Cesta kočičím životem

19. Kapitola

Havránek šel k té obří kočce. Ta si ho nevšímala, jen švihala ocasem ze strany na stranu. ,,Hej! Vy tam nahoře!" Kočka ho nejspíš slyšela, protože se na něj otočila. I když líně, tak slezla ze skály a vydala se k ohradě. Havránek vyskočil na kamennou ohradu a díval se dolů na šelmu. ,,Co chceš?" Šelma mluvila hlubokým a vrčivým hlasem. Havránek na sucho polkl. ,,Potřebuji pomoc. Já... Ztratil jsem se od svých sourozenců, nevím kde jsem a rád bych se dostal někam, kde bych mohl přebývat, nebo něco... Nevím co mám dělat prostě." Snažil se vysvětlit Havránek a sklopil smutně oči. Šelma přimhouřila oči a upřeně se na Havránka zadívala, až z toho mrazilo.

,,Tak běž do lesa." Hlavou šelma kývla směrem k lesu za městem. ,,Můžeš buď žít v lese, nebo na ulici. V lese žijí divoké kočky, které dokážou žít normální život." Kočka pokrčila rameny. Havránek se zamyslel. Když žil na ulici se sourozenci, dali ho do útulku. Nechtěl jít znovu do zajetí, tak se rozhodl pro les. ,,Díky." Poděkoval Havránek a šelmě se s respektem uklonil. Poté proběhl celou Zoo i město a zastavil se až na kopci daleko za ním. Pod kopcem byl obrovský a rozsáhlý les. Havránek šel k lesu. Nevěděl zda ještě někdy uvidí své sourozence, ale jako první si potřeboval opatřit útočiště a pročistit si hlavu. Zašel do lesa. Byl jehličnatý a tmavý, ale krásný.

Havránek se zastavil pod nějakou skálou, kde si na chvíli lehl aby si odpočinul. Dal si packy pod sebe a zkusil usnout. Což se mu po chvíli i podařilo. Havránek uslyšel ránu. Otevřel v mžiku oči a zvedl hlavu. Ze skály, pod kterou ležel spadl menší kámen. Havránek si oddechl. Jenže pak spadl další a tak Havránek vstal, že radši zmizí, než spadne další. Jenže než stihl vůbec jen vstát, spadl mu do cesty další a po chvíli se spustila lavina. Havránka zasáhl menší kámen. Svalil se na zem a upadal do bezvědomí. Nakonec zavřel oči a dál nic nevnímal.

333 slov xdd