Y/n v Stranger Things

32.

Dustin se už nadechuje že by něco řekl ale přeruší ho příchod doktorů do tělocvičny. Ale Y/n nikdo nikde nevidí...

El

Jeden z doktorů se vydal naším směrem. Jen co dojde k nám na nás promluví. ,,Vy jste přátelé Y/n Y/n/l ?"      ,,Ano, stalo se něco?" Ujme se slova Nancy. ,,Nevíme co se přesně stalo ale stabilizovali jsme jí. Její organismus byl ve velice špatném stavu. Nevíme co vyvolalo ten záchvat ale stále se neprobudila."  Sezná mí nás doktor se situací. Upřímně podle mě se Y/n něco zdálo nebo měla vidinu. Soudě podle toho jak sebou házela to nebylo nic dobrého. Je možné že se mílím a byl to pouhý záchvat ale pokud ne, tak to nejhorší nás ještě čeká. ,,A můžeme ji vidět?" Chce vědět Max. ,,Myslím že bude lepší když ne. Potřebuje odpočívat, utrpěla velikou ztrátu energie." Doktor ani nečeká na naši odpověď a odejde od nás. ,,Do háje, co teď jako máme dělat. Sedět tady než se něco stane?" Zoufalost v Dustinově hlase je nepřeslechnutelná. Dustin si k Y/n vytvořil obrovské pouto, ostatně to my všichni. Chápu že je naštvaný a já jsem taky. Ale nemůžeme nic dělat. Musíme jenom čekat.

Konec pohledu El

Hodinu možná dvě tam všichni jenom sedí. Nikdo nemluví, po tom všem co se za poslední dobu stalo mají všichni svých myšlenek až až. Možná že by bylo lepší aby někdo začal rozhovor. Ze samoty a ticha někteří lidé šílí. Vždy je lepší aby se mluvilo než mlčelo. Když  člověk s někým mluví nemusí pak být jen se svými myšlenkami které se vždy stáčí k těm negativním. Ano občas je na místě být sám a protřídit si své myšlenky ale v takovýchto situacích jako je tato je lepší konverzace.  Všichni jenom sedí a nevnímají okolní svět, pokračovalo by to tak dál nebít té ohlušující rány. Jedna rána, dvě rány, tři, čtyři, pět, deset a dál a dál.  To všechny dokonale probere. Zem se začne třást, okna začnou praskat a všechna světla zhasnou. Najednou se otevřou dveře a z nich vyběhneš právě ty. Jen co zpozoruješ tvé přátele rozeběhneš se k nim. 

,,Y/n co se děje?!" Všechny samozřejmě  zajímá co se děje. ,,Vecna se ještě nevzdal. Plánuje další útok. Okamžitě se musíme dostat do obráceného světa!"  Když si upadla do bezvědomí tak si měla vizi. Ukázku možné budoucnosti. Viděla si smrt a  zkázu celého světa. Pokud Vecna vyhraje tady v Hawkinsu už ho nikdo nezastaví. ,,Jestli Hawkins padne padne celý svět. Město po městě, země po zemi dokud nezničí celý svět." Všichni s tvých přátel na tebe zírají. ,,Jak si na tohle proboha přišla?" Ano je velice zarážející že si se najednou probudila zrovna ve chvíli když se začnou dít takové to věci. Vysvětlovala by si dál ale zrovna když se hodláš opět promluvit hlasitě zahřmí. Země se opět zatřese a ty málem upadneš. Z ničeho nic se začne celá budova hroutit. Části stropu začnou padat. Doslova během sekundy zareaguješ, svými schopnostmi zachytíš celý strop. Všude se rozprostře tvá fialová energie podpírající cely strop. Někteří hned instinktivně  vyběhnou z budovy ale většina na tebe upře zrak. ,,Tak na to doháje čekáte, moc dlouho to neudržím!" Jen co tohle dořekneš všichni začnou utíkat pryč. Nejsi zvyklá na takovou zátěž. Nemáš tušení jak dlouho to udržíš a co teprve jak se odsud dostaneš ty. Snažíš se na to nemyslet a jen se soustředíš na to abys udržela strop tělocvičny. Najednou se začne zem třást bez přestání a ty ztratíš rovnováhu a málem upadneš. Naštěstí se ti podaří to ustát. Bohužel tě to vytrhne ze soustředění a tvá síla povolí. V tělocvičně je ještě pár lidí, uvědomíš si hned několik věcí. Už nemůžeš a si zesláblá, za chvilku tvůj "štít" povolí a strop tělocvičny se zhroutí. Ti co jsou stále v tělocvičně  se nestihnou dostat ven a všichni zahynete. Je jen jediné východisko. 

Z pohledu Dustina

Y/n zareagovala opravdu rychle. Nikdo z nás si padajícího stropu nevšiml, všichni se soustředily na ty otřesy. Strop zachytila svou silou aby všichni mohli utéct. Nevím nikdy pro mě někdo tolik neznamenal. Ač to Y/n tolik neukazuji, je pro mě velice důležitá. V podstatě ji beru jako starší sestru. Je pro mě velice důležitá  a jen představa toho že bych jí ztratil je pro mě příšerná.

Najednou se začne celá tělocvična hroutit, během pár vteřin se zhroutí ale nikdo další už z tělocvičny nestihne utéct. Všichni, včetně Y/n to už nestihnou. Jen co tělocvična spadne vše utichne, lidi i bouřka. Otřesy přestanou a nikdo se neodváží ani ceknout.  Všichni jen v tichosti stojí a zírají na trosky ještě před chvílí obrovské  školní tělocvičny. 

Z ničeho nic se ale začnou sutiny hýbat. Jako kdyby se někdo snažil dostat ven. Najednou se sutiny rozletí a já spatřím krátký ale velice silný záblesk fialové. Nikdo tam pořádně nevidí kvůli rozvířenému prachu. Ale během chvíle kdy se prach usadí a všichni můžeme zřetelně vidět Y/n a zbytek lidí z tělocvičny co nestihli utéct. Začnu tleskat a ostatní se ke mě začnou přidávat dokud netleskají všichni. Y/n prorazí schopnostmi cestu přes sutiny a dojde k nám. ,,Tohle byl jen začátek."

Hi hi 

Nuže nová kapitolka což je neuvěřitelné jelikož v poslední době jsem nemohla napsat nic kloudného. No ale upřímně jsem s touto kapitolkou docela spokojená. :D

Jinak něco ze života drazí čtenáři. Začala jsem se více věnovat kreslení na grafickém tabletu a zkouším teď dělat i nějaké ty ilustrace.  Pokud by byl i zájem tak bych mohla nějaké ty ilustrace přidávat do kapitol. 

2. Ačkoli jsem si myslela že tato kniha bude mít max 30/35 kapitol tak to prozatím vypadá na 40. Heh. No ale doufám že to nevadí...

3. Moje škola se rozhodla nám dát vánoční prázdniny trochu dříve. Takže příští týden jdu do školy jenom do úterý. Což znamená jen jediné. Volný čas a já už vim co budu dělat. Psát. Chtěla bych tento příběh stihnout do Silvestra. Takže tak

Jinak jak se vám příběh líbí? Pokud ano tak všichni víte co máte dělat. I love youuuuuuu

Pa u další kapči

Mecklinzie

Ps: Otázka. Jak myslíte že se jmenuji in real? :D Nápověda začáteční písmeno je v první půlce abecedy XD