Sám sebou

23.

„Jo," vydechne Dom. „Kurva!"

Musím něco udělat. Musím se pohnout. Nemůžu jen zírat na dveře a nic nedělat i když mi to přijde jako ten nejlepší nápad. Nejraději bych jimi prošel. Do jiné dimenze, ale ani to by nebylo dostatečně daleko.

„Proč jsi mi to neřekl?" zeptá se znovu.

Nádech, výdech. Nádech, výdech. Nádech, výdech.

Risknu to a podívám se mu do očí. A vidím přesně to, co jsem čekal. Paniku.

„Kurva," vypadne ze mě znovu. Tohle jsem nechtěl. Nechtěl jsem, aby z toho šílel. „Protože bys vyšiloval," řeknu mu popravdě. „Tak jako to děláš právě teď."

„To... tak to..." prohrábne si rukou vlasy. „Do prdele!" uleví si a přejde po pokoji. Vyšiluje. A pořádně.

Dojdu k našim hrnkům s kávou. Neujde mi, jak Dominik pozoruje každý můj pohyb. Jeden z nich si vezmu a opřu se stůl. Snažím se být v klidu. Jeden z nás být musí a Dominik to rozhodně není.

„Co teď sakra děláš?" zadívá se na mě nevěřícně, jako by nedokázal pochopit, jak v této situaci můžu v ruce držet hrnek s kávou a v klidu ho popíjet.

Napiji se a on na mě přimhouří oči. „Čekám, až si utřídíš myšlenky, abys na mě mohl ječet," pokrčím rameny.

Chvilku zaraženě mlčí, načež se chytne za hlavu a znovu přejde po pokoji. Během toho z něj vypadne několik nadávek. Jo. Tak tohle jsem čekal.

Nechám ho v jeho hlavě, ale po pár minutách, kdy nic neříká a mě se z jeho přecházení motá hlava se ozvu. „Můžu tě vyrušit?"

Střelí po mě očima a zastaví se. Konečně.

„Byl jsi fakt hodně opilý," spustím opatrně. „Neřekl jsem ti to a ani jsem ti to nechtěl říct, přesně kvůli tomuhle," ukážu na jeho stav, kdy vypadá, že se každou chvíli složí. „Prostě se to stalo. A o svou sexualitu se bát nemusíš je to..."

„Já nevyšiluji kvůli... kvůli tomuhle," rozmáchne rukama, jako bych měl vědět, o čem mluví.

„Jo?" odložím kávu a podívám se mu do očí. „A kvůli čemu jsi přesně tak rozhozený?"

Prohlídne si mě, až očima skončí na mých ústech. Pomalu přejde po pokoji ke mně a hlasitě si povzdechne. Vidím na něm ten vnitřní boj. Chci ho znovu uklidnit, že se přece nic nestalo a všechno je v pořádku, ale on popadne můj obličej do dlaní a políbí mě.

No do hajzlu.

Chvilku máme oba šokem jen přilepené rty na sobě, ale pak mě políbí. Jako doopravdy políbí. Já zareaguji a pootevřu rty. Když mi jazykem vnikne do úst, přestanu se ovládat, popadnu ho za boky a přitáhnu si ho blíž. Nejspíš se mu to líbí, protože mi zamručí do úst a posadí mě na stůl, než mi rukama vjede do vlasů.

Je to ještě lepší, než když jsme se políbili naposled. Je to perfektní. Dokonalé. Je to Dominik. A on mě právě teď líbá. A není ani trochu opilý.

Odtrhneme se od sebe a on se mi podívá do očí. Opře si čelo o to mé a vydechne. „Vyšiluju, protože jsem se políbili a já si to nepamatoval. Vyšiluju, protože tě chci políbit už kolik měsíců a tohle měla být naše první pusa," řekne mi a pohladí mě na krku.

Dech se mi zadrhne v krku. Tohle neřekl... nebo jo?

Odtáhnu se od něj, i když mé tělo silně protestuje a obejdu ho. Teď je nejspíš čas, abych začal vyšilovat já, ale Dominik se na mě dívá s bolestným výrazem, tak se snažím ovládat.