Cesta kočičím životem

1. Kapitola

Koťatům je 1 měsíc

Ve vysoké trávě se krčil malý černý kocourek. Číhal na havrana, který zrovna ze země vytahoval červa. Kocourek se k němu plížil a když usoudil, že je v dostatečné vzdálenosti od jeho kořisti, skočil. Jenže havran mu proletěl těsně kolem tlapek a odlétl do lesa. ,,Achjo..." Povzdechl si kocourek a svěsil zklamaně uši. ,,Tak na to běž příště víc strategicky." Ozvalo se za ním a černý kocourek se otočil. Klidně si tam seděl jeho o pár minut starší bratr s ohnivě zbarveným kožíškem. ,,Skoro jsem ho měl! Si to zkus příště sám!" Zavrčel kocourek a jeho bratr jen protočil očima. ,,Hele, to že ty i Sněženka máte jméno neznamená, že já jsem méně cenný!" Zasyčel kocourek a ten ohnivý se naježil. ,,To jsem neřekl! Navíc kvůli tomu jdu za tebou, mamka ti chce konečně dát jméno." Oplatil mu zasyčení a nechal svůj kožíšek slehnout. ,,Plamínek má pravdu, tak pojď!" Ozval se další hlas, tentokrát hlasitější a hlubší. To byl Aron, jejich starý psí přítel, který s nima a s jejich pánem žil v malém domku u lesa na konci města.

Tak se Plamínek se svým bratrem vydali za jejich mamkou Skvrnkou. Černý kocourek byl nedočkavý a s napnutým ocasem vběhl do otevřených dveří domku. ,,Mami! Kde jsi!" Zavolal a čekal na odpověď, které se mu taky dostalo. ,,Jsem tady!" Ozvalo se z gauče, kde odpočíval Henry, jejich pán, a Skvrnka. ,,Mami! Prý máš pro mě jméno." Řekl nedočkavě kocourek a jeho mamka jen pobaveně zavrněla. ,,Ano mám... Jsi černý jako uhel a rád naháníš vrány." Usmála se pobaveně Skvrnka a střihla ušima. ,, Proto... Bych ti chtěla dát jméno Havránek, co ty na to?" Kocourek se zamyslel. Havránek vůbec nezní špatně... Pomyslel si a nakonec se napřímil a usmál. ,,To se mi líbí!" Zajiskřily mu oči a Skvrnka opět zavrněla. ,,Ale nenapadlo to jenom mě... Pomohli mi Plamínek se Sněženkou." Kývla směrem ke vchodovým dveřím, kde seděl usmívající se Plamínek a jejich sestra Sněženka. Havránek zavrněl a ke svojí mamce se přitulil. Je hubená... Hodně hubená... Havránek byl sice se svými sourozenci jen kotě, ale to že s jejich matkou není něco v pořádku mu bez problémů došlo. Zvládl to skrýt a usmát se jakože nic neví a odběhl za svými sourozenci.

,,Hele všimli jste si že je naše mamka docela hubená? Víc než my?" Plamínek střihl ušima a přikývl, Sněženka však sklopila zrak. ,,Sněženko?" Zašeptal Havránek a jeho sestra se na něj pomalu otočila. Nervózně škrábala do koberce na zemi, nejspíše nevědíc co říct. Nakonec jen smutně přikývla. ,,Jo, všimla..." Zašeptala tak tiše, že jí bylo sotva slyšet, ale Aron, který ležel pár metrů od nich to uslyšel. ,,Nerad vám to říkám koťata, taky že mi to zakázali, ale nedovedu vám lhát... Vaše mamka je nemocná..." Sourozenci vytřeštili oči. ,,A-a-a bude v-v pořádku?" Zeptala se vyděšeně Sněženka a Aron jen cosi zabručel a lehl si na druhou stranu tak, aby nebyl čelem k sourozencům. Ti nevěděli co si myslet, tak radši šli ven a snažili se rozptýlit různými hrami.

Hele 503 slov by vám mělo stačit, jestli ne zase tak "sorry jako" XD

Jaký na vás dělá dojem první kapitola??

Tak se zatím mějte vy XDďáci!😁😉