Y/n v Stranger Things

20.

Po několika marných a především bolestivých pokusech vstát se ti to nakonec podaří. Máš žízeň a proto se natáhneš pro sklenici vody abys zahnala nepředstavitelnou žízeň trýznící tvé hrdlo. Máš pocit jako by tě něco sžíralo zevnitř k tomu všemu i pocit bezmoci. Víš že si s Hawkinsem nějak spojená. Že si tu už někdy dřív byla ale nemůžeš si vzpomenout. Dospěla si k závěru že máš v hlavě nějaký blok co ti brání si vzpomenout. Nemáš tušení jak si k takovému bloku přišla ale rozhodně ho musí dostat pryč. Klíč k vyřešení podivností v tomto městečku jsou tvé vzpomínky. Má to co dělat s těmi nočními můrami, tím si seš stoprocentně jistá ovšem dokud nedostaneš z hlavy ten blok nic nezmůžeš. Natáhneš se pro sklenku vody ale tvá ruka je tak slabá že sklenku neudrží sotva pár sekund. Tentokrát se ti nepodaří ji zachytit pomocí tvých schopností a nahlas se roztříští o podlahu.

Venku se najednou rozhostí hrobové ticho. Jediné co po pár sekundách uslyšíš jsou rychlé kroky blížící směrem k tobě. Nevíš o koho se přesně jedná jelikož se ti začne motat hlava a rozostřovat vidění. ,, Y/n měla bys ležet." Jeho hlas tě alespoň z části probere. Chceš se narovnat ale ztratíš rovnováhu. Kdyby tě Eddie nechytil   čekal by tě tvrdý náraz. ,,Pomůžu ti ano?" Ty se nezmůžeš na nic jiného než tiché ano. Snad všechno ti dělá problémy. Štve tě jen pouhý fakt že to mohl schytat Eddie na místo tebe. Nevíš jak bys reagovala. 

Eddie tě  opatrně jako bys byla z porcelánu na lůžko a přikryje tě dekou. ,,Ještě se prospi krásko." Řekne a políbí tě na čelo. Následně odejde z karavanu. Chvíli ti to trvá než usneš ale nakonec se ti to povede.

Probudíš se za tmy. Okolo tebe jsou ostatní. Všichni do jednoho včetně Eddieho. Spí hned u tebe. Nepodaří se ti znovu usnout a tak po deseti minutách marné snahy to  vzdáš a potichu se vyplížíš z karavanu. Je ti už mnohem lépe, dokonce tě už chůze tolik nebolí. Zranění se když si spala trochu zahojilo. Bolest se stala snesitelnou. Díky bohu.

Nakonec si sedneš na celkem ucházející pařez dubu který tu musel růst desítky let a začneš koukat na hvězdy. Na chvíli vypustíš z hlavy všechny problémy a starosti, jen ty a přenádherná noční obloha plná zářících hvězd. To ti ale nevydrží moc dlouho jelikož za sebou uslyšíš kroky. ,,Měla bys ležet a odpočívat Y/n." K tvému údivu to není Eddie ale Jane. ,,Spát už mi nejde a vlastně ani nechci." Odvětíš, mezi tím si Jane sedne vedle tebe. ,,Normální člověk by se nedokázal tak rychle vzpamatovat po střelné ráně." Řekne Jane jen tak do větru. Při těch slovech tě poleje studený pot. ,,Jak jste tu kulku vyndali?" Pokračuje a ty mezitím vymýšlíš uvěřitelnou odpověď. ,,Ukaž mi zápěstí Y/n." Řekne nakonec a ty nevíš co dělat.

Jou jou jou 

Nová kapča je tady.  Dneska jsem nějaká nepoužitelná. Nvc byli jsme se školou bruslit a mega mě bolej nohy. Jinak mě čeká druhý doučko z matematiky za tenhle den. Držte mi palce ať při tom neusnu.
Jinak už máme pře 300 přečtení. Já jsem na to teď koukala a jakože cože? Moc děkuju za veškerou podporu a užijte si státní svátek kterej je zejtra!

Pa u nové kapči!