Už je to pár hodin od toho co jsi usla a když jsi se probudila moc dvakrát líp si se necítila. Když jsi se probudila měla jsi šílené bolesti hlavy a hrozné křeče v břiše. Po nějaké chvilce tě křeče přešli a tak jsi pomalu vstala a šla do koupelny si opláchnout obličej. V tu chvíli si měla pocit že jde na tebe zvracení. Samozřejmě to pocit nebyl a opravdu si šla zvracet.
Když jsi dozvracela do místnosti přišel Jungkook. Otevřel dveře a nemohl uvěřit svým očím. Neviděl tě totiž na své posteli a tak prohledal celou místnost. Nikde tě nenašel. Nakonec ho napadlo se podívat do koupelny a tam tě spatřil. " Y/n proč neležíš v posteli myslem jsem že jsi ute... " Ani to nestihl doříct a otočila jsi se na Jungkooka který stál přímo za tebou. V tu chvíli Jungkook přestal mluvit a jenom se koukal na tvoji bledou tvář. V ten moment jedíné co jsi stihla říct znělo " Kookie, cítím se hrozně zle" a už si zvřela oči a nic si nepamatovala.
Jungkook rychle zareagoval a naštěstí tě stačil rychle chytit než by ses bouchla do hlavy o zeď. " Sakra y/n co je s tebou, prosím probuď se. " Po několika minutách zkoušení tě probudit se mu to nepovedlo a tak tě rychle dostal znovu do nemocnice. Jungkook naštěstí našel doktora který tě ošetřoval. "Pane doktore prosím vás, udělej te něco. Zkoušel sem ji probouzet ale vůbec nereaguje jediný co mi řekla bylo že se cítí hrozně špatně. Prosím udělej te něco já o ni nemůžu přijít. " Řekl.
" Rychle přines te lehátko!!!. " Když ho přinesli Jungkook tě na něho položil a pan doktor tě šel vyšetřit. " Pane Jungkooku prosím vás musíte počkat venku, dovnitř jít nemůžete. " A-ale. " Pane Kooku pokud chcete aby byla v pořádku zůstaň te prosím na chodbě." Jungkook nakonec netrpělivě čekal na chodbě.
Mezitím k němu přišel Jimin a ptá se co se stalo. " Nevím jediné co řekla bylo že se cítí hrozně špatně " odpověděl Jungkook. " Neboj se Jungkook, bude v pohodě " utěšoval ho Jimin. Jimine já se bojím co když se jí opravdu něčo stane, ano vím je tu krátce a je nemožné se do ní zamilovat hned třetí den co jsem ji spatřil ale já se o ni fakt bojím " a rozplakal se. " Neboj se, vrátí se zdravá a všechno bude v pohodě, notak už neplakej. " A šel ho obejmout.
Po pár minutách vešli ven sestřičky a rychle volali ať připraví sál. " Sestři co se stalo y/n? Bude v pořádku prosím řekně te něco!!" řekl Jungkook. Nemůžu vám poskytnout více informací ale jediné co mohu říct je že sme našli otevřenou ránu a krvací do ní. V tuhle chvíli jí jde vážně o život. Nic víc neřekla a odešla. V ten moment jakoby se Jungkookovi zastavilo srdce.
" Jungkook?! Si v pořádku " ptal se ho Jimin. Jungkook vůbec nevnímal co mu Jimin říkal jediné co vnímal bylo si představit život bez ní až mu řeknou že umřela. "Jungkook!!!! " Zařval bojící se Jimin o tebe a Jungkooka. " Jimine, ona umře žejo? "
Brečel ještě víc a víc až se sesypal k zemi. " Jungkookie nikdo neumře slibuju, ale prosím sedni si na lavičku a trochu se napij vody jinak to s tebou sekne a to by y/n vážně nechtěla. " Nakonec Jungkook udělal to co mu řekl Jimin. Po chvíli vyšel z místnosti doktor a za ním y/n ležící na posteli." Y/n prosím neopouštěj mě já tě tu potřebuju prosím. " Po těchto dojemných slovech se Jimin také rozbrečel ale věděl že to ničemu nepomůže a tak Jungkooka chytil aby je nechal odejít na sál. Jungkook tak brečel hodně že ho Jimin nikde takhle zlomenýho neviděl. Přišlo mu to v tu chvíli taky hodně líto a v ten moment si Jimin představil Jungkookovo život bez y/n už jen proto jak se mu svěřil s tím že ji miluje. Jimin měl z toho opravdu zlý pocit protože si vždy říkal že to dopadne dobře ale v tuhle chvíli ne jakoby by bůh naznačoval že opravdu y/n odejde.
Docela po dlouhé době další část, ano vím je to docela dlouhá doba ale tak co už. Když jsem líné prase a furt to odkládám. Co myslíte? Přežije y/n a nebo fakt umře?
ČTEŠ
I Still Love Him || JJK
Fanfiction" Yes I know... I hurt you a lot but please... If there is any hope come back to me! " "If someone asks me why I'm bothering you, I'll answer.." "I love him but he deserves to regret what he did to me!" "Every time I walk down the streets we used to...