Přistěhovala si se se svým strýcem do malého městečka jménem Hawkins. Jmenuješ se Y/N a nastupuješ tam na střední školu kde potkáš chlapce se kterým se opravdu velice sblížíš. Jenže v městečku se dějí opravu zvláštní věci a tobě se začnou vybavovat...
Dorazíte do nějakého většího stanu a tam se posadíte. ,,Dobře nemáme moc času na vykecávání, myslím že jste viděl mé schopnosti a můžu vám dost pomoct. Nebo spíše já jsem jediný člověk který to může skončit." Máš kamenný a chladný výraz. ,,A co chcete na oplátku." Jeho podezíravý pohled tě sžírá zevnitř ale nedáváš nic najevo. ,,Jen chci aby tu nebyli mí přátele a aby byli v bezpečí daleko odsud. To je to jediné co si opravdu přeji."
,,Dobře platí." A přesně tak si momentálně zpečetila svůj osud.
Eddie:
,,Co to sakra má znamenat?" Sám tomu nerozumím a především nejsem jediný. Vojáka který mířil pistolí na Y/n vystřídalo asi pět jiných vojáku. Byli jiní než zbytek vojáků kteří evakuovávali město. Na sobě měli pouze černé oblečení , černé těžké vojenské boty a každý z nich byl vybaven vlastní útočnou puškou. Hlídají nás a jakoukoli otázku kterou jim kdokoli z nás položí neodpoví a stojí jako sochy, bez emocí a mám takový malý pocit že jsem je ani jednou neuviděl mrknout. Snažil jsem se za Y/n rozeběhnout ale zadrželo mě hned několik vojáků. Nechápu to co se děje. Proč?
Všechny záchranné autobusy už dávno odjeli jen mi tu stále stojíme, obklíčení bandou emařskejch vojáků co nás nechtějí nikam pustit. Tak tady stojíme, tedy spíše většina si sedla, a čekáme.
Už jsme tu zůstali jen my, všechny evakuační autobusy už dávno odjeli. Najednou se začne něco dít. Vojáci nás začínají popohánět směrem k dvěma černým obrněným teréňákům. ,,Hej co to sakra." Naštvu se a zastavím se. Jeden z vojáků na mě za celou tu dobu poprvé promluví. ,,Nastupte si do aut a nedělejte potíže." No tak to asi jako ne. ,,Tak na to vám seru, dokud s náma nepojede i Y/n tak mě nikdo z Hawkinsu nedostane!" Sakra co si o sobě vůbec myslej?!
Voják vytáhne vysílačku a otočí se k nám zády. Ostatní vojáci nás ale stále sledují ačkoli je vidět že trochu polevili v ostažitosti. Podívám se na zbytek skupiny Steve ukáže směrem k vojákům. Prstem si přejede po krku a já pochopím. Kývnu na souhlas, ostatní ze skupiny záhy pochopí náš plán. ,,Teď!" Řeknu a vrhnu se na jednoho z vojáků, praštím ho do spánku a on se sesype na zem. Podívám se na zbytek skupiny a všichni jsou v pohodě. Skoro mi to až připadalo jakoby měli rozkaz neublížit nám. ,,Neměli to takhle náhodou vojáci speciální jednotky? Docela jednoduchý na to že nemám žádný výcvik." Řekne až skoro výsměšným tónem Robin. ,,Na to teď není čas musíme najít Y/n a vypadnout odsud!" Ani nečekám na jejich reakci a rozeběhnu se směrem ke stanu kam odvedli Y/n. Nemám žádný plán, holt budu muset improvizovat. Za nedlouho za sebou uslyším ostatní ze skupiny.
Y/n
Momentálně sedíš ve stanu. Sedíš tu sama, před sebou máš na stole vyskládanou výbavu a zbraně které ti sem před chvilkou přinesli dva vojáci. Je tu vše možné a v podstatě ti to je k ničemu jelikož nemáš tušení jak se s většinou věcí pracuje a jak se ovládají. Povzdechneš si a začneš se oblékat. Vezmeš si na sebe černou neprůstřelnou vestu a kapsáčové kalhoty stejné barvy. Obuješ si opět černé kožené boty a na ruce si navlečeš pro změnu šedé prstové rukavice. Vlasy si dáš do pevného copu aby ti při boji nepřekáželi. K pásku si připevníš po obou stranách pouzdro s noži. Vyjdeš ze stanu a podíváš se na oblohu. Je čas...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Heh trochu jsem se nudila. Je to dost rychlá sketch ale jen tak pro pobavení. (Ps jestli to někdo nepřečtete tak sorry ale předělávat to asi nebudu)
