Jednorázovky, HP

Nic to neznamenalo

,,Mohla bys to dodělat, drahoušku?" požádala Hermionu paní Weasleyová. ,,Slíbila jsem klukům, že se půjdu podívat, jak hrají famfrpál." Hermiona se usmála a přikývla. Hlídat pečící se kuře bylo docela snadné. Molly odcupitala pryč. Hermiona si sedla před troubu a začala si číst. Zbožňovala utíkat do světa knih, zvlášť teď, když se nemohla ani vídat s rodiči. Na každé napsané písmeno se pekelně soustředila. Pomáhalo jí to zapomenout. Zapomenout na všechny problémy. Na všechny překážky. Na kuře. Nevěděla, čím to je, ale měla čím dál větší chuť na jídlo. Když otáčela stránku, olízla si ústa. Dočetla další kapitolu a zamyslela se nad tím, jestli by si neměla dát něco malého k snědku. Zavrtěla hlavou, protože si vzpomněla, že brzy bude oběd a byla by hloupost jíst před hlavním pokrmem dne.
,,Nejsem si jistý, ale zdá se mi, že se to trošku pálí," uslyšela hlas, který nepatřil žádné postavě v knize. Vzhlédla a uviděla doutnající troubu.
,,Sakra!" zahulákala Hermiona, vzala si chňapky a utíkala zachránit zbytky kuřete. Otevřela troubu, vzala pekáč a zvedla se. V tom zmatku zapomněla vyndat ruce z trouby a popálila si ruku o strop trouby. Vyjekla bolestí a upustila kuře na zem. V tu chvíli k ní přiběhl pan Weasley, který ji na kuře upozornil.
,,Jsi v pořádku, Hermiono?" zeptal se a donutil ji vložit ruku pod vlažnou vodu. Hermiona plakala, ani ne bolestí, jako šokem. Usadil ji. Sledovala, jak pan Weasley uklízí nepořádek, který tam udělala. ,,Tak, teď se na to ještě mrkneme," řekl pan Weasley a pomohl Hermioně vstát. ,,Mám v pracovně nějaké lektvary."

Postávala v místnosti plné starých knih, lektvarů, různých druhů šroubováků... Rozhlížela se kolem sebe a přidržovala si ruku. Pan Weasley pročítal nápisy na lektvarech a občas k nějakému přičichl. Našel správnou lahvičku, jejíž obsah vylil na látkový kapesník a přiložil Hermioně na ránu. Stálo to jen pár slz a za chvíli se stala z ošklivého zranění jenom malinká jizvička.
,,Je to lepší?" vyptával se pan Weasley. Hermiona pokývala hlavou, ale stále plakala. ,,Tak co se děje?"
Hermiona si utřela nos o hřbet ruky a odvětila: ,,Moc mě mrzí to kuře." Tomu se pan Weasley zasmál a zavrtěl hlavou.
,,Z toho si nic nedělej. Hlavně, že se ti nic nestalo," uklidňoval ji, ale Hermiona se za sebe styděla. Primuska, která neumí pohlídat kuře. Na to by stejně rodiče nebyli pyšní, kdyby ji viděli. To ji rozbrečelo ještě víc. ,,Hermiono, ten famfrpálový zápas bude trvat ještě dlouho. Stihneme udělat jiné kuře," pravil povzbudivě. Hermiona k němu vzhlédla a pokývala hlavou. ,,A hlavně žádný pláč," řekl a mrkl na ni.

,,A to se teď naplní tou nádivkou?" ptal se zmateně pan Weasley. Hermiona se zasmála.
,,Taky to neumím, ale snad jsem to odkoukala správně," řekla a chopila se plnění kuřete.
,,Vaření, pečení, smažení... To není moje silná stránka," přiznal se, když pozoroval, jak Hermiona zašívá kuře. Pan Weasley se ujal vložení kuřete do trouby. Zavřel dvířka a chvíli oba pozorovali svůj gurmánský výtvor. ,,Zdá se, že jsme to zvládli."
,,Taky mám ten pocit," přitakala Hermiona a otřela si zpocené čelo. ,,Děkuju. Bez vás bych to nezvládla." Pan Weasley jen mávnul rukou na znamení, že komplimenty nejsou potřeba. ,,Ne, vážně. Jsem vám moc zavázána." Přistoupil k ní blíž a položil dlaň na její rameno.
,,Zvládla bys to sama mnohem lépe," řekl a zahleděl se jí do očí. Hermiona odmítavě zavrtěla hlavou.
,,Sama bych to tu podpálila," pravila sebekriticky (ale rozhodně ne s přehnanou nadsázkou) a pozorovala jeho tvář. Nejdřív se usmíval, ale čím víc na něj upírala svůj zrak, mizel úsměv a měnil se v tichou nejistotu.
,,Tak už je to hotové?" ozvala se Molly. Arthur pustil Hermionino rameno a otočil se ke své manželce.
,,Budeme mít menší zpoždění," odpověděl spěšně a odešel. Hermiona stála u trouby a cítila, že musí na vzduch. Nevěděla, co se stalo, ale věděla, že to nebylo správné.
,,Moc se za to kuře omlouvám," řekla paní Weasleyové, která nevěděla, co se stalo. ,,To nové nebude tak dobré. Ale snažila jsem se." Vyběhla z domu, prošla polem a zastavila se na začátku lesa. Zhluboka vdechla kyslík do plic a při výdechu se předklonila. Asi si jen něco namlouvala. Bylo to vlastně úplně normální. Nic se nestalo. Šlo jen o pečení. Kvůli všem těm problémům zveličovala úplně normální situace. ,,Jen jsme připravovali kuře," vyslovila nahlas slova, kterým se snažila uvěřit.

Po večeři Hermiona sklízela ze stolu společně s Ginny. ,,Už tam je všechno nádobí?" zeptala se Ginny a ukázala ke dřezu.
,,Ano," odpověděla Hermiona, ,,ale nečaruj, prosím. Ráda bych to nádobí umyla." Ginny se zasmála a nevěřícně zavrtěla hlavou.
,,Ty si to všechno děláš složitější," zavtipkovala a sedla si k prázdnému stolu, aby mohla sníst jablko.
,,Možná máš pravdu. Je to ale zábavnější. Navíc, jsem zvyklá mýt nádobí," pronesla Hermiona.
,,Bohové! Hermiono, co to děláš?" vyjekl pan Weasley překvapeně, když ji uviděl bojovat s talířem.
,,Ona myje nádobí, tati," vysvětlila Ginny. Pan Weasley zvědavě přistoupil k Hermioně a sledoval přes její rameno, co dělá. Vypadalo to jako koupel pro misky a hrníčky.
,,Úchvatné!" zvolal Arthur Weasley a spráskl ruce.
,,Hermiona tě to naučí, že jo, Mio?" napadlo Ginny.
,,Ne, to bych... To nemůžu žádat," odmítl okamžitě pan Weasley. Hermiona se k němu otočila a s lehkým pousmáním řekla: ,,Moc ráda vás to naučím."
,,Co mám dělat?" zeptal se Arthur a vypadal natěšeně.
,,Nejdřív si vyhrňte rukávy," zasmála se Hermiona. Pan Weasley se plácl do čela a ušklíbl se nad svou hloupostí. ,,Tady máte houbičku," popisovala a předala mu houbu. ,,A když budete potřebovat pěnu, tak tu houbičku zmáčkněte."
,,Jde ti to krásně, taťko," pochválila Arthura Ginny, vyhodila ohryzek a odešla do obývacího pokoje.
,,Nečekal jsem, že to bude takhle časové náročné," řekl pan Weasley, když osaměli.
,,A to si představte, že byste na to byl sám. Takhle já to rovnou otírám, ale sám byste byl teprve v polovině práce."
,,Neuvěřitelné. Složité. Ale moc si to užívám," pravil s úsměvem a předal jí hrníček. Chytil ji jemně za zápěstí, aby se zastavila. Když se ujistil, že její ruka nikam neuteče, zkontroloval její zranění.
,,Nebolí to ještě?" vyptával se starostlivě.
,,Ne. Vůbec," odpověděla Hermiona přerývavě, protože po jizvě přejel mokrým ukazováčkem. Jeho dotek zmizel. Pokračoval v umývání a evidentně to Hermiona brala jinak než on, protože si spokojeně pobrukoval a nevypadal vůbec zmateně. Asi si to jenom namlouvala. Nedělali nic špatného. Byl to ten nejčestnější muž na světě, on by ji nikdy neviděl jako ženu. Chovala se jako hlupák. Vrátila se k práci.
,,Mám takové tušení, že bych jako mudla dokázal normálně fungovat," pravil pan Weasley spokojený sám se sebou.
,,Myslím, že beze mě by to nebylo tak jednoduché," oponovala Hermiona na oko samolibě.
,,Tak to bys musela žít se mnou," zavtipkoval Arthur a přátelsky do Hermiony žďuchnul loktem. Hermiona se tomu zasmála, ale v jejích představách to zase vyznělo jinak. A přitom tyhle nereálné věci se říkaly odjakživa...
,,Život s kouzly je ale přece jen lepší," odvedla téma jinam. Na to se pan Weasley rozpovídal o tom, jak je pro něj všechno kouzelné v mudlovském světě.

Uklidila poslední lžíci a osušila si ruce utěrkou. Arthur ji ve všem napodobil. ,,Prý se už otevřelo víno, tak ať to nepropásneme!" řekl a nadšeně vešel do obývacího pokoje. Hermiona jeho radost nesdílela, byla totiž zamotaná ve vlastních myšlenkách. Posadila se vedle Harryho, který jí podal skleničku.
,,Jak šlo mytí?" zeptal se Harry.
,,Jo, fajn," odpověděla Hermiona, aniž by zaregistrovala otázku. Vyhlédla si nejvhodnější chvíli, aby se na něj podívala. Ani si jí nevšiml. Vesele něco povídal Fredovi. Nebyla to žádná nucená ignorace, prostě se bavil s někým jiným. Takže se asi nic nedělo. Kdyby dělala něco špatného, tak by to Arthur poznal. Přes to se nedokázala zbavit špatného, spalujícího pocitu uvnitř svého hrudníku.