Netrap se tím

1

Sedím na gauči ve svém malém bytě v zapadlejší části Prahy. Před sebou mám notebook a hledám nějaký větší byt mimo Prahu. Práci tu už nemám tak co tu dělat. Práce, kterou jsem dělala jsem milovala, ale před týdnem se majitel architektni budovi rozhodl tu budovi prodat. Takže mně nezbylo nic jiného než hledat něco jiného.

Viděla jsem snad všechny inzeráty. Chystala jsem se vypnout notebook, když jsem v tom zahlédla byt 1+2 v Pardubicích klikla jsem na inzerát a prohlédla si ho. Nevypadal zle. Byl pěkný a větší než toto. Napsala jsem majiteli, že mám zájem a šla se naobědvat do místní restaurace, kterou tu mám ráda. Né, že bych neuměla vařit jen se mi nechce. Šla jsem se z oblečení na doma převléct do něčeho lepšího.

,,Ahoj Marku." usmála jsem se na chodbě na svého souseda.

,,Ahoj Ann." úsměv mi oplatil.

,,Konečně jsem našla nějaký byt. Takže se budu nejspíš stěhovat." zazubila jsem se.

,,Vážně tak to ti přeji hodně štěstí." opřel se o futra jeho bytu a smál se na mě.

,,Děkuji. Zatím se měj." on mi zamával a já pokračovala dál v cestě. Najednou mi pípl mobil podívala jsem se a byla tam odpověď od toho majitele toho bytu. Dobrý den. Jsem rád, že se vám byt líbí. Už jsem si myslel, že o něj nikdo nebude mít zájem. Jestli máte zájem můžete se přijet podívat a na místě se dohodneme. Stálo ve zprávě usmála jsem se a odpověděla, že se přijedu podívat.

,,Ahoj Deny." pozdravila jsem servírku, kterou jsem moc dobře znala.

,,Ahoj Ann. Taaak dáš si to co obvykle?" zeptala se a já jen kývla.

,,Možná jsem tu naposledy." usmála jsem se malinko smutně a Deny se zastavila v psaní mé objednávky a koukla na mě.

,,Ne. Ann. Kde budeš?" zeptala se malinko vystrašeně.

,,V Pardubicích jestli to výjde."

,,V Pardubicích? Tak daleko? Vždyť tam nikoho neznáš."

,,A ty snad jo?" zamračila jsem se. ,,A poprosila bych o to jídlo Deny." ona kývla dopsala objednávku a odešla. Projížděla jsem instagram.

,,Tady Ann. Budeš mi tu chybět." Deny přede mě postavila moje jídlo.

,,Taky mi budete chybět." usmála jsem se na ní a ona odešla řešit další objednávky.
Cinkl mi mobil. Opět mi psal majitel bytu. Můžete se dostavit dnes? Kdy máte čas. Stálo v ní. Odpovědela jsem. Mohu jen nevím za jak dlouho dojedu jsem až z Prahy. Odepsala jsem a pustila se do jídla.

•••

Po bytě se rozezněl zvonek. Koukla jsem do kukátka a stál tam Marek. ,,Ahoj Marku co potřebuješ." usmála jsem se na něj.

,,Ahoj zaslechl jsem, že se pojedeš kouknout na ten byt. Tak jsem si řekl jestli tam nechceš hodit. Nemám nic na práci." podíval se mi do očí a usmál se. Jasné Deny se zmiňovala. Uchechtla jsem se nad tou myšlenkou.

,,Jo to by bylo fajn děkuji. Pojď dál já se převléknu a můžeme vyrazit." usmála jsem se a pustila ho do vnitř. Odešla jsem do pokoje a tam na sebe hodila něco v čem udělám dojem. ,,Můžeme jsem ready." řekla jsem a Marek vstal z gauče.

,,Tak prosím." ukázal před něj a já se rozešla. ,,Na jakou adresu Madam." zeptal se a já mu nadiktovala adresu z inzerátu on jí zadal do navigace a jelo se.

•••

Cesta trvala tak dvě hodiny max tři a byli jsme na místě. ,,Až budeš hotová zavolej." mrkl na mě Mára a odjel. Napsala jsem majiteli, že už stojím před bytovkou. Odpověď přišla hned. Dobře hned budu u Vás. Stálo tam. Za nedlouho se otevřeli dveře bytovky a v ní stál pohledný muž.