Jednorázovky, HP

Vánoční snění

Vánoce byly u konce. Hermiona se vrátila na hrad se zvláštním pocitem.

Byla už noc, když ucítila silné nutkání se projít. Vylezla jen v košilce a vydala se temným hradem. Nikdy nikam nechodila, zvlášť po večerce by se nedovolila trajdat po hradbách. Ale dnešní noc byla jiná... Šíleně ji to táhlo do sklepení, šla tam jako očarovaná. Přišla před jeho komnaty a zaklepala. Otevřel jí polonahý Snape se skleničkou v ruce. Zírala na něj jako opařená.
,,Ach, Grangerová, již vás čekám," řekl tajemně a vtáhl ji k sobě. ,,Posaďte se," pokynul a nalil jí skleničku s vínem.
,,Pane profesore, promiňte, ale já nepiju."
,,Ale no tak, Grangerová..." strčil jí skleničku do ruky a ťukl si s ní. ,,Tak na nás, Grangerová."
,,Já... Já to asi nějak nechápu, pane profesore," špitla zmateně Hermiona.
,,Víte, dlouho jsem si myslel, že budu navždy sám... Myslel jsem, že navěky budu milovat Lily Potterovou... Ale včera jsem něco zjistil..." Hermiona na něj nechápavě hleděla s otevřenou pusou.
,,Promiňte, pane profesore, ale já stále nevím..."
,,Minutku! Já myslel, že budu do smrti nenávistný a cynický, ale včera... včera jsem si uvědomil, že mě na vás vždy něco přitahovalo. Možná to, že jste byla jiná, že jste mne vždy chápala..."
,,Já? A chápat vás? No, zrovna teď si nemyslím, že vás chápu."
,,Vždy jste se mě zastávala."
,,Cože?"
,,Každou noc jste o mně přemýšlela jako o muži, který má city. Jste jediná, která mi za celý život porozuměla..." začal vzlykat a po tvářích se mu řinuly slzy. Hermiona na něj hleděla jako na blázna. Přemýšlela o tom, jestli se zbláznil, nebo je tak moc opilý. Mávl hůlkou a rozezněla se romantická hudba, přišel k Hermioně a zvedl ji ze židle. Objal ji a pomalu se začal pohupovat sem a tam...
,,Nikdy nezapomenu na večery, kdy jsme spolu tancovali."
,,Ehm...Cože?"
,,A nikdy nezapomenu, když jsi schválně rozbila kotlík, abych ti dal trest."
,,Já nikdy žádný trest neměla, nedělám chyby," pravila naštvaně Hermiona, ale protože ji pevně držel, znělo to trochu přidušeně. Navíc ji Severus neposlouchal.
,,Ach, naše první noc byla plná vášní. Tys byla tak vystrašená. Něžně jsme se milovali celé hodiny." Hermiona se zhrozila.
,,To teda ne! Já s vámi nikdy..."
,,Hermiono, vím, že jsem udělal chybu, když jsem tě nechal, ale prosím, věř mi - miluji tě víc než kohokoli jiného. Pojď, pomilujeme se na mém pracovním stole," zašeptal a mrkl na ni jedním okem.
,,Tak to ne!" odmítla Hermiona a odtáhla se od Snapea.
,,Nebuď ke mně chladná, chci svou chybu napravit, čumáčku..." Poklekl před ní a z kapsy vytáhl krabičku. ,,Hermínko, vezmeš si mě, moje lásko?" Hermiona vykulila oči.
,,To nemyslíte vážně, pane profesore!" zvolala. Severus se zatvářil podezíravě.
,,Ty si mě vážně nechceš? vzít"
,,Ne! To je snad jasné, že nechci!"
Severus vstal a zkoumavě si Hermionu prohlédl...
,,Že ty jsi ta normální, co?"
,,Cože?"
,,Ty jsi ta šprtka, ta ,,původní" postava Hermiony."
,,No. Asi ano, žádnou jinou neznám."
,,Sakra! To jsi nemohla říct dřív, že nejsem ve fanouškovské fikci?!" pravil naštvaně a zmizel ve dveřích. Hermiona nevěřícně hleděla na dveře, nerozuměla tomu, ale najednou se jí začal líbit... Byl zvláštním způsobem hezký... Asi se zamilovala....

Dveře se znovu otevřely a Severus vešel. Byl oblečený normálně a v ruce si nesl několik knih. Když ji uviděl, zarazil se.
,,Grangerová, co tu sakra děláte? Víte, že tohle jsou mé osobní komnaty?!" vyprskl naštvaně. Hermiona ho ale neposlouchala, přišla k němu, odhodila knihy, které držel v ruce.
,,Co to...?!"
,,Sklapni, Severusi!" zvolala Hermiona a vášnivě ho políbila. Odtáhl se od ní.
,,Víš, že jsi tím narušila typické vlastnosti pro naše postavy? Za to nás Rowlingová zabije." Hermiona se svůdně usmála.
,,Zabije jen tebe, ale v srdcích čtenářek budeš žít navždy."