I Still Love Him || JJK

I'll miss you baby

Jungkook POV:
Tak šíleně moc jsem plakal že jsem se sesypal k zemi. Z mé tváře dopadaly na zem několik vodopádů. Všichni na mě koukali ale mě to bylo jedno. Po nějaké chvíli za mnou přišla nějaká osoba. Poklepala mi na rameno.

" Jungkook, jsi v pořádku? " Řekla nějaká holka. Když jsem se na ni podíval, byla to Yn. Jak je to ale možně, vždyť ji oživují.

" Yn?! Jsi opravdová? " Řekl jsem.

" Ehmm.. "

Zrazu na mě někdo zavolal jménem. Najednou přede mnou kde stála Yn, stála Yoo-Soo. " Promiň.. to jseš ty. "

" Ne v pohodě... " Řekla Yoo-Soo.

" Co se stalo Yn! " Zeptal se Jimin.

" No... Y...n Yn je.. "

" Tak se vymáčkni!!! "

" Když jsem tam přišel... " Prostě jsem to nemohl říct. Říct to že mezitím co jsem se ji snažil zachránit byla už bez života.

" Ne ne ne!!! To mi neříkej! " Křičel Ha-Joon.

" Všechno je to tvoje vina!!! Říkal jsem ti, že jestli jí něco uděláš budeš mrtvý! " Křičel jsem na něho a dal mu pěstí do obličeje. Po chvíli jsem ho začal bít.

" Co jsi ji provedl ty zasranej sráči! "

" Dobře ano uznávám! Máš pravdu ale přísahám že jsem jí nezničil!! " Řekl a já se zastavil. " Tak kdo?! "
A začal jsem ho dál bít.

Kluci se mě snažili odstrčit od něho ale nenechal jsem je! " Notak přestaň se prát!!! Yn by se naštvala na tebe kdyby tě takhle viděla! " Křičel Yoongi.

V tu chvíli jsem přestal. Ha-Joon se pomalu zvedal a promluvil. " Ano, ublížil jsem ji. Jen jednou jsem to udělal ale pak přišel Kwang a mlátil ji páskem. Dával ji silné facky. A chtěl jí znásilnit!! Věř mi! Nic z toho co se stalo jsem nechtěl. Nikdy jsem neměl v plánu znásilňovat holky nebo je mlátit! Musel jsem to udělat kvůli Kwangovi protože jsem byl malý!! Můj otec není Kwang! Jen si mě adoptoval! "

Z očí mi pořád stékaly slzy. Potom co mi to řekl jsem se trochu uklidnil. Chtěl jsem na to něco říct ale přišel doktor. Šel jsem rychle za ním.

" Prosím, řekněte mi že je na živu! "

" Nejdříve se uklidně te prosím. Ano je na živu ale její stav je kritický. Zachvíli by se měla probudit, necháme ji chviličku pak ji musíme dát umělé dýchání aby její tělo bylo v klidu a načeraplo energii. Během toho můžou nastat nějaké komplikace. Proto bych se úplně neradoval. "

Když to doktor řekl spadl mi kámen ze srdce. Ale jen na chvíli. Co když opravdu umře. " Prosím můžu za ní? " Zeptal jsem se.

" No dobře, ale jen na chvíli. " Řekl. Uklonil jsem se a šel za Yn na pokoj.

Min Yoo-Soo:
Když šel Jungkook na pokoj mě se na chvíli ulevilo. Po chvíli zamnou přišel Yoongi.

" Promiň, neruším tě? " Řekl.

" Ne v pohodě, sedni si. " Řekla jsem.

" Já.. chci se omluvit za všechno. Musím ti něco říct. "

" Nemusíš se omlouvat.. povídej. "

" No.. já... Si moje sestra! " Řekl a měl slzy v očích.

" Co-že js-emm? " Byla jsem v šoku. Já jsem Yoongiho sestra? Ano je pravda že mi mamka říkala že mám bratra ale že se prý rozhodl zůstat s otcem když se rodiče rozváděli, ale to jsme byla hodně malá a moc si ho nepamatovala.

" Ty jsi vyrůstal z Otcem? " Zeptala jsem se.

" Jak to víš? " Zeptal se a byl v šoku.

" Mamka mi o tobě vyprávěla když se rodiče rozvádili že chceš zůstat s otcem... "

" Otec mi zase vyprávěl o tobě. Ale přesně jsem neznal tvoji tvář. Nevěděl jsem že jsi to ty. Myslel jsem že je to někdo jiný. V tu dobu jsem byl hodně malý. Byly mi 4 roky.. "

" Takže.. už jsme v pohodě? " Zeptala jsem se.

" Jo! " Zvedl se a objal mě pevně. " Promiň za všechno sestřičko! "

" Neomlouvej se! Nevěděl jsi to, a ani já... " A objala jsem ho nazpátek.

Jungkook POV:
Seděl jsem na židli vedle ní a držel ji za ruku. Pořád jsem hrozně plakal a opět tekly vodopády z tváře.
" Yn prosím.. pře-žij.. neo-pou-štěj mě já.. slibuju že budu lepší kluk který tě ochrání a vím že je to moje vina. Kdybych tě chrá-nil víc, nic by se ti nestalo! "

A cítil jsem že Yn hýbla prstem. " Yn? " Řekl jsem.

" N-není t-to tv-tvoje v-vi-vin-a ja-sn-ý. " Řekla.

"Ahh.. ale je. " Plakal jsem. Dal jsem jí pusu na čelo a položil jsem svoji hlavu na její rameno.

" Promiň, že jsem tě neochránil dostačně a skončelo to takhle! "

" Je to mo-moje vina! Mě-la jsem tě ten ve-čer po-slechn-out aby jsi še-šel semnou. " Řekla mezi svým pláčem.

" No ne, neni " řekl jsem.

" Prosím polib mě! " Řekla. Nevěřil jsem, co řekla.

" C-co jsi to ře-kla? "

" Řekla jsem aby jsi mě po-lí-bil! "

Pomalu jsem se přibližoval k její tváři. Nakonec jsem ji políbil na rty. Ona mi polibek oplatila.

" Kookie, miluju tě. " Řekla mi s úsměvem a se slzama v očí.

" Ja tebe taky hrozně moc! " Koukala na mě ale nehýbala se. Po chvíli začali pípat stroje. Když jsem se podíval, čárka byla rovná. Podíval jsem se na Yn a měla zavřené oči. Byl jsem zmatený ale přitom moc dobře jsem věděl že Yn odchází. Do pokoje přišli doktoři.

Stál jsem a koukal na ně jak ji oživují. Daly jí šoky ale pořád nic. Já jsem byl stále v šoku. Už jsem nevnímal okolí jen jsem se vzpamatoval když na mě doktor sáhl.

" Omlouvám se ale dělali jsem všechno co jsme mohli ale bohužel jsem ji nezachránili. Je mi to líto. "

Já jsem tam stál a bezmocně se podíval na její tělo. Po chvíli jsem vyšel ven z pokoje. Kluci na mě koukali co se semnou děje. " Jak se má? Můžeme jít za ní? " Zeptal se Jimin.

" Jimine nechoď! " A plakal jsem moc. " Pro.. neříke-j mi že.. " nedořekl to protože jsem mu na to kývl.

Sesypal jsem se k zemi a začal plakat. Začalo se mi třást celé tělo. Kluci také hrozně plakali a i Yoo-Soo. Šli mě obejmout.

" Yn je mrtvá. "

" To bude v pořádku... " Řekli kluci a pořád mě obímali.

" Nebyl jsem tu pro ni... Je to moje chyba. "

" To bude v pořádku. " Říkali.

" Budeš mi chybět zlato! " A plakal jsem jako nikdy.

* Pokračování příště *