Jednorázovky, HP

Slečna Neviditelná

Hermiona seděla s knížkou v ruce a chvílemi pozorovala famfrpál.
,,Tak pro dnešek končíme!" zvolal Harry. Všichni slétli k zemi, Hermiona vstala a vydala se za svými kamarády. Nejdřív chtěla jít za Ronem, ale najednou se na něj vrhla Levandule a začala se s ním líbat, a když chtěla za Harrym a Ginny tak zjistila, že spolu už někam odešli. Stála na prázdném hřišti, její oči těkaly sem a tam, ale nikde nebyl nikdo, kdo by ji objal, kdo by s ní mluvil, kdo by ji chápal. Pomalu se vydala k hradu, ale vůbec se jí tam nechtělo. Když šla po schodech, lidé do ní vráželi a Hermiona se snažila potlačit zoufalství. I když se s ní lidé bavili, většinou to bylo jen proto, že byla kamarádka Harryho Pottera, nebo chtěli něco zjistit o učivu. I přes ty všechny ,,kamarády" byla sama.

Seděla v lavici a psala písemku.
,,Hej! Ty!" uslyšela po své pravici a tázavě se podívala na Lucase, spolužáka. ,,No jasně, že myslím tebe! Ty jseš ta chytrá! Poraď mi!" Hermiona ve snaze být užitečná mu podala svůj papír.
Snape vzhlédl a zamračil se.
,,Pane Darone, máte nedostatečnou! A příště se nesnažte opisovat!" řekl a mávnutím hůlky přivolal jeho prázdný list. ,,A vy, Grangerová, si vezměte ten list zpátky k sobě!"
,,Jistě, pane profesore," špitla a vzala si z Lucasovi lavice svou písemku. Ten si toho ani nevšiml a naštvaně něco šeptal svému kamarádovi Tomovi. Hermionu rozlítostnilo, že ona znala všechna jejich jména a jen pár lidí znalo její a jen čtvrtila těch lidí znalo její křestní jméno. Zazvonilo, všichni rychle odešli...nikdo na ni nečekal. Vzala si tašku a vydala se ke dveřím.
,,Mohla byste na chvíli, slečno?" zvolal najednou Severus. Hermiona přikývla a zavřela dveře. Přišla před katedru a smutně se zahleděla na své boty.
,,Slečno Grangerová, příště tohle nebudu tolerovat. Jen proto, že chcete zapadnout mezi ty pitomce, si nemusíte ničit čest," pravil a pohlédl na její písemku. Hermiona k němu překvapeně vzhlédla.
,,Jistě. Omlouvám se, pane," řekla tiše.
,,Už běžte."

Přiběhla do třídy pozdě, nikdo se na ni nepodíval. Rychle si sedla vedle Harryho, který seděl sám, protože Ron byl s Levandulí.
,,Kde jsi byla tak dlouho?" zeptal se potichu Harry.
,,Myslela jsem, že máme jinou hodinu," zalhala Hermiona a vyndala si učebnici z tašky. Hodina ubíhala pomalu, Hermiona celou dobu přemýšlela nad tím, co řekl Snape. Možná nebyl milý, ale chápal ji. Zazvonilo na přestávku, Hermiona se s Harrym vydala na oběd. Seděla potichu, najednou vzhlédla a setkala se s párem černých očí. Hleděli na sebe dlouho, možná náhoda, možná osud, možná si to oba přáli a možná se toho báli. Prostě si jen hleděli do očí a řekli si tím spoustu věcí...a hlavně, že se navzájem chápou. Severus vstal a vydal se pryč.
,,Uhni, ty malá šprtko!" zařval na ni nějaký kluk a vrazil do ní, Hermiona spadla na zem. Zavřela oči a čekala na smrt, na to, až neuslyší ten hluk. Najednou ji chytily dvě velké horké ruce. Otevřela oči a překvapeně zamrkala.
,,Grangerová, dávejte pozor, kam padáte!" pronesl Snape rádoby naštvaně a (tak, aby ho nikdo jiný než Hermiona neviděl) jí daroval malý úsměv. Chtěl ji tím trochu potěšit. Hermiona se usmála.
,,Omlouvám se." Posadila se jinam, protože na jejím místě seděl ten silný kluk a povídal si s Harrym. Pak se zvedla a poklepala Harrymu na záda, ten se otočil. ,,Já už musím jít, uvidíme se za chvíli," informovala. Harry jen přikývl a dál se bavil s tím chlapcem. Hermiona se rozběhla ven a zhluboka se nadechla vzduchu, pak utíkala k jezeru a padla do vysoké trávy. Aspoň tady byla šťastná.

,,Levandule je tak úžasná!" básnil Ron a zasněně se podíval do ohně.
,,A Ginny...ona je tak..." zamýšlel se nahlas Harry. Hermiona vstala a bez povšimnutí ostatních odešla pryč. Po tvářích jí tekly slzy, šla temnou chodbou a po schodech nahoru. Vyšla na vzduch, utřela si slzy a přišla blíž k okraji astronomické věže. Naposledy se zhluboka nadechla a udělala krok vpřed.
,,Ne!" vykřikl Severus a rozběhl se k ní, strhl ji na zem. ,,Co to děláte, slečno Grangerová?!" zeptal se naštvaně.
,,Oni mě nevidí," odvětila prázdným hlasem Hermiona. Severus jí pomohl na nohy.
,,Myslíte, že tohle tomu pomůže? Že když vás poprvé uvidí, budete mrtvá...?!" Hermiona se mu zahleděla do očí.
,,Ano, myslím si to. Víte, jak by se tvářili?" trpce se pousmála.
,,Grangerová, copak nevidíte, že vás má tolik lidí rádo?! Vždyť já nemám ani takové přátele. Slibte mi, že už tohle nikdy neuděláte!" Hermiona sklopila zrak.
,,Slibuju." Severus přikývl.
,,A teď běžte, už je po večerce."
,,Dobrou noc," rozloučila se tiše a odešla.

Hermiona seděla pod tribunami, pozorovala Harryho a Rona, jak hrají a přitom hledí na své přítelkyně. Prázdné oči těkaly z jednoho na druhého, nikdo si jí nevšiml... Najednou uslyšela kroky. Vzhlédla, usedl od Hermiony metr a půl.
,,Máte docela dobré hráče," poznamenal jen tak mimochodem. Hermiona neodpověděla. ,,Co je dnes za den?" zeptal se Snape znovu jakoby nevěděl.
,,Pátek," odpověděla Hermiona.
,,Takže zítra neučím," přemýšlel nahlas. ,,Takže zítra nejdete do školy,"  dodal. Hermiona zmateně přikývla. ,,Dnes otevřu své oblíbené víno," pokračoval a vstal. Když procházel kolem Hermiony, zastavil se. ,,Klidně můžete přijít. Oba jsme neviditelní." Hermiona se smutně usmála a přikývla.