Sám sebou

24.

„Ahoj lidi," pozdraví nás Dominik a postaví se k opačnému konci stolu, než jsem já.

Dneska jsme si celé dopoledne psali a shodli se na tom, že bude v našem nejlepším zájmu, se k sobě moc nepřibližovat, jinak by jeden z nás mohl udělat něco, co by nešlo přejít bez povšimnutí. Prostě hezky pomalu. Alespoň do doby, než to řekne svým rodičům. Ale od toho, kdy se přiznal mě, už se tolik nebojí. Navíc s nimi má podobný vztah, jako já s mámou. A i když na něj občas trochu víc tlačí, není v tom nic zlého. Taky mu dodává pocit jistoty, že poznali mě a vůbec žádný problém se mnou nemají, jakožto s otevřeným gayem.

Nevím. Nedokázal jsem mu na to nic říct, protože doopravdy chci, aby to se svými rodiči měl v pohodě. Ale občas je to jiné, když se jedná o vlastní dítě. Jenže on, jako by tím, že se přiznal mě, už nechtěl dál skrývat kdo doopravdy je.

Pár vteřin, než dorazil mi poslal zprávu.

Dominik: Chci ti dát pusu.

Dle tohoto, je ten odstup potřeba.

„Tak kdo je můj Santa?" zeptá se nás.

Aneta s tímhle tajným Santou přišla už v páťáku na střední. Pro ni samozřejmě prvák. Děláme to tak každý rok a letos do toho přibrala i Dominika.

Jakub po Domovi hodí malou krabičku, kterou tak tak zachytí. „Kupovat chlapovi dárek, je doopravdy na hovno," zabručí.

„Hej," ohradím se, protože mi ho dvakrát dával on a nikdy si nestěžoval.

„S tebou je to jednoduché," mrkne na mě. „Stačí ti notes s tužkou a jsi spokojený."

„Tak dík," protočím oči. „Asi."

„Šťastné a veselé," zakřičí Ani a skočí Domovi kolem krku.

„Díky," opětuje jí obětí. Rozbalí si dárek od Jakuba a my všichni vybuchneme smíchy. Uvnitř je malá lahvička asi deci litrová, Jacka Danielse.

„To abys až příště vypiješ celou láhev, neupadl v zapomnění," vysvětlí mu Jakub.

Risknu to a podívám se Domovi do očí. Zaculí se a mrkne na mě. Jen potřesu hlavou, ale usmívám se taky.

„Fajn, teď já," řekne Dom a přisune ke mně tašku s dárkem. Ohromeně na něj koukám. Čekal jsem dárek od Ani, a ne od něj. Natáhnu se roztřeseně po tašce, ale Ani mě zarazí.

„Hej," zakřičí. „Zajdeme nám pro punč. Nerozbaluj ho bez nás," popadne Jakuba za paži a odtáhne ho ke stánku.

„Kurva," vypadne z Doma, když zůstaneme sami.

„Co je?"

„Když ty jsi tak... A oni jsou tady... A já chci... Kurva!" chrlí ze sebe věty, které nedokáže dokončit.

Usměji se. „Měl by ses trochu víc ovládat."

„Chceš mi říct, že s tebou to nic nedělá?" A ukáže na sebe.

Opřu se lokty o stůl a nakloním se k němu. „Chci tě už od chvíle, kdy jsem tě poprvé viděl. Takže co myslíš?"

Nasucho polkne. Pak se taky opře lokty o stůl a klouby prstů zavadí o ty mé. Chvilku si zíráme do očí a necháme to sexuální napětí, které mezi námi je volně plynout. Vždycky jsem ho cítil, jen jsem ani na vteřinu nedoufal, že by to mohlo být oboustranné.

„Co když chci, aby ses přestal ovládat?"

Teď nasucho polknu já. Chci ho a on si toho je vědom. „To by..."