Y/n v Stranger Things

24.

Pov: Eddie

,,Vecna?" Řekne roztřeseným hlasem Max. ,,Jako Henry?" Všichni zpraží Robin pohledem alá "To myslíš jako vážně?". ,,Jen jsem si chtěla být jistá." Ospravedlní se. ,,Prosím." Řekne znovu Y/n. Co se to s ní děje?  

Konec Eddieho pohledu

Zápach. Ten příšerný zápach který tě donutí kašlat a dávit se. Všimneš si že vykašláváš krev. Bolí tě z toho hrudník, máš pocit že si vykašleš plíce.  Když alespoň trochu přestaneš kašlat sundáš si mikinu ze které si uděláš provizorní roušku. Při kašlání se ti nahrnuly slzy do očí jelikož tě to příšerně bolelo.  Když trochu zaostříš prohlídneš si okolí. Obrácený svět. Hlavou ti proběhne spousty vzpomínek. Některé však nejsou tvé. Vydáš se nějakým směrem. Chůze ti dělá obrovské potíže ale nezastavuješ. Někde tu musí být cesta ven. Jak si se sem dostala? To je pro tebe otázka. Chodíš už nějakou dobu. Ale máš pocit jako bys chodila v kruzích. Tvá domněnka se ti potvrdí když si narazila na značku kterou jsi udělala před chvílí.  Najednou se za tebou ozve hlas který tě přimrazí na místě. ,,Odtud nevede žádná cesta 009 kromě smrti." Urychleně se otočíš. Přímo před tebou stojí sám Vecna. ,,Vecna?" Nechceš tomu uvěřit. ,,Tohle si ze mě udělala ty 009." Tvé ruce se začnou třást.  ,,Vždyť jsem tě zzabila."  Hlas se ti taky začne třást a to zapříčiní tvé koktání.

,,Je načase srovnat účty." Chvíli nechápeš ale po chvilce pochopíš. Nezmůžeš se na nic jiného než na jediné slovo. ,,Prosím." Vidíš na něm krutost a rozhodně žádné slitování. Nic neřekne a schopnostmi tě vyzdvihne do vzduchu. Jsi příliš slabá na to se bránit. Začne t kroutit rukama a nohama. Z tvých očí ti začnou téct potůčky krve. ,,Ne už prosím dost." Ta bolest je nesnesitelná. Už si myslíš že je to tvůj konec. Tvoje mysl už to vzdala ale srdce ještě ne. Všichni tvoji přátelé a hlavně Eddie. Pokud tě teď Vecna zabije nebude mu nic stát v cestě zničit svět. Eddiemu to zlomí srdce a to ty nemůžeš dopustit. Začneš v sobě střádat sílu a především hněv. Hněv na Henryho a jeho vraždění. Dokonce i hněv na Jasona který ti ztrpčoval život ve škole. Všechen hněv za posledních pár let.

 Oči které tě Vecna nutí mít otevřené se ti podaří zavřít. ,,Nemáš šanci mě porazit." Snaží se znít stále sebevědomě ale v jeho hlase jde znít nejistota. ,,Tím bych si nebyla tak jistá 001."  Začneš pomalu narovnávat své ruce a později i nohy. Získáváš kontrolu nad svým tělem. ,,Já jsem totiž mnohem silnější než ty to si zapamatuj." Řekneš zlostně a slétneš ladně na zem. Z tvého tetování začne téct krev ale ty si toho nevšímáš. ,,Zničím tě a tentokrát nadobro." Jsi naštvaná ne ty přímo zuříš. ,,Tebe možná nezničím ale co tvé přátelé?" To je tvá jediná slabina. ,,Jestli jen něco zkusíš  nepřežiješ to." Cítíš se tě Henry snaží znovu ovládnout ale ty to nedovolíš. Natáhneš ruku před sebe začnete bojovat. Je to boj myslí, boj života a smrti. Když začne být chvilku nepozorný tak ho druhou rukou ohodíš. Nemáš už moc sil a víš že teď to nemůžeš zvládnout. Jediné co tě napadne je začít myslet na že chceš zpět.  Na Eddieho a na všechny ostatní. Zavřeš oči a hluboce dýcháš. Najednou máš pocit že nevolnosti a mírného tlaku na spánku. ,,Y/n to jsem já poslouchej mě jsem tady!" Prudce otevřeš oči. ,,Je zpět a mnohem silnější než předtím."

Já vím že bych neměla nechávat otevřené konce a že vás to štve. Když mě to takhle příjde lepší a hlavně napínavější. Pls dont kill me.

Jinak doufám že se vám kapča líbila protože mi pořádně hnula s nervama. Teda spíš Wattpad. No představte si to já už to mám skoro dopsaný a tak si to uložím a odejdu se napít. A ono se to mezitím nevím proč vymaže a já to musela psát znovu. Díky bohu že jsem si to předtím psala nanečisto na papír ale stejně mě to naprdlo. 

Jinak mě sledujte tady na wattpadu. Protože jestli tak učiníte bude se vám ukazovat upozornění že jsem vydala novou kapitolku. I IG můžete. Nezapomeňte dát votes pokud se vám knížka líbí. Hehe

No a jak se jinak máte? Už máte dárky k vánocům nebo jste typ jako já a zháníte je na poslední chvíli? Jinak úkol! Každý napište do komentářů *párek s nutelou*. Nevim proč ale proč ne? Chci totiž vědět zdali tyhle moje paměti na konci někdo čte.

Pa u další kapči!