Sám sebou

9.

Říjen skončil a začal listopad a s ním i zimní počasí. Sice jsem ještě nevytáhl ze skříně zimní bundu, ale brzo to budu muset napravit.

Ve škole jsme měli pár hezkých i špatných chvil. Pár testů a písemek, ale hlavně ústní zkoušení. Dle učitelů, příprava na ústní maturity.

Holky ze třídy, si až moc zvykly vysedávat na mojí a Dominikově lavici. Ale světe div se, ne aby si mohly povídat s Dominikem, ale aby si mohly povídat i se mnou.

Jeden z dnů, kdy se Dominik neukázal si ke mně přisedla Bea s Janou a probírali jsme její oslavu narozenin. Dokonce se mi dařilo mluvit plynule. Možná proto, že to jsou holky a já nemám moc důvodů být vůči nim nervózní.

Další den, když se neukázal a napsal mi zprávu ve stylu, že na to dneska kašle a kdy se neukázala ani Jana, si to Beáta nakráčela rovnou ke mně. „Dneska si sednu k tobě."

Já jen zakroutil hlavou, protože mi nešlo na mysl, proč by to chtěla dělat, ale nijak jsem jí nebránil.

A tak se stalo, že si celý den povídáme o všem možným, co nám přišlo na mysl. O mě řekne, že mám příšerný vkus na filmy, načež podotknu, že na ni mám stejný názor. Ale co se týče hudby, tam máme společné téma. Skoro jsem jí brečel na rameni, protože ani jeden z Djů ze skupiny Chainsmokers, které oba posloucháme nejsou gayové a ona se mi od srdce vysměje.

„A jak to máte s Dominikem?" vybalí na mě po obědě ve třídě.

Trochu na ni nechápavě zírám. „Co myslíš?"

„No na té oslavě..." odmlčí se. Pořád zírám. „Jak jste se k sobě měli..."

„Narážíš na to, jak si ze mě udělal polštář a usnul?"

„No?" zasměje se.

Zakroutím hlavou. „Spíš bych se měl ptát já, jak to spolu máte," zahraji to do autu. Ten večer se líbal s ní. Se mnou sice taky, ale tohle nikdo neví. Krom mě.

„Jsme kamarádi," pokrčí rameny.

„Nemluvili jste o tom?"

Chvilku nad tím popřemýšlí. „No omluvil se mi, že se choval jako vůl, což nechoval," dodá. „A dál jsme to nějak neřešili."

Uchechtnu se. „Aha."

„Co je?" praští mě sešitem, co jí leží na lavici.

„Nic," směji se. „Jen mi tak něco proběhlo hlavou, o nic nejde."

„Jo? A co?"

Zakroutím hlavou. „Nic."

„Dělej mluv," vyhrožuje mi sešitem.

„Ani náhodou. Nechci vyvolat sešitovou válku."

„Vyvoláš ji, pokud to nevyklopíš," řekne mi se smíchem, ale sešit dolů neskloní.

„Dobře, ale říkala sis o to," varuji ji prstem. „Prvně mě napadlo ‚ach ti heteráci a jejich problémy'."

„To není tak hrozné," skloní sešit dolů.

„Pamatuj si to, protože pak mě napadlo ‚ach ty ženský, ještě že mě se to netýká'."

Prvně předstírá pohoršení a hned na to znovu zvedne sešit a zaútočí. „Ty seš fakt pako, Adame, víš to?" křičí na mě se smíchem a dál mě mlátí.

To je jeden z těch lepších dní.

Další, celkem zajímavý den v tom týdnu, je tělocvik. Když se Dominik uráčí dorazit do školy a my i spolu s holkami a Marianem s Honzou zamíříme do posilovny, kde se chceme zašít.