Cesta kočičím životem

3. Kapitola

Koťatům jsou 3 měsíce
Plamínek šel se svými sourozenci zahanbeně ta Aronem a přemýšlel, co teď bude. Mamka nás zabije! Samozřejmě ne doslova... Tohle je v háji, že já se nechal od Havránka přemluvit... Pomyslel si Plamínek a napadali ho různé scénaře, co by se mohlo stát. Aron šel vzpřímeně a rozhodnutě. Ovšemže to na nás řekne. Posmutněl ještě víc Plamínek, ale věděl, že je to spravedlivé. Vlkodav jako Aron si vždy stojí za svým a Plamínek ho nechtěl přemlouvat. Když došli k otevřeným dveřím jejich domku, svěsil ohnivý kocourek ocas a styděl se za sebe.

,,Arone! Našel jsi je! Kde jste byli nezbedníci?!" Přiběhla k nim jejich mamka a s naježeným kožichem se otočila na svá koťata. ,,Si předstsv Skrvnko, že..." Zarazil se Aron uprostřed věty, když se podíval na koťata. Plamínek měl svěšený ocas a uši, Havránek nervózně civěl do země a vytahoval a zatahoval drápky a Sněženka se tvářila dost vyděšeně. Aron si několikrát olízl tlamu a zamručel, jako by nevěděl, co říct. ,,Eee, ehm... Oni, totiž... Byli se projít, našel jsem je u lesa..." Zalhal Aron a Plamínek se zatvářil překvapeně, ale zároveň potěšeně. Problém však byl, že Aron neuměl moc lhát. Skvrnka přimhouřila na Arona oči, ale nakonec nechala chlupy slehnout a přišla blíž ke svým koťatům. ,,Nesmíte chodit tak daleko, dobře? Už mi tohle nikdy nedělejte." Napomenula sourozence Svrnka a jednoho po druhém je olízla. ,,A teď pojďte. Henry má pro nás večeři." Řekla a s těmito slovy odešla do vedlejší místnosti. Havránek se Sněženkou šli za ní, po nich Aron a nakonec Plamínek. ,,Poslyš, Arone... Díky. Ale nemusel jsi to dělat." Zašeptal Plamínek Aronovi, ten se na něj prudce otočil. ,,Příště, už vás krýt nebudu. Tohle bylo výjmečně." Zabručel a odkráčel si pro misku plnou masa s houskama.

Byla noc, ale Plamínek, ne a ne usnout. Převaloval se ze strany na stranu, několikrát se na pelíšku otočil, zkoušel počítat vačice, ale pořád nic. Míval problémy se spaním, ale vždycky nakonec usnul. Teď však byla venku černo černá tma, bylo zataženo, pršelo a z dálky se ozývala bouřka. Plamínek trval na tom, že bude spát sám, ale teď toho litoval. Byla mu zima, choulil se na měkkém polštáři a nešlo mu prostě usnout. Záviděl Havránkovi, který spal se Skvrnkou a Sněžence, která spala s Aronem. Měla k němu hodně blízko, nebyl pro ni jen kamarád, byl pro ni jako děda, nebo strejda. Plamínek nakonec vstal a dopotácel se k ložnici Henryho. V tu chvíli se ozval hrom, Plamínek se vystrašeně naježil, vběhl k Henrymu do postele a přitulil se k němu. Nakonec přeci jen usnul.

431 slov... No, kapitola skoro o ničem a ani ne moc dlouhá, ale v té příští, se již bude něco dít, takže se těšte. :D

Tak se zatím mějte vy XDďáci!😉😁