Cesta kočičím životem

29. Kapitola

Sněženku vzbudil rachot z chodby. Otevřela unaveně oči a oklepala se. Pomalu se posadila a podívala se na Willyho, který byl již vzhůru. ,,Co se to tam děje?" Zeptala se a začala si čistit srst. Willy se na ni krátce podíval a odpověděl: ,,Zase nás pouští ven." Řekl to s jasnou radostí v hlase. Sněženka taky byla nadšená. Střihla ušima a čekala až muži přijdou k nim. Když otevřeli dveře místnosti a vzali klece, Sněženka už se nemohla dočkat čerstvého vzduchu.

Venku je muži pustili do takové drátěné ohrady. Samozřejmě tam byly jenom kočky. Sněženka se rozhlížela kolem a vdechovala ten čerstvý vzduch. ,,Taky jsi ráda na vzduchu že?" Přišla k ní Marta a usmála se. Sněženka jen mrkla na souhlas a usmála se. I s Martou se sblížila, brala ji jako svoji tetu nebo tak něco. ,,Hej Sněženko! Pojď sem!" Zavolal na ní Willy, který byl pár metrů od nich. Sněženka se podívala na Martu, ta se jen usmála a přikývla. Sněženka proto běžela za Willym. ,,Copak je?" Zeptala se a Willy tlapkou rozhrnul hromádku hlíny, ze které vyběhla myška. Sněženka jí tlapkou instinktivně přitiskla k zemi. ,,Sněz si ji. Lepší než ty hnusy co nám dávají tam uvnitř." Řekl Willy a odvrátil pohled. Sněženka myšku zakousla a tak ji zabila. Vzala si jí do tlamičky a přišla blíže k Willymu. Zavrněla a kývla směrem do rohu ohrady, kde byl jakýsi velký pařez. Vydala se k němu a Willy šel za ní.

Za pařezem pustila Sněženka myšku na zem a usmála se na Willyho. ,,Sníme si ji oba." Willy jí úsměv oplatil a společně si myš rozdělili. Když dojedli Sněženka smutně svěsila uši. ,,Co se děje?" Zeptal se Willy a Sněženka se rozhlédla kolem sebe. ,,Vidíš to? Ty dráty, ty hlídače, ty klece... Prostě žádná svoboda... Už to dlouho nevydržím." Nervózně vytahovala a zatahovala drápky. Myslela že zešílí. Willy jí ocasem pohladil po zádech a smutně se pousmál. ,,Jednou se odsud dostaneme. Všichni. Ti muži zaplatí za bolest kterou všem zvířatům zde způsobují." Odpověděl tvrdě a sám už vypadal zoufale. ,,Asi bych se taky zbláznil kdybych tu neměl tebe." Řekl Willy a na Sněženku se usmál. Ta jen zavrněla a přitiskla se k němu. ,,A já bych se zbláznila bez tebe." Řekla tiše a vzpomněla si na své sourozence. Kdyby tu byla sama, bez Willyho, opravdu by to nezvládla.

Za nějakou dobu už slunce bylo nejvýš a muži chytili všechny kočky a znovu je dali do klecí. Když byla Sněženka zpátky v místnosti, celou dobu se společně s Willym jeden na druhého dívali. Nic jiného. Jen na sebe hleděli a Sněženka si uvědomovala, že Willy pro ni toho udělal opravdu hodně a ona k němu pojala velkou náklonnost. Večer od mužů dostali nějaké jídlo a Sněženka dělala, že se chystá ke spánku. Místo toho však počkala až všichni usnou a znovu se vydala navštívit Colonela. Společně si opět popovídali a Snězenka zjistila, že Colonel není takový jak se na poprvé zdálo. Byl tvrdý to ano, ale byl hodný a choval se ke Sněžence, jako by mu snad připomínala někoho jemu blízkého. Možná tu Carevnu.