I Still Love Him || JJK

Goodbye letter

Chvíli byl z ticha a koukal se mi pořád do očí. Pak řekl. " Tohle! " A začal mě jemně líbat.

Chvíli jsem ho nechala ale pak jsem ho odstrčila. Byly jsme oba dva opilý a nechtěla jsem, aby druhý den to dopadlo špatně.

" Jungkookiee... Jsi opilý a j-já ta-taky... Druhý den toho budem litovat.. " řekla jsem mu i když jsem opravdu chtěla jeho rty na těch svých. Ale pak bych toho zítra ráno litovala.

" Yninee.. lásko... Prosím, byl jsem takovej sobec, vím čím jsi teď procházíš a je to velmi těžké. A taky vím že mě už nemiluješ. " A udělal smutný obličej.

Jungkook POV:
Šlo poznat, že si také něco vyčítá. Ale neměla co. Všechno je to moje vina. I když jsem byl opilý, stejně jsem věděl že to není ona. Pak řekla.

" Když se mě někdo zeptá, proč tě takhle trápím, odpovím.. " a bylo ticho. Po chvilce spustila.

" Pořád ho miluji ale zaslouží si litovat toho, co mi udělal! " Myslím že litování jsem si odpykal tím že se mě nenávidí a nechce semnou být. Trochu jsem začal mít nervy.

" Ano já vím... Moc jsem ti ublížil... Pokud je nějaká naděje, vrať se ke mě! " Řekl jsem se slzami v očích, které pomalu padaly po tváři.

Yn vzala svůj dlouhý rukáv a začala mi utírat slzičky. " I kdybych ti to odpustila, neklapalo by to mezi námi... Máš pred sebou svoji kariéru, nemůžeš ji jen tak zahodit. Vždycky to byl tvůj sen Jungkookiee. " Řekla.

" Ty jsi ale můj život. Když tu zůstaneš navždy semnou budu šťastní do konce svého života. Kariéra bude fungovat a pokračovat tak jak má. Jenže když odjedeš pryč, necháš mě tu samotného, zhroutí se mi celý život. Už nikdy nebudu šťastný. Budu si všechno vyčítat, protože i teď vím že je to všechno moje vina. " A padaly dál slzy. Pořád mi je utírala.

" Jungkookiee, oba dva můžeme za všechno.. "

" Ja-jak to myslíš? " Docela jsem se zarazil. Co mi tím chce říct.

" Moje vina byla už od začátku. "

" Co? " Pořád to napínala.

" Můj sen byl, abych pracovala jako maskérka u vás, což se mi povedla a v tu dobu jsem byla fakt šťastná. Jenže jsem si začala postupně uvědomovat že to byl špatný nápad tu být od té doby co jsme se prvně pohádali. Chtěla jsem odjet dřív jenže pak mě unesli a... No sám víš. "

" Ne, ne, ne!! To neříkej!!! Nemůžeš mě tu nechat! Já.. " začal jsem křičet.

Buď to udělala schválně nebo nevím ale šla blíž ke mě a pevně mě objala. Byl jsem rád ale nevím proč to udělala.

" Prosím nerozčiluj se a neplakej. Chci to ukončit v klidu.. " pošeptala mi do ucha.

Objal jsem ji také pevně abych ji už nikdy nepustil. Začal jsem hodně plakat a říkal jsem aby to nedělala.

Byl jsem ze všeho tak moc unavený, že jsem ji v objetí usnul na rameně. Ještě před tím mi něco říkala ale nevím co.

Yn POV:
" Jungkookiee... Zítra ráno odjíždím zpátky do Japonska. Chci aby jsi to věděl. " Řekla jsem mu.

Jenže mi neodpovídal. Potřepala jsem s ním ale nereagoval. Snažila jsem se ho pomalu otočit na záda aby ležel. Pochopila jsem že usnul. Když jsem ho položila, přikryla dekou, šla jsem najít propisku a papír. Následně jsem ho položila na noční stolek vedle jeho postele. Poté odešla z pokoje. Namjoon totiž už odemkl, protože si myslel že už spíme.

Sešla jsem schody a naposledy se rozhlídla po jejich krásném bytě. " Bude mi to tu moc chybět. " A ukápla mi slzička.

" Prosím neodcházej od nás. " Ozvalo se zamnou.

Byly to kluci a moc plakali. " Kluci neplakej te, třeba se ještě jednou někdy potkáme. Kdo ví. " A šla jsem je všechny obejmout a oni mě.

" Mám pro vás jednu prosbu.. až odjedu, postarej te se o mou sestru. " A pustila je z objetí.

" Ach Ynine, vždycky myslíš na druhý. " A začali se smát.

" Jo a ještě jedna věc. Dávej te pozor na Jungkooka prosím. Opravdu se zhroutí až tu nebudu. "

" Tak proč ho lámeš, když to víš? " Zeptal se Jin.

" Protože si to zaslouží. Nemusel mi ublížit ale udělal to. Tak teď mu ublížím i já. " Řekla jsem smutně.

" Opravdu musíš odejít. " Zeptal se smutně Jimin.

" Kluci musím, a budu ráda když budete respektovat moje rozhodnutí. "

" Chápem. " Řekli kluci.

" Tak se mějte. " A každýmu jsem dala pusu na tvář.

" Zbohem Yn. Budeš nám chybět. "

" Vždyť vy mě taky! " A odešla jsem.

Jimin POV:
" Kluci, nemůžem to nechat jen tak. Jungkook se opravdu zhroutí. Co když už dál nebude fungovat tak jako dřív. "

" Jo máš pravdu. Myslím že bychom měli Yn zastavit. " Řekl Hobi.

" Souhlasím. " Řekli.

" Teď žádný letadla neletí. Další lety jsou až ráno a myslím si, že Yn chce vypadnout z Korei co nejrychleji to půjde. Takže to necháme na Jungkookovi. "

" Jungkook to ale nestihne. Vždycky z nás spí nejdýl. " Řekl Namjoon.

" Ano, to máš pravdu, ale teď ví, že tu není Yn a tak mu nepůjde spát tak dlouho. Věř mi. "

" Nemůžeš si být tak jistý. " Řekl Jin.

" Prostě mi věřte. A mimochodem neměl bych to říkat ale když nás Yn objímala pošeptala mi do ucha že nechala Jungkookovi dopis. Takže tak či tak za ní půjde protože bude vědět že opravdu odešla. "

" No dobře. Jak myslíš.. " řekli.

Jungkook POV:
Bylo už ráno když jsem se probudil. Sotva vycházelo  slunce takže jsem brzy vstával a to z jediného důvodu. Yn. Rozhlížel jsem se po pokoji ale nikde nebyla. Když jsem pomalu vstával, všiml jsem si nějakého papíru na nočním stolku. Vzal jsem ho do ruky a začal číst.

Při čtení jsem hrozně moc plakal a nešlo to ani zastavit.

" Ku**a!!! Fakt to udě-la-la. " Rychle jsem vstal a seběhl dolů.

" Co se děje?!! " Křičeli kluci, kteří pomalu vycházeli z pokojů.

" Musím zastavit Yninee!! Opouští mě navždy, tohle nemůžu dopustit! " A obouval jsem si boty.

" Máme jít z tebou? " Zeptal se Hobi.

" Ne, zůstaň te tu. Hned se vrátím. " A odešel jsem.

Taehyung POV:
Jimin měl fakt pravdu že Jungkook bude vstávat takhle brzo. " Kluci, Jimin měl fakt pravdu. "

" Jak s to mohl ale vědět? " Všichni jsme byly v šoku.

" No jo no. Když jde o Yn, vždycky to vím. " Řekl Jimin a začali se smát.

" Jen doufejme, že to vyjde. " Řekl jsem.

" To doufejme. " Řekl Namjoon.

* Pokračování příště *