Cesta kočičím životem

12. Kapitola

Plamínek šokovaně sledoval, jak muž v kabátu vzal jeho sestru za krk a nasupeně si jí začal prohlížet. Rychle se vzpamatoval z šoku a skočil tomu muži po noze. Muž zakřičel bolestí, když se mu Plamínek zakousl do lýtka. Přidal se i Havránek, který muži skočil po ruce, kterou držel Sněženku. Přišli tam však další dva muži, vzali Sněženku, která se marně snažila utéct a zavřeli jí do jakési mřížované krabice. V Plamínkovi plál vztek, vykašlal se na jednoho z mužů a skočil po tom, který zavřel Sněženku do klece. Ohnal se mu tlapkou po obličeji a udělal mu tam pár pěkných škrábanců. I Havránek se přidal. Bylo skoro až legrační, jak si dvě malá koťata dokázala poradit se třemi velkými muži. Nakonec však i Plamínek s Havránkem skončili v kleci a mužové je už se smíchem odnášeli do auta.

Plamínek sledoval vyděšenou Sněženku, jak se krčí u stěny klece a Havránka, který na ty tři muže naštvaně vrčel, prskal a syčel. ,,Nech toho Havránku. Těžko tím něčemu pomůžeš." Řekl smutně Plamínek, Havránek na něj vyvalil oči. ,,Vždyť nás odvezou do útulku! To ti je jedno?!" Zeptal se ohromeně Havránek. Plamínek se s tím, že to tak je rychle smířil. ,,Není mi to jedno Havránku, ale nic s tím už neuděláme." Odevzdaně si v kleci lehl a unaveně přivřel víčka. Havránek ještě otvíral tlamičku, jako by chtěl ještě něco namítnout, nakonec jí však zavřel a odvrátil hlavu. Sněženka byla stále v šoku a bylo poznat, že to co se stalo hodně těžce vstřebává.

Když muži dali koťata do auta a nastartovali, Plamínek se trochu poohlédl. Nebyla tam žádná další zvířata i když byl cítit slabý pach psů, dalších koček a různých zvířat. Chvíli bylo ticho. ,,Hele víte co?" Ozval se Havránek. Sněženka se už trochu uklidnila a otočila k Havránkovi hlavu. Plamínek jen nastražil uši, na důkaz toho že poslouchá. ,,Nenecháme se prodat. Zůstaneme spolu a když si nás někdo bude chtít vzít... Tak mu vyškrábeme oči." Havránkovi byl v hlase slyšet předstíraný optimismus. ,,A co pak? To jako chceš utýct? I kdyby se nám to podařilo, beztak nás dříve či později znovu chytí. Musíme se nechat prodat. Jinak nás utratí." Odpověděl mrzutě Plamínek. Havránek přimhouřil oči a už se chtěl hádat. Zastavila ho Sněženka. ,,Jo. Utratí nás jako Skvrnku." Havránkovy oči zesmutněli. Nakonec si jen lehl a už neříkal nic. Plamínkovi zabolelo u srdce, když si vzpomněl na jejich matku. Ale nezbývalo jim nic jiného než se odevzdat a nechat prodat.