Plamínek se ocitl před velikým, nádherným bílým domem. Holčina jménem Amy kolem pána, který nesl Plamínka v přepravce, furt poskakovala a nadšeně kvílela. Plamínka z toho bolely uši. Pán otevřel dveře domu, za nimiž se objevily dvě ženy. Jedna v červených šatech a dlouhýma hnědýma vlasama, druhá starší v černo bílém oblečení. ,,Amy! Johne! Už jste zpátky!" Usmála se žena v šatech a zvedla Amy do náruče. Pán, tedy John, se jen usmívál a potom ženě ukázal Plamínka. Ta z něj byla nadšená. Plamínek, ač žena vypadala mile, z ní neměl moc dobrý pocit.
John položil Plamínka na stůl někde v nějaké kuchyni a otevřel přepravku. Plamínek se tiskl k zadní stěně přepravky. Bál se vyjít ven. ,,No táák, polééz." Nabádala ho Amy a natáhla k němu ruku. Plamínek se však ještě víc odtáhl. ,,Tatíí, on nechce vylíízt!" Zakřičela Amy snad na celý barák. John hned přiběhl a natáhl ruku směrem k Plamínkovi. ,,No ták. Neboj se. Neublížím ti." Šeptal konejšivě John k Plamínkovi a u toho se hřejivě usmíval. Jak tenhle milý pán může mít za dceru takovou... Zrůdičku... To Plamínkovi nešlo do hlavy. Nakonec šel tedy k Johnovi a nechal se jím vzít do náruče. John si ho k sobě jemně přitiskl. Plamínek začal vrnět. U Johna mu bylo opravdu příjemně. Už dlouho necítil takový pocit bezpečí.
Jenže to si ho najednou vzala do náruče Zrůdička, Plamínek se rozhodl tak říkat Amy, a někam ho nesla. Vyšla po schodech, ano dvoupatrový dům, otevřela nějaké dveře za nimiž byla postel, skříň, noční stolek a bedna plná hraček. Celý pokoj byl laděný do fialové a růžové. Amy Plamínka položila do modrého pelíšku a přišla k němu s modrým obojkem, na kterém byla známka. ,,Od teď budeš Pan Zrzounek." Amy se zářivě usmála, ale Plamínek na ni vyděšeně vyvalil oči. Ne... Ne, ne, ne, ne, NE! Já nejsem žádný 'Pan Zrzounek', ale Plamínek! A už dávno nejsem mazlíčkem, jsem svobodný kocour! Plamínek však věděl, že vzpírat se by bylo marné. Amy mu nasadila obojek a vypadala celkem šťastně. Zato Plamínek nebyl šťastný ani trochu. Obojek byl moc utáhlý a zadíral se Plamínkovi do kůže. Pomyslel si: Možná bych venku trpěl hlady... Možná by mi byla zima... Ale za žádnou cenu, nehodlám mít jakkoli velký blahobyt, když se mi tvrdým kruhem zadírá do krku.
382 slov xdd
ČTEŠ
Cesta kočičím životem
AventuraNebojácný a čestný Havránek, tichá, ale milá Sněženka a plachý, ale zato chytrý Plamínek, jsou tři koťata, s nimiž se život vůbec nemazlil. Když byli v útlém věku, jejich maminka onemocněla, přišla o mléko a zemřela. Brzy na to zemřel i starý muž, k...
