Bude líp, část 2.

569 29 0
                                    

Seděla nad spisy a pročítala je. ,,Dáš si víno?" zeptal se. Vzhlédla a skrze brýle se podívala na svého manžela. Zamračila se a zavrtěla hlavou. ,,Vím, že toho máš hodně," pokračoval. ,,Jen mi chybí to tvoje povídání..."
,,Nemám čas na povídání. Dodělávám ty resty po nocích, abych s tebou aspoň o víkendu byla, tak si zasloužím trochu uznání a tolerance," odvětila prostě a vrátila se k práci. Ještě chvíli nejistě postával, než odešel z místnosti. Hermiona se koukla na prázdné dveře, ve kterých před chvílí čekal. Hrozně se zastyděla. Odložila brýle, promnula si unavené oči a vstala. Našla Rona v ložnici. Seděl na posteli a zíral před sebe. Uvelebila se vedle něj a položila svou hlavu na jeho rameno. ,,Mrzí mě, že tak moc pracuju."
,,Všichni pracujeme. Nejsi jediná," postěžoval si Ron.
,,Jenže já se snažím konečně něco změnit," naléhala Hermiona a žadonila o kousek podpory. Ron se na ni zamračil a dlouze se odmlčel. Nechtěl to říct, ale nakonec to vyslovil.
,,A co asi tak změníš? Vždyť tvůj návrh zamítli." Podpásovka, čistá podpásovka, pomyslela si Hermiona. Odtáhla se od něj.
,,Možná máš pravdu," řekla nakonec prázdným hlasem. Vstala a nechala svého manžela samotného.

Seděla za stolem a brečela. Na jejím rameni se objevila ruka.
,,Jsi v pořádku, Hermiono?" zeptal se jemně pan Weasley.
,,Nevím," odpověděla. Otřela si uplakané oči a přičarovala si další spisy k přečtení a posouzení. Pan Weasley si sedl naproti ní a starostlivě se na ni zahleděl.
,,Je to kvůli práci? Nebo kvůli Ronovi?" vyzvídal.
,,Ano," odpověděla prostě Hermiona a dělala, že má hrozně napilno.
,,Hermiono," zarazil ji pan Weasley a vzal pergamen, který držela v ruce, ,,důvěřuješ mi?" Hermiona na něj chvíli zírala a hodnotila situaci. Tak či tak musela přece říct pravdu.
,,Samozřejmě."
,,Víš, že ti chci pomoct, že?" pokračoval děsivě temným hlasem. Hermiona se zmohla pouze na: ,,Ano, vím." Arthur se zamyslel. Uvažoval a těkal očima ze strany na stranu.
,,Možná bych ti dokázal zlepšit náladu," řekl nakonec. ,,Ale budeš mi muset naprosto důvěřovat," zdůraznil znovu. Hermiona nevěděla, co myslí. A ani netušila, jestli chce zlepšit náladu. Na druhou stranu se cítila příšerně a pan Weasley byl jediný, kdo jí chtěl podat pomocnou ruku.
,,Důvěřovala jsem vám vždycky. A taky vždycky budu," odpověděla. Jeho tvář se najednou rozjasnila. Zářivě se usmál.
,,Dobře!" zvolal tlumeně a zvedl se k odchodu. ,,O půlnoci za kůlnou."

Svítila si hůlkou, aby vůbec trefila. Na to, že bylo léto, byla chladná noc. Zapnula si svetřík a pokračovala ve své cestě za tajemstvím. Arthur už čekal u hořícího ohně. Místo pozdravu se jen potutelně usmál. ,,Tak jsem tu. Co jste si pro mě připravil?" zeptala se Hermiona a ohřála si ruce nad plameny.
,,Připravil jsem mou speciální terapii," odpověděl a mrkl na ni jedním okem. Hermiona zvedla obočí. Pan Weasley už nic neřekl. Sebral deku, kterou měl připravenou, a rozprostřel ji vedle ohně. Jediným gestem naznačil, aby si Hermiona sedla. Uvelebil se vedle ní a ještě chvíli nic nedělal. S lehce zasněným úsměvem sledoval oheň.
,,Budu tě instruovat, jenom trošičku. Chci, aby ti to pomohlo. A pokud aspoň trochu znám tyhle mudlovské věci, tak by to pomoct mělo," řekl a v kapse od kalhot našel daný prostředek terapie. Hermiona nevěřícně otevřela ústa.
,,Ale to je..."
,,Naprosto neškodné," dopověděl za ni. ,,Vdechnout, nechat odpočívat v plicích a vydechnout. Nic víc." Hermiona se hrozně rozesmála.
,,Tohle se mi zdá, že jo?"
,,Věř mi, Hermiono. Nikomu jinému bych o tom neřekl a už vůbec bych ho k tomu nenabádal, ale mám tě rád a vidím, že jsi nešťastná. A tohle je možnost, jak získat nový náhled na věc."
,,Tak ať už to mám za sebou," pronesla pobaveně, ale začínala panikařit. Arthur ji chytil za ruku a pevně ji stiskl.

Potlačila náhlou potřebu se rozkašlat a uzamknula kouř v plicích. Rychle napočítala do deseti a pomalu vydechla. ,,Asi to na mě nepůsobí," řekla po chvíli. Nepřiznala by to, ale byla docela zklamaná.
,,Někdy to napoprvé nefunguje," přitakal Arthur a znovu jí podal joint. Když Hermiona potáhla podruhé, ucítila podivné šimrání v mozku.

Jednorázovky, HPKde žijí příběhy. Začni objevovat