Y/n v Stranger Things

33.

Stále pov:Dustin

Začnu tleskat a ostatní se ke mě začnou přidávat dokud netleskají všichni. Y/n prorazí schopnostmi cestu přes sutiny a dojde k nám. ,,Tohle byl jen začátek."

,,Jak jako začátek?" Ozve se z davu někdo vyděšeně. Netrvá ani minutu než opět zavládne chaos. Já byl vedle Y/n která vypadala že každou chvilku vybouchne vzteky. Moc nenapomohlo  když jsem Y/n řekl o Eddiem a šerifovi. Byla dost naštvaná ale ne překvapená. Jako kdyby něco čekala. Něco víc.  ,,Y/n?" Zeptám se jí opatrně. ,,Ano?" Sice odpoví ale myšlenkami je jinde. ,,Ty si něco viděla? Třeba budoucnost?" Po těchto slovech se na mě procházející lidi začnou otáčet. ,,Tady ne, pojď zamnou?" Tak to je vážný. Y/n mě vede někam stranou, někam dál od zvědavých uší. Když se konečně zastaví tak se mi zahledí do očí a promluví. ,,Dustine, měla jsem vizi. Viděla jsem budoucnost. Všude byla zkáza. Henrymu se nějak podařilo přežít a plánuje zničit celé město. Na večer to celé propukne, nejprve musí nabrat opět všechny síly. Mám plán, zničíme ho ještě  předtím než bude plně při síle." Její oči, byl v nich vidět strach a naléhavost když mi to říkala. Jen co mi to dořekla se přestala dívat do mích očí a otočila se ke mě zády. ,,Řekni to ostatním, já mezitím půjdu naproti Eddiemu." 

Konec pov:Dustin

Po vašem krátkém rozhovoru s Dustinem si se vydala naproti tvé druhé polovičce. Si na něj trošičku naštvaná jelikož se vrátil do obráceného světa bez ní. Co když je Vecna zpozoruje? Snad nešli moc hluboko. Skoro nic si s sebou nevzali, alespoň to říkal Dustin. Ostatně ty sis toho s sebou moc nevzala. Jen pouhou lékárničku z sanitky a mikinu. Zbraně nepotřebuješ, když tak vystačíš si sama se svými schopnostmi. Dojdeš k bráně v Eddieho domě a projdeš branou. Když procházíš kolem jeho pokoje zahlédneš své tričko které sis u něj zapomněla když si u něj spala. Ehm ehm, no nejen to. Při té vzpomínce ses trochu začervenala. Ale jen na pár chvil než sis vzpomněla proč tu vlastně si. Když projdeš bránou zaplaví tě nepříjemný pocit. Pocit z tohoto hrozného místa. Vydáš se po stopách které tu zanechali ale po pár metrech už jsou stopy nečitelné. Jdeš stále rovně dokud nedojdeš k rozcestí. Nevíš kam máš jít a na stopy se už obrátit nemůžeš. Pak si ale vzpomeneš na tvou schopnost. Jak si na ní mohla zapomenout? Zavřeš oči a začneš myslet na Eddieho. Netrvá ti to ani pět minut a najdeš je. Už se vracejí, to ti hraje do karet. Stále si zesláblá a poraněná takže se nepohybuješ moc rychle, tudíž si velice neefektivní. Šli do leva takže se odbočíš do leva. 

Pov Eddie

Dovedl jsem šerifa i ostatní do obráceného světa. Šli jsme do města aby viděli že obrácený svět je velice podobný jako ten náš. Sice tomu moc nerozumím tak jako Y/n nebo ta Mikova holka ale něco jsem od nich pochytil. Všichni mlčí. Ani se jim nedivím, zjistit že je jiná dimenze a pak do ní i vstoupit, taky jsem byl poprvé mimo.

Už jsme mimo město a jdeme zkratkou lesem. Jsem unavenej a chodim jak zombie. Ostatně to všichni tady. Já na to mám ale oprávnění, jdu  tohle už podruhé. Unikl jsem smrti a bojoval. Díky Y/n jsem v pořádku a ona je teď nejspíš stále v bezvědomí. Doufám že už je v pořádku, i přesto že mě zachránila. Sakra tak moc bych si přál aby bylo všechno v normálu. Ale není a já se místo toho abych seděl v lavici a nedával pozor jako obvykle plahočím obráceným světem, pouze abych dokázal těm blbcům za mnou že existuje něco jako obrácený svět. Díky bohu už se blížíme k bráně.

,,Co to je?" Vykřikne někdo ze skupiny. Nemám čas se zaobírat tím kdo to řekl protože se hned zaměřím na cestu. Siuleta se jde naším směrem, když v tom se najednou zastaví a podívá se naším směrem. Zamává a mě je hned jasné kdo to je. Y/n. Okamžitě se rozeběhnu, ostatní na mě začnou řvát ale já běžím dál.  Už jí plně rozpoznám, je to ona, jediný člověk který v mém životě který pro mě znamená celý svět. ,,Y/n!" Vidím že má v očích slzy když jsem kousek od ní. Jen co k ní doběhnu se políbíme a obejmeme. Chvilku potom k nám doběhne zbytek. ,,Co tady proboha děláš?" Chci hned vědět. Vždyť skoro umřela a ona se stejně vydá do obrácenýho světa úplně sama. ,,Musela jsem, a nekoukej se tak na mě,  měla jsem vidinu když jsem byla mimo. Celý svět byl v plamenech, Vecna je stále naživu a plánuje další útok." Vysype ze sebe. To prostě nemůže byt už všechno v pohodě?   

Tradaaaaaaaaaaaaaaaaa

Takže máme tu další kapitolku a OMG budeme mít 2K přečtení. Jakože cože? Hrozně moc vás láskujuuuuuuuu. 

Jinak jak jste si užili Vánoce? Dostali jste co jste si přáli? 

pa pa pa u další kapči

Ps pro ségru která byla tak dotěrná až si mě tady našla: vykuchám tě