Sám sebou

27.

Další hodinu strávím v kuchyni s Marianem a Sebem. Oba se sotva drží na nohou, ale dost se s nimi a zároveň i jim, zasměju.

Sebastian je stejný cvok do her jako já, tak jsme probírali různé strategie a nejlepší mise u všech možných her, na které jsme si v danou chvíli vzpomněli. Jana s Beátou nás chvíli poslouchali, ale bohužel je ta konverzace zaujala asi tolik, jako mě jejich tanec jen v plavkách.

Jenže Seb s Marianem do sebe klopí jednoho panáka za druhým a ve chvíli, kdy jim přestanu rozumět to s nimi vzdám.

Párty je v plném proudu. Dominik se zrovna baví s Karlem, Jakubovým spolužákem a Ani tancuje v obýváku na gauči jen v podprsence spolu s Beou a Janou a ostatní je v tom povzbuzují. Jakub se k nim přidá a strhne ze sebe triko.

Docela mě baví je celý večer pozorovat, ale pro dnešek už mi to stačí. Nenápadně se vykradu ke schodům a zamířím k Dominikovi do pokoje. Po cestě málem zakopnu o brečící a objímající se hlouček holek, ale jen je obejdu.

V pokoji dojdu do koupelny a shodím ze sebe oblečení, až na trenýrky. Vytáhnu si čočky a vyčistím zuby. Ještě v rychlosti pošlu Dominikovi zprávu, kde jsem, aby nespustil pátrání, a lehnu si k němu do postele.

Dominik: Tohle mi nemůžeš dělat!!!

Jen mu vyfotím svou nahou hruď a břicho, aby se měl na co těšit a fotku pošlu. Odpověď mi přijde obratem. Asi deset vztekajících se, funících a naštvaných emotikonů.

Jenže spánek nechce přijít, a to jsou už dvě hodiny ráno. Přejdu k oknu s výhledem do zahrady a pozoruji ještě pár opožděných ohňostrojů.

Po tom menším panickém záchvatu se můj mozek opět vyprázdnil a nic mě nedokáže rozhodit. Ani to, že stojím ve spodním prádle v Dominikově pokoji. Ani to, že čekám, až za mnou přijde a já bych se tak k němu mohl celou noc tulit. V jeho posteli. Kde mě chce mít.

Kurva! Dominik je gay!

To je... To snad ani nemůže být pravda! Že kluk, do kterého jsem se zamiloval je gay! A chce mě! Mě!

Pořád tomu nemůžu uvěřit. Bojím se, že bych se každou chvíli mohl probudit a celé by to byl jen sen. Ale pokud to tak je, udělám všechno pro to, abych si ten sen pamatoval do nejmenších detailů. Každý jeho výraz, když se na mě podívá. Každý jeho dotek, když se mě dotkne. Prostě všechno.

Asi po hodině za mnou konečně přijde. Pořád stojím u okna a sleduji dění na zahradě. Možná jsem i někoho zahlédl, jak svým zvracením obohatil jeden z keřů. Jen jsem neviděl koho.

Dominik za námi zavře dveře a zamkne. A my konečně zůstaneme sami. „Otravoval tě někdo?" zeptá se, když k němu natočím hlavu.

„Ne," zakroutím hlavou. „Tvé vyhrožování, pokud někoho najdeš u sebe v posteli, tak skončí venku na mrazu zafungovalo."

Přejde ke mně, obejme mě zezadu a položí si hlavu na mé rameno.

„Řekni mi prosím, co se stalo," políbí mě na krk.

Povzdychnu si. „O nic nejde, jen jsem moc přemýšlel," pokrčím rameny.

„To děláš celkem často," zahuhlá mi do ucha. Cítím z něj alkohol, ale nejde na něm poznat, že by byl opilý. „Ale ještě jsi kvůli tomu neměl panický záchvat."

„Možná?" usměji se a chytím ho za ruce, které má obtočené kolem mé hrudi. Když je u mě, hned je mi lépe. „Když jsem viděl Annu, jak se kolem tebe celý večer motá..."