Y/n v Stranger Things

17.

Pov: Eddie

Seděl jsem na zemi a všichni se kolem mě chodili a vymýšleli jak to bude dál. Chybí mi Y/n, chybí mi tak strašně moc. Když jsem s ní jsem šťastný a můj život konečně dává smysl. Jenže teď jsem strachy bez sebe. Nebojím se o sebe ale o ní. Je mi jedno se mnou bude a jaká je moje budoucnost. Hlavní je její budoucnost a život.  Miluje hudbu stejně tak jako já, za celičký svůj život jsem nebyl s nikým tak rád jako s ní. 

Mike a El se také zapojili to rozhovoru. El vypadala vyděšeně a šokovaně když slyšela co se zde stalo. Mám takový pocit že ví něco víc. To mi je ale jedno. Vlastně nevím co dál. Měl jsem dávat pozor a poslouchat ostatní co říkají teď vím úplný kuloví. ,,Ticho!" Řekne Max a přiloží ukazováček na rty jako náznak že máme být ticho. Všichni se urychleně schovají a zhasnou malou lampičku která sotva svítila. Očividně to i tak nebyl nejlepší nápad ji zapínat. Já se schoval do stínů za dveře abych mohl případně co nejrychleji utéct. 

Konec Eddieho pohledu

Vydáš se ke garáži kde se doteď svítilo. Chybí ti už pár kroků když v tom hlasy utichnou a světlo zhasne. Nijak tě to ale nevyvede z míry jelikož si nejspíš myslí že si policie nebo tak. Jsi u dveří a tak chytneš kliku a pomalu otevřeš. Všude je tma a pořádně nic nevidíš. Jak kvůli zhaslé lampě tak i tmě díky pozdním hodinám. ,,Eddie si tady? Je tu vůbec někdo?" Promluvíš do tmy a vejdeš doprostřed místnosti. Začínáš pochybovat o tom že se ti to všechno jenom nezdálo. Hned co to řekneš se rozsvítí menší lampička a ty za sebou uslyšíš hlas člověka na kterém ti záleží ze všech na světě nejvíc. ,,Y/n?" Okamžitě se za tím hlase otočíš. ,,Eddie." Nepřemýšlíš a už jej objímáš. ,,Díky bohu nic ti není. Hrozně jsem se o tebe bála. Hledají tě policie ale i Jason a jeho banda. Cestou jsem je potkala, zas tak daleko nebyli musíš zmizet někam dál." Vysypeš ze sebe snad i na jeden nádech. Ani si to neuvědomíš ale máš na krajíčku. ,,No tak všechno je v pořádku nic mi není." Začne tě utěšovat protože na tobě vidí že nemáš daleko od breku. ,,Jak si nás našla?" Ozve se najednou za sebou. Ty se otočíš. Naskytne se ti pohled na Dustina a hned za ním další z tvých přátel a spolužáků. Koho ale nepoznáš je dívka s hnědými vlasy a ofinou. Máš pocit jakoby si jí znala ale nemůžeš si vzpomenout odkud. Zaskočí tě to ale brzy se vzpamatuješ. ,,Jsem holt dobrá v stopování Dustine to je celé ale jak jste se sem dostali vy?" Není to pravda. Našla si ho díky svým schopnostem ale to jim nechceš prozradit. ,,Je to trochu složitější a delší než tvůj způsob." Řekne nakonec. ,,Jasně nebo seš moc línej ale to je fuk, my dvě se ještě neznáme jsem Y/n a ty?" Představíš se dívce která se ti představí jako Jane. 

Všichni už odešli. Říkali ať jdeš taky ale ty jsi odmítla. Chtěla si zůstat s Eddiem a tak tě tu nakonec nechali. Momentálně jsi v Eddieho objetí a pomalu usínáš. ,,Věříš že jsem to neudělal že jo?" Řekne po chvíli ticha Eddie. ,,Nikdy bych si o tobě nemyslela že bys něco takového udělal. Miluju tě a za tím si stojím. Nevím co tu noc stalo ale jsem tu pro tebe víš to že jo?" Ujistíš ho a přitom se mu zahledíš do očí. Nechceš aby se trápil. Nakonec to nevydržíš a políbíš ho. Zaskočí ho to ale ne nadlouho a začne s tebou spolupracovat. Líbali  jste se dlouho a ani jeden jste nechtěl aby to skončilo. Bohužel kvůli nedostatku kyslíku jste tak museli učinit. ,,Miluju tě." ,, Taky tě miluju Eddie."

Ha co to je? No fanfáry které se rozezněly díky nové kapitole!

Nu kapitolka teď dlouho nevyšla a to díky mé lenosti 😅 a vytíženosti ve škole. Jelikož třeba já už měla normální vyučování v pátek. Díky tomu že jsem v devítce jsem třeba dnes přišla ve čtyři domů a to je to ten z těch lepších dnů. Zítra jelikož jsem studentkou 2. stupně základní školy je u nás zvykem že každý deváťák dostane na starost jednoho prvňáka. Držte mě a mému prvňákovi palce ať neskončí v polívce. Hehe fór, nebo ne? Jinak doufám, že se kapča líbila, budu ráda za hvězdičky a komentáře! Nezapomeňte mě sledovat a  i můj instagram: mecklinzie! To je pro dnešek vše!

Pa u nové kapči!