Y/n v Stranger Things

18.

Probudila si se v Eddieho objetí, které ti tak scházelo. Všechny nepříjemnosti a komplikace teď vypustíš z hlavy a užíváš si tento moment. Nikdy sis nemyslela že si najdeš někoho koho budeš takto milovat. Nevíš kolik je hodin ani zdali zbytek skupiny pokročil nějak ve pátrání. Nemáš tušení co teď bude, tvoje budoucnost je nejasná. Celé se to zhroutilo, všechno štěstí odchází ale toho jediného štěstí co ti ještě zbylo. Uděláš všechno proto abys jej ochránila, položíš za něj i život když to bude nutné. Tohle je slib, který si dal po nalezení Eddieho. On je tvoje štěstí, láska a radost. Proto ten slib.

Probudí tě sluneční paprsky, které příjemně hřejí. Nechce se ti vstávat ale nakonec otevřeš oči. Ležíš v Eddieho objetí, jeho silné paže tě drží kolem pasu jakoby si měla někam zmizet a už se nevrátit. Vlasy jsou v ranním rozcuchu a ty bojuješ s nutkáním mu je zaplést do copánku. Možná bys mu je i upletla nebýt hlasů a kroků, které byly prováděny co nejtišeji jak to jen člověk dokáže. Nebýt tvého sluchu, který se ti zlepšil po objevení tvých schopností, nic bys neuslyšela. ,,Vy zezadu , ostatní obklíčí zbytek domu." To nezní jako Dustin nebo Mike. Policie si to uvědomuje. Rychle probudíš Eddieho a seznámíš se s jejími situacemi. Sebereš batoh s věcmi a podáš ho Eddiemu aby její nesl. Při případném útěku bude lepší když batoh ponese on. Vzali jste to druhým vchodem směřujícím k lesu a vyběhli ven. Od vašeho úkrytu a začátku lasa je to asi třicet metrů ale i to stačilo k tomu aby vás někdo z vetřelců spatřil. ,,TÁMHLE JSOU!" Vykřikne jeden ze strážníků a ukáže vaším směrem. Na nic nečekáte a rozeběhnete se ještě větší rychlostí. Policisté se rozeběhnou vaším směrem, přitom na vás řvou ať zastavíte. Vy ale neposlechnete a běžíte dál což zapříčiní varovné výstřely a následné střely mířené na vás. Už jste kousek od lesa když pocítíš bolest na boku, myslíš si že jde jen o následek rychlého běhu. Přestanete běžet až když jste opravdu jistý, že jste dostatečně daleko. Zastavíte u nějaké skály pod kterou se schováte a vydýcháte. Eddie se šel podívat po nějakém dřevu na ohně. Ty se mezitím posadíš se na zem. Jen co se posadíš bokem ti projede příšerná bolest. Odhrneš mikinu a tílko. Díky adrenalinu jsi cítitla ale bolest teď je adrenalin pryč a ty začínáš pociťovat bolest. Na ránu položíš dlaň a silně zatlačíš, aby zabránila větší ztrátě krve. ,,Eddie!" Zakřičíš. Ani né deset sekund a Eddie se vynoří z poza stromů s náručí dřeva na podpal. Hned co tě uvidí dřevo odhodí na zem a rozeběhne se k tobě. Během sekund je u tebe. ,,Dostala jsem to Eddie ." Vydáš ze sebe přiškrceně. Eddie ti tiskne jednu ruku na ránu a druhou se natahuje k batohu ve snaze najít něco co by ti mohlo pomoci. Do batohu sis ale zabalila jen pár základních věcí. Rozhodně do nich ale nepatří věci na ošetření střelných ran. ,,To bude dobrý krásko." Utěšuje tě ale spíš to zní jako by se ujišťoval sám sebe. ,Musím tě dostat do nemocnice." Ty ale nesouhlasíš. ,,Nikam nejdu, zatkli by tě a to já nedovolím." Už si se rozhodla proto se rozhodneš učinit důležitý krok. ,,Vytáhnu tu kulku pomocí svých schopností." Mluvení ti dělá čím čím potíže. Máš pocit, že ztrácíš větší vědomí, ale nehodláš se vzdát bez boje. Eddie ti pomůže se posadit. Natáhneš ruku nad ránu a myslíš na kulku a nad koncem téhle veškeré bolesti a utrpení Hrozně to bolí, ale nepřestáváš, protože cítím, že se kulka dostává na povrch. Zároveň drtíš Eddieho dlaň ve snaze zmírnit bolest. Kulku se ti podaří dostat pryč, ale jen chvíli potom ztratíš vědomí. protože cítíš že se kulka dostává na povrch. Zároveň drtíš Eddieho dlaň ve snaze zmírnění bolesti. Kulku se ti chvíli podaří dostat pryč, ale jen potom ztratíš vědomí. protože cítíš že se kulka dostává na povrch. Zároveň drtíš Eddieho dlaň ve snaze zmírnění bolesti. Kulku se ti chvíli podaří dostat pryč, ale jen potom ztratíš vědomí. 

,,Jak se ti to povedlo no tak řekni devítko odpověz!" Papá na tebe řve a ty pociťuješ čím dál tím větší strach. ,,To stačí odvést subjekt 009 do jeho pokoje, čas v duhové místnosti je zkrácen o polovinu." Ani nemrkneš a už tě svírají dvě gorily táhnoucí do tvého "pokoje" Do místnosti, které by se ani zdaleka nedalo říkat dětský pokoj tě gorily hodí tak prudce, že ti z nosu začne krev kvůli spadnutí na tvůj obličej. Sedneš si do rohu místnosti a začneš propadat panice. Co si udělala špatně. Co je tohle za místo? 

Z tvých myšlenek tě ovšem probere červené světlo a uši rvoucí alarm. ,,Co se to děje?"

Takže dnes žádný "vtipný" název ale minuta ticha pro Alžbětu II.

Splněno? Gud takže pokračujeme v krasojízdě. Dnešní kapitola už je 18! Fakt jsem si nikdy nemyslela, že u toho takhle dlouho vydrží a hle brzo už budeme mít kulatiny! Nu co si budeme škola mě jinak vyčerpala ale zatím zvládám wattpad i školu najednou takže se to nějak dá. Jinak kdo z vás čekal že se něco podobného stane. protože když jsem si připravovala první verzi vůbec to takhle skončit nemělo. Sice podobné těsto ale jiný koláč chápem ne? Nu jinak co váš první týden ve škole úspěch nebo propadák? Pište do cm. Jako obvykle starý dobrý kecy který stejně nikdo nečte. Doufám, že se kapča líbila. Budu ráda za jakoukoli podporu třeba ve formě hvězdičky nebo komentu. Nově i můj instagram mecklinzie! Mimochodem už jsem publikovala svou novou knihu a to Moje storky kde už je moje první historka tak se jděte mrknout! To je zatím vše!

Pa u nové kapči