Y/n v Stranger Things

9.

Už půl hodiny sedíš v koupelně na zemi a koukáš na své pravé zápěstí. 009 pořád dokola. To číslo je na tvém zápěstí a ty vůbec netušíš, jak je tohle možné. Ještě dneska si to tetování neměla. Snažila se si to smýt dokonce i odlakovač si zkusila. Nic. Nic se nestalo a ty si začínáš myslet že si se zbláznila. Tato noční můra byla nová a odlišná od těch předešlých. Bylo to z první osoby a hlavně to bylo souvislé. Nebyli to jenom chvilkové úseky střídající se rychle za sebou. Tohle bylo jako vzpomínka. Nevíš jak teď musíš vypadat ale rozhodně né moc zdravě. Podíváš se na nástěnné hodiny, je pět hodin ráno. Po tomto už rozhodně neusneš pomyslíš si v duchu a tak se ještě víc schoulíš na zem koupelny. Tvůj strýc tráví čím dál tím víc času mimo domov, občas není i dva a víc dnů doma. A tak dneska není překvapení že tu není i dnes.

***************

Celou dobu koukáš jenom do koupelových dlaždiček modré barvy a nevnímáš nic okolo. Občas kontroluješ hodiny jinak nic. Z tvého transu tě vzbudí zvonek. Rozhodně nemáš v plánu jít nikomu otevřít. To bys ale nesměla slyšet kdo to vlastně stojí přede dveřmi. ,,Y/n jestli si tam tak mi alespoň odpověz že si v pořádku. Prosím." Eddie. Jako by se ti vrátilo pár procent energie z měla a zvedneš se. Chvíli váháš jestli ho pustit dovnitř protože vypadáš jako chodící zombie. A na menstruaci se vymluvit nemůžeš. Protože takhle člověk po tom opravdu nevypadá. (poznámka autorky: možná se tak cítím ale rozhodně tak nevypadáme že dámy?),,Y/n jestli tam si tak mi prosím otevři ať vím že jsi v pořádku." Tohle byl hlavní faktor, který rozhodl. Otevřeš dveře ale Eddiemu ale do očí se mu nepodíváš. ,,Proboha Y/n co se ti stalo, jsi v pořádku!?" Začne se strachovat. Tak z pravdou ven. Rozhodneš se mu říct úplně všechno a doufáš, že tě neodsoudí a neprohlásí za blázna. ,,Pojď dovnitř všechno ti řeknu." Řekneš potichu protože to jinak ani nejde jak moc tě bolí v krku. Eddie tě beze slov následuje protože pořád zpracovává co se právě stalo.

***************

Vše si mu řekla. Celou tu noční můru si mu převyprávěla. Od podivné místnosti, krev a tetování. Čekala si chvilku než to zpracuje, když po dvou minutách nic neříkání začala si  být dost nervózní. ,,Pochopím když mě prohlásíš za blázna a už mě nebudeš chtít nikdy vidět ale děkuju že mě alespoň vyslechnul." Řekneš dost smutným a hlasem, když se začneš zvedat ze židle. ,,Ne nikam nechoď! Já jenom že je to zvláštní a ještě sem o tom nikdy neslyšel ale věřím ti ano?" Jeho slova tě překvapí. ,,Eddie tohle není normální je to jako vzpomínky. Neměl by ses bavit s někým kdo je na tom takhle psychicky." Řekneš zoufale. ,,Nemůžu se s tebou přestat bavit protože tě miluju Y/n!" Vykřikne. Ty strneš v pohybu. ,,Cože?"

Já vím dost krátký a hlavně jsem to ukončila takhle. Na mou obranu je to druhá kapitola za den takže... Ale napětí musí prostě bejt no. Zítra vyjde další takže to zvládnete. Jinak jako obvykle budu ráda za hvězdičky a komentáře. Nezapomeňte mě sledovat a nově i můj instagram: mecklinzie!

Pa u nové kapči!

Tohle je jen tak mimo ale wattpad mi trochu blbne takže jsou v textu chyby typu: má to být na zem koupelny a potom co to publikují tak je to třeba koupeny koupelny. Což mě nehorázně vytáčí když to třeba opravím třikrát a ono to stejně takhle "zmutuje" či to vymaže poslední písmenko. No to je vše teď už opravdu Pa!