Cesta kočičím životem

31. Kapitola

Chýlilo se k večeru a Havránek, Skvrnka, ani Hvězda nemohli najít Lasičku. Havránek začínal propadat zoufalatví. Hvězda se Skvrnkou ji hledali po celém lese a Havránek v okolí Zářivých skal, kde by měli být krysy a Lasička. ,,Lasičko! Kde jsi?!" Volal zoufale Havránek malou kočku a měl o ní velký strach. Nedokázal si představit kdyby se ztratila jeho sestra. Při myšlence na ni nasucho polkl, běžel a hledal dál. Byl hladový a žíznivý, ale úplně se mu sevřel žaludek strachem. Lasička nebyla nikde k nalezení. A ku podivu ani krysy.

Slunce začínalo zapadat, když Havránkovi zasvítila jiskřička naděje. Na jedné ploché skále byly v písku malé kočičí stopy a nad nimi se vznášel Lasiččin slabý pach. Byla tady... Pomyslel si Havránek a litoval že ty stopy nenašel už dřív. Šel po stopách Lasičky, které končili u několika stromů, které stály kousek od skal. Lasiččin pach tam byl silně cítit a Havránek se vyděsil když cítil krev a krysy. Oběhl stromy kolem dokola a necelý metr od jednoho z nich ležely dvě mrtvé krysy a jedna živá, jenž se snažila vyskočit na strom. ,,Havránku!" Uslyšel nad sebou Havránek a podíval se nahoru. Lasička byla zakrvácená a jen tak tak se držela větve stromu. ,,Lasičko!" Vydechl Havránek a pak uslyšel zavrčení. Krysa přestala skákat na strom a zaměřila se na něj. Havránek se naježil a srdce mu začalo bušit, když si vzpomněl na jeho poslední střetnutí s krysou.

Je snad naše mamka znovu nemocná? Pomyslel si smutně, když v tom, za sebou zaslechl v trávě pohyb. Střihl ušima, nastražil je a zvedl k nebi čumáček. Cítil známý pach... Pach krysy. Přimhouřil oči a naježily se mu chlupy na krku. Teď už krysu zvládnu. I bez Arona! Úplně zapomněl na svoji matku a začal se plížit trávou. Pach byl čím dál silnější, až Havránek došel k jeho zdroji, kterým samozřejmě byla krysa. Cosi hledala v zemi, ale nejspíš zavětřila Havránka, protože zvedla hlavu a rozhlížela se kolem. Havránek se ušklíbl a šeptl: ,,Mám tě." Vyskočil z trávy přímo na překvapenou krysu, která se však z šoku rychle vzpamatovala, zavrčela a vymanila se z Havránkova sevření. Opět zavrčela. ,,Tak pojď, ty mrchožroute." Zasyčel Havránek a krysa mu zasyčení oplatila. Chvíli kolem sebe jen kroužili, nakonec to byl Havránek, kdo první zaútočil. Krysa byla velká asi jako on, takže měl soupeře ve velikosti sobě rovného. Zakousl se kryse do krku, ta se mu však vyvlekla a skočila Havránkovi na záda. Ten se jí se syčením a vrčením snažil ze zad setřást, krysa se mu tam však držela jako klíště, kousala ho do ucha a do krku. Když se Havránkovi konečně povedlo ji setřást, krysa spadla na kámen a přestala se hýbat. Havránek k ní zvědavě došel, jenže to byla chyba. Krysa se v mžiku probrala a ohnala se svojí packou z drápkama po Havránkově obličeji. V tu chvíli Havránek litoval toho, že se vůbec pouštěl do křížku s krysou. ,,Havránku, ne!" Bylo to poslední co uslyšel, než padl na zem a před očima měl jenom černo.

Zavrtěl hlavou a znovu se zahleděl na krysu jenž se k němu blížila a vrčela. Ne... Teď už ne... Už nejsem hloupé a naivní kotě! Pomyslel si Havránek a ještě víc se naježil. Začal se ke kryse blížit, ta překvapeně přestala vrčet a ustoupila. Havránek nezaváhal a skočil po ní. Hravě jí svalil na zem a zakousl se jí do krku. Krysa jen zapískala a byla rázem mrtvá. Havránek nechal srst splyhnout a otočil se na Lasičku na stromě. ,,Už můžeš dolů!" Zavolal na ni a pousmál se. Lasička seskočila z větve na zem a rozběhla se k Havránkovi. Běžela jen po třech tlapkách, z hlavy a tlamičky jí tekla krev a krev jí tekla i z pravého boku. ,,Havránku!" Lasička se k němu přitiskla a začala brečet. ,,Dvě jsem dokázala nějak zabít, ale, ale..." Zakašlala skrz krev v tlamičce a v návalu slz a Havránek se k ní též přitiskl a začal jí hladit ocasem po zádech. ,,Ššš, už je to dobrý." Zašeptal, ale Lasička stále brečela. ,,Tahle byla moc velká a já, já..." Znovu zakašlala. ,,Byla jsem moc zraněná tak jsem se vyškrábala na strom. Držela jsem se tam dlouho a nemohla jsem křičet o pomoc, nešlo to." Brečela dál Lasička a Havránek jí litoval tak moc že i jemu stekla po tváři slza. ,,Teď už jsi v bezpečí, slyšíš? Už je to v pořádku. Budeš v pořádku." Lasička se od něj odtáhla a podívala se mu svýma velkýma očima do těch jeho. ,,Díky Havránku." Zašeptala a svalila se na zem.

Havránek jí vzal za zátylek a vyhoupl si jí na záda. Běžel směrem jejich doupě, před kterým seděla zoufalá Skvrnka s Hvězdou. Když Havránka s Lasičkou viděli hned se k nim rozběhli. ,,Havránku! Lasičko..." Skvrnce stekla slza. ,,Je to moje vina." Zašeptala a vešla do doupěte, Hvězda s Havránkem za ní. V doupěti ošetřili Lasiččina zranění. Lasička se na chvíli probrala, ale po chvilce vyčerpaně usnula. Skvrnka u ní celou noc seděla a hrbila se nad ní. Havránek s Hvězdou se jí snažili podpořit a zdálo se že jí to pomáhá. Havránek si to nechtěl přiznat, ale byl na sebe pyšný. Zvládl tu krysu zabít a zachránit tak Lasičku. Doufal že snad jednou najde svoje sourozence a bude je moct chránit, tak jako Lasičku, Hvězdu a jeho lásku, Skvrnku.

883 slov.... :O