Jednorázovky, HP

Proč tě nenávidím

Na břehu bradavického jezera seděli pod smuteční vrbou dva chlapci. Jeden se opíral zády o kmen stromu a mnul si zkřehlé ruce. Druhý mladík seděl shrbeně v tureckém sedu a předčítal z knihy.
,,A proto tato transfigurace nikdy nebude providitelná v magické praxi..."
,,Nepřijde ti to hloupé?" skočil mu do řeči Remus. Druhý mladík párkrát zamrkal.
,,Nevím, co máš na mysli..."
,,Mrzneme venku, protože se stydíme za to, že rádi čteme," vysvětloval Remus. ,,To je přece hloupé..."
Severus pokrčil rameny a pravil: ,,Mně to nevadí. Jsem na to zvyklý a mám tady ode všech pokoj." Remus provinile sklopil zrak, věděl, o kom Severus mluví - o jeho spolužácích, o jeho kamarádech.
,,Kluci jsou kluci," řekl Remus. Severus se zadíval na svého jediného přítele, kterého kromě Lily měl.
,,To je má omlouvat? Kluci jsou kluci? Je snad někde napsaný zákon, že kluci musí šikanovat jiné... slabší jedince? Je to snad přírodní zákon, který určuje, že smečka musí svou sílu dokazovat na samotářích? Čím bychom se tedy lišili od zvířat, kdybychom byli jako zvířata?"
,,Já nevím, Severusi. Promiň, nevím, jak ti odpovědět. Štve mě, co ti dělají," uznal Remus lítostivě.
,,Pamatuješ si, když jsme se tu setkali poprvé?" otázal se Severus a zdálo se, že ho tím chce nachytat.
,,Četl jsem si tu, tehdy jsem tohle místo neznal. Přišel jsi a řekl's, že je to tvoje místo," začal Remus.
,,A?" pobídl ho Severus.
,,Když jsem se zvedl, abych odešel, řekl jsi, že si tu můžu číst taky," dokončil Remus.
,,Říkal jsem tehdy něco o tvých... přátelích?" zeptal se Severus. Remus zavrtěl hlavou. ,,Nikdy jsem o nich nic nepověděl, protože na ně nechci myslet. Tohle je mé místo, kde nemusím přemýšlet nad tím, jestli mě tu náhodou Potter nenajde. Tady se nemusím ohlížet přes rameno, tady mi nikdo nepodráží nohy, tady mi nikdo nehází učebnicemi... Nepřijde mi hloupé, že se tu musím schovávat kvůli tomu, že rád čtu. Dřív mi to přišlo hloupé a nefér a k vzteku, ale teď už nad tím nepřemýšlím. Jsem tam, kde mám být."
,,Máš pravdu," uznal Remus (trochu z donucení). ,,Promiň. Nemyslel jsem to tak, jak to vyznělo. Jsem rád, že tu můžu být. A že si od nich taky na chvilku odpočinu." Severus na tato slova nijak nereagoval. ,,Jsem ti vděčný, Severusi, že se přátelíme." Teprve v tu chvíli na něj Severus pohlédl a věnoval Remusovi malý, nepatrný úsměv.

Remus stál uprostřed chodby a zíral před sebe. Smích vnímal pouze tlumeně, jako by se ocitl pod vodou. Měl by něco udělat! Věděl, že by měl Severusovi pomoct. Přesto jen stál a díval se.
,,Sakra, začíná další hodina," zaklel Sirius a drkl loktem do Jamese. Ten pohlédl na všechny své tři kamarády a kývl hlavou.
,,Padáme, chlapci," zavelel.
,,Doženu vás," řekl Remus Peterovi, který odcházel jako poslední. Osaměli. Severus byl stále na zemi, ale už klečel a snažil se vyhrabat na nohy. Remus k němu konečně přišel blíž a nabídl mu ruku. Severus Remusovi nabídky k pomoci nevyužil. Vyškrábal se na nohy sám a Remuse od sebe odstrčil. Vytáhl si kapesník z hábitu a přiložil si ho ke krvácejícímu nosu.
,,Omlouvám se za své kamarády," pravil Remus s upřímnou lítostí. Severus se zastavil, otočil se čelem k Remusovi a vrátil se o dva kroky zpět. Odložil zakrvácený kapesník. Remuse v tu chvíli napadlo, že má Severus určitě zlomený nos.
,,Kašlu na tvý kamarády!" křikl Severus a přiblížil se k Remusovi o další krok. ,,Kašlu na všechny. Měl by ses omlouvat za sebe! Ne za ně!"
,,Cože?" zeptal se nechápavě Remus. ,,Mám se omlouvat? Za co? Nic jsem neudělal..."
,,Přesně," souhlasil Severus tiše. ,,Nic jsi neudělal. Od nich bych čekal, že mi ublíží. Od tebe bych ale nečekal, že mě v tom necháš... Měl jsem o tobě příliš vysoké mínění. Nikdy jsi mým přítelem nebyl, ne skutečně. Já se se zbabělci nepřátelím. To radši budu celý život sám."

Severus seděl pod stromem a četl si. ,,Dobré jitro," ozval se hlas. Vzhlédl k Remusovi a zamračil se. Na pozdrav nic neodvětil. ,,Přemýšlel jsem, jestli se sem stále vracíš..." snažil se započít téma k rozhovoru. Severus stále neodpovídal. ,,Tolik vzpomínek. A tolik jsem toho zapomněl... Vidím jen střípky, jen krátké chvíle, které jsem zažíval. Zato si  přesně vybavuju všechny pocity - ten strach, tu nejistotu, ten smutek... Lidé říkávají, že by se rádi vrátili do studentských let. Nikdy jsem jim nerozuměl, nebyl jsem tu šťastný." Severus nic neřekl. ,,Jen tady... Tady bych rád sedával a četl si," dodal Remus.
,,V tom ti nic nebrání," pronesl chladně Severus, vstal a upravil si hábit. ,,Rád ti toto místo přenechám a už sem nikdy nepřijdu. Stejně tě brzy propustí, zaměstnávat vlkodlaka není dlouhodobý plán."
,,Všiml sis jeho očí, Severusi?" zeptal se Remus. ,,Má je po Lily. Má je stejné jako mívala Lily."
Severuse tato slova zarazila. Nečekal, že by mohl Remus takto otevřeně mluvit o Lily.
,,Já vím," zašeptal Severus.
,,Máš pravdu, vlkodlak se tu dlouho neohřeje. Pak je ovšem pouze na tobě, abys na Harryho dohlížel. Kvůli Lily."
,,I když ti do toho nic není a nemusím ti tu nic slibovat... Budu na něj neustále dávat pozor, tak jako jsem se o něj tajně staral doposud," pronesl Severus. ,,Vždycky."
Remus se pousmál a přikývl. ,,Děkuju ti a omlouvám se. Za sebe. Tehdy jsem se bál. Byl jsem hlupák, měl jsem Jamese zarazit."
Severus mávl rukou. ,,Nechci o tom přemýšlet. Nepřipomínej mi to."
,,Jenže já ti to musím říct," trval na svém Remus. ,,Chci, abys věděl, že mě mrzí, že jsem ztratil tak dobrého přítele. Mrzí mě, že jsem nebyl odvážný ve chvíli, kdy jsem odvážný být měl. Mrzí mě, že jsem tě zklamal. A chápu, že mě nenávidíš, taky bych se nenáviděl." Severus se zahleděl Remusovi do očí a chvíli mlčel.
,,To je mýlka," pravil tiše Severus. ,,Domníval jsem se, že tě hrozně nenávidím... Nechci se s tebou bavit, nehodlám se s tebou kamarádit, to uznávám a netajím se s tím. Ale ve skutečnosti tě nenávidět nedokážu. Nejsi mým přítelem, ale rozhodně nejsi můj nepřítel."