Dvůr Noci a Naděje /Pomalé Vydávání/

13.

Pohled 3 os.

Najednou místnost zahalilo teplé světlo, jenž bylo tak ostré, že všichni v místnosti si museli zakrýt oči. Po chvíli jas světla klesl, a všichni pohlédli na osobu, ze které to světlo vytrysklo. Byla to Lia. Křídla měla lehce rozepjatá, ruce trochu rozpřažené, vlasy jí mírně poletovaly na zádech a vznášela se nad zemí. Její kůže byla prozářena oním světlem, a její oči byly plné tohoto světla (pro představu, si prosím představte Thorovy oči z Ragnaröku). Náhle otevřela ústa, jenž se nepohybovala, a promluvila hlasem žen různého věku, které synchronizovaně řekly:
,, Jez Reiwj Ignis mirkul.
Te Ignis sagh meft.
Meft lnu reuku.
Tu qwed rmut sãbi lnu.
(,,Až zářivý plamen povstane.
Přijde plamenné srdce naděje.
Naděje tě povede.
Z hlubin zoufalství spasí tě.")
Jakmile toto ústa Lii řekla, světlo v menší míře prozářilo pokoj, a když pohaslo, stála Lia normálně na zemi se zavřenýma očima. Na chvíli je otevřela, s otázkou vepsanou ve tváři, jenže pak se jí protočily oči a ona se zhroutila k zemi.

Azriel
Jak to, že jsem si toho nevšiml už dřív? Proklínal jsem v hlavě sám sebe, když jsem Liu opatrně zvedl do náručí, a bez dalších slov jsem s ní opustil ostatní. Zamířil jsem do jejího pokoje.
Položil jsem ji na postel a čekal. Působí tak roztomile nevinně, až mohu jen žasnout nad tím, že někdo jako ona může být smrtelně nebezpečným. Je jako šelma v rouše beránčím, ale s beránkem v těle. Vstal jsem, s úmyslem odejít. Nikdo si to neuvědomí, dokud není pozdě. Je zvláštní, že je mým přesným opakem. Došel jsem ke dveřím, a potichu je otevřel. Jsem stínopěvec a ona je světlonoš. Měli bychom být nepřátelé, nenávidět se. Ale my si rozumíme, máme se rádi. Nedává to smysl.
Oh Matko, pomoz nám na to přijít! Pomyslel jsem si těsně předtím, než jsem zavřel za sebou dveře jejího pokoje.
Mezitím u ostatních - Feyre
Rhysand beze slova odvedl Luciena do komnat v protější části Domu větru, které mu přiřkl. Cassian a já jsme je následovali. Nikdo nepromluvil, dokud můj druh neotevřel dveře zdobené onyxy, za nimiž se nacházel obývací pokoj vytesaný v rudé skále. Za řadou oken bylo hluboko dole vidět město kypící životem i vzdálené rozeklané hory a třpytící se moře.
Rhys se zastavil uprostřed ručně tkaného koberce v barvě půlnoční modři a ukázal na zavřené dveře po své levici. „Ložnice.“ Lenivě mávl rukou k protějším dveřím. „Koupelna.“
Lucien si komnaty prohlížel s chladnou lhostejností. Nechtěla jsem se ho ptát, co cítí k Elain ani co má v úmyslu udělat.
„Předpokládám, že budeš potřebovat oblečení,“ pokračoval Rhys a kývl k Lucienově špinavé kazajce a kalhotám, které měl na sobě celý týden během naší namáhavé pouti různými kraji. Opravdu byly na několika místech potřísněné krví. „Upřednostňuješ nějaký druh oděvu?“
To zaujalo Lucienovu pozornost. Obrátil se a podíval se na Rhyse a všiml si také, jak s Cassianem postávám ve dveřích. „Jak ti ho splatím?“
„Pokud se snažíš říct, že nemáš peníze, žádný strach, oblečení je pozorností hostitele.“ Rhys se na něj pousmál. „Jestli se snažíš zeptat, zda jde o úplatek…“
Pokrčil rameny. „Jsi synem vladaře. Bylo by ode mě nevychované, kdybych ti neposkytl střechu nad hlavou a oblečení, když jsi v nouzi.“
Lucien se naježil.
Přestaň ho popichovat, usměrňovala jsem Rhyse v duchu.Když je to tak zábavné, zavrněl v odpověď.
Něco ho znepokojilo. Něco Rhyse znepokojilo natolik, že mu dráždění Luciena sloužilo jako snadný způsob, jak se uvolnit. Přistoupila jsem blíž a Cassian se mi držel za zády, když jsem Lucienovi řekla: „Za pár hodin se vrátíme na večeři.
Chvilku si odpočiň a vykoupej se. Jestli budeš něco potřebovat, zatáhni za provaz u dveří.“
Lucien ztuhl a já si uvědomila, že to není kvůli tomu, co jsem řekla, ale kvůli mému tónu. Mluvila jsem jako hostitelka. Potom se však zeptal: „A co… Elain?“
Rozhodni to, vybídl mě Rhys.
„Musím si to promyslet,“ odpověděla jsem zpříma. „Dokud nepřijdu na to, co s ní a Nestou budeme dělat,„Takže jsem vězeň?“
Cítila jsem, že Rhys má na jazyku říznou odpověď, ovšem zavrtěla jsem hlavou. „Ne. Ale pochop, že i když jsi Elainin druh, pořád je moje sestra.
Udělám všechno, co bude nutné, abych ji ochránila před další bolestí.“
„Nikdy bych jí neublížil.“
Jeho slova zněla upřímně a přitom v nich byl chmurný podtón.
Jen jsem přikývla, dlouze jsem si povzdechla a naléhavě jsem se zadívala Rhysovi do očí.
Můj druh nedal najevo, že by postřehl mou tichou prosbu, když dodal: „Můžeš chodit, kam chceš, klidně i do města, pokud se cítíš na zdolávání schodů. Mám však dvě podmínky: Nevezmeš s sebou žádnou ze sester a nevstoupíš do jejich poschodí. Pokud budeš potřebovat knihu z knihovny, požádáš o ni sluhy. Jestli si budeš přát mluvit s Elain nebo s Nestou, také se obrátíš na sluhy, kteří nás poprosí o svolení. Pokud tato pravidla porušíš, zamknu tě v pokoji s Amren.“
Pak se Rhys otočil, vklouzl rukama do kapes a nabídl mi rámě. Uchopila jsem ho za loket, ale Lucienovi jsem pověděla: „Uvidíme se za pár hodin.“
Když jsme byli skoro u dveří a Cassian už vyšel na chodbu, Lucien mi řekl:
„Děkuji ti.“
Netroufala jsem si zeptat se ho za co.