Y/n v Stranger Things

21.

Nevíš jak reagovat. Celá ztuhneš jen nad tou představou že by někdo jiný nežli věděl o tvých schopnostech. Navíc Jane znáš pouhou chvíli, tím pádem jí nevěříš. Nemáš tušení jak odpovědět, proto se bez jediného slova zvedneš směrem ke karavanu. Najednou se ti obraz vyhřáté postele zamlouvá. Bohužel ujdeš sotva pár kroků když tě pohltí dobře známá temnota.

Pov: Eddie

Vzbudí mě hluk, Všichni už jsou na nohou. ,,Co se sakra děje?" Zeptám se rozespale. ,,Y/n." To jediné slovo mi stačilo k tomu abych se úplně probral. ,,Co je s Y/n!?" V hlavě se mi začnou přehrávat ty nejhorší scénáře. ,,Pojď rychle ven." Odbyde mě Max.

Pohled který se mi naskytne mě zhrozí. Y/n ležící na studené zemi třesoucí se jako při nějakém záchvatu. Jasně rudá krev  tečící z nosu a uší. Oční víčka semknutá k sobě společně s rukama v pěstích. Bylo vidět že trpí. Rozeběhnu se k ní a opatrně vezmu její ruku do té její. Je studená jak led. ,,Doběhněte někdo pro deku!" Rozkážu. Do minuty je Y/n zachumlaná v teplé dece, trochu si oddychnu. Alespoň je v teple. Jenže když jí opět vezmu za ruku zděsím se, pořád je studená. Možná ještě víc než před chvílí. ,,Y/n poslouchej mě jsem tady ano." 

Konec Eddieho pohledu

,,Co se to děje?"  Něco tě táhne pryč z té malé místnosti. Jako bys své tělo pomalu ani neovládala. Zvedneš se z postele na které si doteď seděla a přejdeš k dveřím. Když se je pokusíš otevřít nejde to, jsou zamčené. Začneš myslet na to jak se zámek ve dveřích otevírá. Což se ti povede a ty máš volný vstup na chodbu. To co však na chodbě spatříš tě šokuje. Těla, mrtvá těla a pach krve. Na bílých stěnách jsou cákance čerstvé krve. Zvedne se ti žaludek, dech se ti zrychlí. Snažíš se pokračovat dál chodbou a nevšímat si smrti všude okolo. Chodbou si se dostala před dveře duhové místnosti. Slyšíš odtamtud hlasy. Nevíš jak tě to napadlo ani jak si to dokázala ale najednou uvidíš pohled třetí osoby v duhové místnosti. Henry s 011 a spoustu mrtvých těl ostatních dětí. Bojují proti sobě ale 011 je proti němu slabá. Rozhodneš se zakročit. Schopnostmi rozrazíš dveře a díky Henryho překvapení a ztrátě pozornosti se ti podaří odhodit jej skrze zeď. ,,Musíme odtud zmizet." Popadneš 011 za ruku a táhneš jí směrem ke dveřím vedoucí z duhové místnosti. Než se dostanete ke dveřím tě zachytí tajemná síla zabraňující se jakkoli pohnout. 011 odhodí ke zdi a tebe vyzvedne do vzduchu. Otočí tě směrem kterým si odhodila Henryho. ,,Ale na tebe jsem málem zapomněl. No musím uznat že si na mě zapůsobila svou silou ale na mě nemáš 009. Nikdo." Řekne a začne ti pomalu lámat kosti v těle."  Jako bys doteď neokusila všechnu svou moc. Celím tělem ti začne proudit energie a síla. Nepředstavitelná síla bojující proti té Henryho. Všechny končetiny se ti začnou narovnávat a ty získáváš kontrolu nad svým tělem. Podaří se ti postavit na pevnou ač zakrvácenou zem. Cítíš jak ti z nosu teče krev ale na to zjišťovat jak moc nemáš čas. Oba dva naproti sobě natáhnete ruku ve stejnou chvíli. 

Podaří se ti ho přišpendlit na zeď. Myslíš na to jak se rozpadá a mizí někam do pekla. Někam kde bude trpět za to co provedl. Jeho bolestný křik ti řinčí v uších. Henry najednou zmizí jako prach. Otočíš se na 011 a chceš jít k ní ale cítíš jak ti mizí zem pod nohama. Všechno ti zmizí, jen tma. Po chvíli se objevíš v tmavší uličce. Je v ní nějaký starší muž z prořídlými vlasy. ,,Co seš do pytle zač?" Nemáš kam jít a tak začneš na muže mluvit. ,, Jsem tvoje vnučka. Moji rodiče zemřeli a ty o nich nic nevíš. Všem řekneš že jsem tvoje vnučka a musíš se o mě postarat." Jeho oči najednou přežene šedý zákal a on jen pouze zakývá hlavou. Položíš ruku na spánek a začneš potichu šeptat. ,,Zapomeň všechno o laboratoři. Jmenuješ se Y/n a tohle je tvůj nový domov."

Jou jou jou 

Dneska nová kapča. Nebudu to tady moc dlouho okecávat protože jsem ve skluzu a musím jít vydat novou knížku. U které ještě nemám dopsanou 1. kapitolu

Pa u nové kapči!