít. Nemluvě o tom, že bychom se v první řadě museli ke Kotlíku dostat, a o tom nemůže být ani řeč.“
„Král má Kotlík stále na dohled,“ vysvětlil mi zachmuřeně Azriel. „A chrání ho víc kouzel a pastí než posledně.“ Chtěla jsem něco namítnout, ale stínopěvec dodal: „Zabývali jsme se tím a tudy cesta nevede.“
Věřila jsem mu. Strohá upřímnost v jeho oříškových očích byla dostatečným důkazem toho, že věc důkladně zvážili. „No, jestli je příliš nebezpečné zrušit moc Kotlíku,“ uvažovala jsem nahlas, „nemohla bych nějak posílit zeď? Pokud byla vytvořená společně různými vílami a má magie je směsí spousty druhů kouzel…“
Amren o tom v tichu, které se rozhostilo, zapřemýšlela. „Možná ano. Vazba kouzel by byla nejistá, ale… ano, možná bys zeď dokázala scelit. I když tvé sestry byly přetvořené přímo Kotlíkem a mohly by mít v sobě magii, kterou bychom…“
„Mé sestry do toho nezatahujte.“
Opět zavládlo ticho přerušované pouze šelestěním Azrielových křídel.
„Požádala jsem je o pomoc jednou a sami jste viděli, co se stalo. Už je nechci vystavovat nebezpečí.“
Amren si pohrdavě odfrkla. „Teď mluvíš jako Tamlin.“
Ta slova byla jako úder pěstí.
Rhys mě objal rukou kolem zad. Stalo se to tak rychle, že jsem ani nepostřehla, že by se pohnul. Než však stihl odpovědět, ozvala se tiše Mor: „Takové svinstvo už nikdy znovu neříkej, Amren.“
V její tváři jsem četla jen chladný poklid a zuřivost.
Nikdy jsem ji neviděla takhle… děsivou. Smrtelné královny ji dokázaly rozhněvat, ale tohle… Tohle byl výraz vladařovy druhé pobočnice.
„Jestli jsi nevrlá, protože máš hlad, stačí říct,“ pokračovala Mor s tím ledovým klidem. „Ovšem jestli ještě někdy proneseš něco takového, hodím tě u všech zatracených bohů do Sidry.“„Jen to zkus.“
Mor se místo odpovědi pouze pousmála.
Amren obrátila pozornost ke mně. „My tvé sestry potřebujeme. Když už ne pro toto, tak abychom ostatní přesvědčili, aby se k nám přidali. Abychom jim ukázali hrozící nebezpečí vzhledem k tomu, že by všichni případní spojenci mohli mít jistou potíž nám po tolika letech lží věřit.“
„Omluv se,“ řekla Mor.
„Mor,“ zamumlala jsem.
„Omluv se,“ zasyčela na Amren.
Amren na to nic neřekla.
Mor k ní vykročila, ale já řekla: „Má pravdu.“
Obě se na mě podívaly a zvedly obočí.
Polkla jsem. „Amren má pravdu.“ Vyklouzla jsem z Rhysova objetí
a uvědomila si, že do toho nezasahoval, abych to vyřešila já sama. Abych přišla na to, jak se s nimi vypořádat jako člen jejich rodiny, ale hlavně jako jejich vladařka.
Mor se zachmuřila, avšak já zavrtěla hlavou. „Můžu se na to sester zeptat.
Zjistit, jestli mají nějakou moc a jestli by byly ochotné… s ostatními mluvit o tom, co si prožily. Nebudu je ale nutit nám pomáhat, pokud do toho nebudou chtít zasahovat. Nechám rozhodnutí na nich.“ Krátce jsem pohlédla na svého druha, muže, který mi vždy nabízel možnost volby ne jako dar, ale jako mé bohy dané právo. Rhysovy fialové oči zajiskřily, jako by můj dohad potvrzoval.
„Povím jim však, v jak zoufalé situaci jsme.“
Amren podrážděně vydechla, jako když se načepýří dravý pták.
„Kompromis, Amren,“ zavrněl Rhys. „Říká se tomu kompromis.“
Ona si ho však nevšímala. „Jestli chceš sestry o čemkoli přesvědčit, dostaň je ven z toho domu. Být zalezlý ještě nikdy nikomu nepomohlo.“
Rhys hladce nadhodil: „Nejsem si jistý, jestli je Velaris na Nestu Archeronovou připravený.“
„Moje sestra není žádné divoké zvíře,“ obořila jsem se na něj.
Rhys sebou překvapeně trhl a ostatní zčistajasna zjistili, jak jsou koberec, pohovka a knihy neskutečně fascinující. „Tak jsem to nemyslel.“
Už jsem k tomu nic neřekla.
Mor se na Rhyse, který mě obezřetně pozoroval, nesouhlasně zamračila, ale pak se mě zeptala: „Co Elain?“
Neklidně jsem přešlápla a zaplašila jsem slova, jež visela nevyslovená mezi mnou a Rhysem. „Můžu ji požádat o pomoc, jenomže… není ve stavu, kdy by mohla být mezi tolika lidmi.“ Potom jsem na vysvětlenou dodala: „Příští týden se měla vdávat.“„To také opakuje pořád dokola,“ zamručela Amren.
Střelila jsem po ní pohledem. „Dávej si pozor.“ Amren na mě zaraženě zamrkala, ale já mluvila dál. „Takže musíme najít způsob, jak zeď opravit, než král použije Kotlík, aby ji zničil, vybojovat válku, než se k Hybernu připojí některá z dalších území, a nakonec se zmocnit samotného Kotlíku. Ještě něco?“
Za zády se mi ozval Rhysův záměrně nenucený hlas: „Celkem přesně jsi to shrnula. Jakmile shromáždíme vojsko, zaútočíme na Hybern.“
„Illyrijské legie jsou téměř připravené,“ sdělil mi Cassian.
„Ne,“ řekla Rhys. „Mám na mysli větší vojsko. Vojsko tvořené nejen válečníky Nočního dvora, ale celého Prythianu. To je naše jediná naděje, pokud chceme získat spojence pro tuto válku.“
Nikdo z nás nepromluvil ani se nepohnul, když nám Rhys prostě oznámil:
„Zítra vyšleme všem vladařům Prythianu pozvání na poradu, která proběhne za dva týdny. Je na čase zjistit, kdo je na naší straně, a postarat se, aby ti, kdo nás nepodporují, pochopili, jaké to bude mít důsledky.“