I Still Love Him || JJK

Stepsister

Jungkook POV:
Když řekla větu " Promiň ale nemůžu. " opravdu jsem se hodně rozplakal. Prostě nemůžu bez ní přežít a pokud opravdu odejde nedokážu dál fungovat.

" Chci ti odpustit.. ale nejde to. " Řekla.

" A-ale pro-proč?? " Řekl jsem mezi mé vzlyky.

" Nejde to! Bolí mě už jen představa tě vidět na té párty s ní. Prostě to nejde! Nech mě odejít, zapomeň na mě prosím!! " Křičela a začala plakat.

" Já.. " Přerušila mé slova.

" Proč mě tak trestáš? Co jsem komu provedla že mě tak trestáte?! Víš, čím vším jsem si prošla. Nemám rodinu, střední škola o té radši nemluvím, teď to znási..., Achh! A teď mě podvedeš s Yeonju!! Bože, prosím... "

Její oči byly celé červené. Vyplakala snad svoji celou duši. Sesypala se k zemi. Tak moc mi ji bylo líto, i klukům. Nezaslouží si tohle. Ublížil jsem ji hodně.

Šel jsem k ní a koukal do její tváře, která hleděla do země a pořád plakala. " Yninee prosím... "

" Prosím buď už ticho!! " Křičela Yn.

Natáhl jsem ruku k její tváři abych ji mohl setřít vodopády slz ale opět sebou cukla. " Nedělej t-t-to pro-sím.. " a plakala ještě víc.

" Yninee, vím že to máš těžké.. Není jednoduché zapomenout na to, co se ti stalo. Ale prosím, neboj se mě. Nikdy v životě bych ti neublížil. "

Podívala se na mě. Byl jsem trochu vyděšený z toho jak se na mě podívala. Koukala na mě bez emocí. Začal jsem se o ní bát.

" Yninee... " Žádná odpověď.

" Yn jsi v pořádku? " Zeptal se Hobi.

Mávl jsem rukou před její oči ale pořád stále koukala na mě aniž by se hýbla nebo něco udělala. Dostal jsem strach. Třásl jsem její tělo ale nic nedělala.

V ten moment přišla Yeonju.

" Kluci, měli by jste už jít na makeup a začít praco... " Už to nedořekla. Stála a koukala na Yn. Kluci zas na ni.

Po chvíli se podívala na mě a pak na kluky.

" Děje se něco? " Zeptal se Jimin Yeonju.

Koukala na Jimina. Byla opět z ticha jako Yn. Ale s rozdílem že vnímala. Yn a Yeonju si mohli z oka vypadnout. Byla tak stejné jenom s rozdílem, že Yeonju měla kšiltovku. Kdyby ji neměla vůbec by nešli rozeznat.

Pořád jsem se snažil udělat něco s Yn ale stále nic.
Po chvíli se Yeonju vzpamatovala a šla ke mě.

" Co se děje? " Zeptal jsem se ji.

Nic neodpověděla. Natáhla se k Yn a chytla ji za ruku. Nikdo z nás nechápal co se děje. Ani jedna nemluvila. Když ji chytla, hned mě odstrčila.

Koukal jsem na ni. Zklonila se k Yn a chvíli koukala do jejích očí. Yn zas do jejích. Nic nedělala jen ji držela za obě ruky a koukali se z očí do očí. Chvíli takhle byla asi minutu. Pak se Yn z ničeho nic vzpamatovala.

" Yeonju? Ja-jak jsi t-to.. " nevěděla jak to udělala.

" Yninee, jsi v pohodě?? " Bál jsem se o ni.

Ani jeden z kluků nevěděl o co jde. Přiznám se ani já jsem nevěděl co se děje.

" Nemluv moc, šetři síly nebo omdlíš.. " řekla Yeonju.

" Ale jak to víš... Vždycky jsem se z toho dostala sama. " Řekla Yn.

Zkrátka jsem to nepobíral. Ani jedno slovo o kterým se bavili.

" Může mi někdo říct, co se tu děje? " Zeptal se Jin.

" Kdo jsi? " Řekla Yn.

" Nikdy jsi nechtěla, aby o tom nikdo věděl, co se ti děje a já ti to slíbila... "

Yn se pomalu zvedala ze země. Chytl jsem ji ruku abych ji pomohl, ale odtáhla se ode mě. Zkrátka nechce být vůbec u mě. Na druhou stranu se ji ani nedivím ale teď ji není dobře.

" Chtěl jsem ti jen pomoc... " Řekl jsem smutně.

" Nepotřebuji tvoji pomoc. " Řekla. Tahle věta mě hodně zabolela.

" Yn.. Moc mluvíš... " Řekla Yeonju.

" Kdo jsi? " Zeptala se Yn znovu.

Yeonju nic neřekla. Po chvíli sundala svoji kšiltovku. Yn byla v šoku. Zřejmě věděla kdo to je.

" T-ty j-jsi.. "

" Jo.. jsem to já.. "

" To není možné... Vždyť jsou úplně stejný! " Řekli kluci.

" Můžete nás nechat o samotě prosím.. " řekla Yeonju.

" Jasně.. kdyby cokoliv řekněte. " Řekli kluci a šli pryč.

" Jungkook ty tu zůstáň! " Křičela Yeonju na Jungkooka.

Otočil se a nechápavě koukal. Nakonec k nim přišel.

" Jeon Jungkook tu nemusí být. Není nic, co by potřeboval slyšet! " Řekla Yn.

Šlo vidět že Jungkooka tohle hodně bolelo. Že ho oslovuješ celým jménem a né Jungkookiee, kookie... Bolí ho vidět, že ho tak moc nenávidíš ale přitom ví že to dělá, aby si zasloužil svoji lekci.

" Yn. Jsi pořád stejná. Vůbec ses nezměnila. Nikdy si to nenecháš vysvětlit až jsi tvrdohlavá. "

Nic neřekla. Po chvíli ticha Yeonju vzpustila. " Yn, je tu něco co by jsi měla vědět. Jsem z máminy strany takže nevím jak vypadá otec, ale máma mě poslala abych tě zkontrolovala.. "

" Abys mě zkontrolovala? Ty? Nikdy se o mě nezajímala.. musela jsem se postarat sama o sebe a o mladší sestru, kterou někdo zabil... " Skočila ti do řeči.

" Ještě abys věděla, ten kdo ji zabil byl z otcovi strany strejda Kwang... "

" Cože?!! " Řekli Yn a Jungkook stejně. Oba dva se na sebe podívali.

" A proč jsi to nenahlásila na policii. Už by ho dávno chytili a mě by se nic nestalo...? " Řekla Yn smutně.

" Tobě se něco stalo? " Zeptala se Yeonju. Yeonju věděla skoro o tobě všechno ale nevěděla že jsi byla znásilněná.

" N-no.. to je jedno.. " a byla nervózní. Jungkook to poznal a tak přerušil chvíli ticha.

" Yeonju? Kdo vlastně jsi? " Zeptal se Jungkook.

" Yniny nevlastní sestra... " Odpověděla.

" Nikdy jsi mi o ní nevyprávěla. " Řekl smutně.

" Nevěděla jsem že ještě žije. Od té doby co zemřela mladší sestra jsem se přestala z nima stýkat.. promiň.. " i když jsi byla na něho naštvaná, přes to ses mu omluvila že jsi mu to neřekla.

" V pohodě. Hele.. nechci vaši konverzaci rušit ale Yninee, odpustíš mi? " A udělal smutný obličej.

Podívala ses na Yeonju která na tebe koukala. Chvíli si přemýšlela a pak jsi řekla. " Já nev... " Nedořekla jsi to protože jsi omdlela. Padala jsi na Jungkooka který tě chytil.

" Achh. Jako kdybych to neříkala. Říkala jsem ti ať šetříš slovy protože můžeš omdlít. Ale to jsi celá ty.. Nikdy si to nenecháš vymluvit. "

" Ach Yninee. Jsi z toho všeho moc unavená ale slibuju, že už tě ochráním nejvíc co to jde. "

* Pokračování příště *