Jednorázovky, HP

Až mi bude šedesát čtyři

When I get older losing my hair
many years from now
will you still be sending me a Valentine,
birthday greetings, bottle of wine?
If I'd been out till quarter to three,
would you lock the door?
Will you still need me?Will you still feed me,
When I'm sixty-four?

,,Když on je to takovej trouba," postěžovala si Molly kamarádkám, ale přitom se zasněně usmála. ,,Ještě mě ani nikam nepozval. Jen se mě pořád ptá na přeměňování, přitom dobře vím, jak je v přeměňování dobrý. Lepší než já. Jenže mu nemůžu říct: ,,Hele, vím, že se ti líbím, nezajdem někam?" A čekat na to, aby se vyjádřil, to mě taky nebaví."
,,A líbí se ti?" zeptala se jedna z nich. Molly se zamyslela nad Arthurovými chybami a zjistila, že žádné chyby nemá.
,,Asi jo. A asi ho mám ráda," dodala a dívky vesele vyjekly. Chtěla stydlivě sklonit hlavu, ale kamarádka ji chytila a varovala ji: ,,Nešij tak sebou, jinak ten účes bude nakřivo!"
,,Na to bacha, to by ses nemusela taky nikdy vdát! Špatnej účes už zničil mnoho potencionálních manželství. Navíc, pamatuj, že zrzky to maj' těžký," zavtipkovala druhá kamarádka, prohlédla se v zrcadle a dodala: ,,Tak se uvidíme až tam, my se jdeme ještě s Quaedamem kouknout na nové obrazy ve druhém patře."
,,Kouknout na nové obrazy, to ti budeme věřit," zasmála se Molly.
,,Aspoň mám větší šanci na vdavky," opáčila její kamarádka, zamávala děvčatům a odešla z ložnic.

Vešla do Velké síně. Hrála hudba, ale všichni jenom seděli, protože Brumbál nezahájil začátek plesu. Všichni byli po dvojicích, nazlobeně si sedla k prázdnému stolu a opřela si bradu o ruku. Znuděně pozorovala, jak všechny kamarádky radostně štěbetají s nejhezčími kluky ze školy. Některé už měly za sebou i první polibek. Jiné dokonce plánovaly, že po dostudování odjedou na jih Francie a tam se se svými mladíky usadí. Jen ona musela čekat. To už nedoženu, i kdyby přišel budoucí manžel přesně v tuhle chvíli, pomyslela si. ,,Ahoj," řekl hlas nad ní. Ani se na něj nepodívala, byla naštvaná, že ji nepozval na ples a hodlala mu to dát jasně najevo tím, že nedá najevo vůbec nic. ,,Můžu... Můžu si přisednout?" zeptal se zdvořile. Chtěla, aby si k ní sedl.
,,Když si přeješ se mnou sedět, tak jsi mě měl požádat o doprovod na ples," opáčila Molly nabroušeně, aniž by Arthurovi věnovala jediný pohled. Kdyby viděla jeho smutný výraz, určitě by se nad ním slitovala, a to nechtěla!
,,Myslel jsem si, že bys mě odmítla..." vysvětlil tiše.
,,Možná jo, ale i kdyby, tak ses zeptat měl. Místo otázek k přeměňování... Proč já se s tebou vůbec bavím? Tady prostě sedět nebudeš," řekla. Bohužel se nesnažil jí to vymluvit a odešel. Nesnášela ho za to, jak moc je hodný a stydlivý! Kdyby se s ní aspoň pohádal, ale to on ne - on ji musel poslechnout. Protočila oči v sloup. Brumbál něco brumlal o plese, neposlouchala.

Celý večer Molly pozorovala kamarádky, které tancovaly se svými budoucími manželi. Nebavilo ji být samotná na plese. Vstala od stolu a vydala se pryč. V ložnicích ještě nikdo nebyl. Důvod znala! Všichni totiž měli doprovod na ples! Proč by všichni ti bláznivě zamilovaní odcházeli z plesu? Molly si vyzula lodičky a začala se soukat ze šatů. Naštvaně je zmuchlala a hodila do skříně. Převlékla se do pyžama, přes něj si zavázala župan a plácla sebou na postel. Když si položila hlavu na polštář, všechny skřipce se jí zabodly do hlavy. To ji rozrušilo ještě víc. Převalila se na břicho a uvažovala nad smyslem celého večera. Nebyla nijak sebevědomá, ale byla přesvědčena, že jí to slušelo. Zasloužila si trochu pozornosti. Sice za ní Arthur přišel, ale to se nepočítalo. Ještě chvíli takhle uvažovala, dokud se za dveřmi neozvalo vyděšené: ,,Uááá!" Vyškrábala se na nohy a zvědavě vykoukla z ložnic. Pod schody ležel Arthur Weasley.
,,Co to, propána, děláš?" zeptala se.
,,Snažil jsem se k tobě dostat, ale ty schody se přeměnily na skluzavku," odpověděl, když vstával a otíral si sako od prachu. Sešla k němu a zkřížila ruce na prsou.
,,A co jsi mi chtěl?" Snažila se o co nejlhostejnější tón. Arthur jí podal růži, která byla ovšem po jeho pádu zlomená. Molly potlačila smích. Tragikomičtější situaci si ani nedovedla představit. A musela uznat, že ten klučina má něco do sebe. Přijala jeho dar.
,,To ovšem není odpověď." Nechtěla mu to ulehčovat.
,,Měl jsem v plánu tě pozvat na ples. Jsem hroznej trouba," přiznal zahanbeně Arthur. To, že použil stejná slova jako ona, bylo rozhodující. V tu chvíli mu Molly všechno odpustila.
,,Nejsi trouba, rozhodně ne hroznej trouba," pravila o poznání něžnějším hlasem Molly. ,,Mně stejně nešlo o ten ples. Jen jsem chtěla, abys mi ukázal špetku zájmu. Kamarádky totiž už jsou zadané a budou mít nádherný život. A mně si zatím jenom vždycky pozdravil..."
,,A myslíš, že Nona bude skutečně s Quaedamem? Protože mně se zdá, že si rozumíme víc než všichni dohromady."

You'll be older too
and if you say the word
I could stay with you.

Seděli u krbu a povídali si. Arthur dokonce pochválil Molly účes, což způsobilo, že jeho tváře zčervenaly. Nikdy žádné dívce neskládal komplimenty, takže si připadal neohrabaně. Molly se tomu jen zasmála, protože se styděla poděkovat. Nebyla zvyklá na lichotky. V ruce převracela zlomenou květinu.

Další dva měsíce se scházeli každý večer ve společenské místnosti. Jednoho dne se Arthur odhodlal Molly políbit. Byla to jen malá pusa, nic, co by neměly její kamarádky už dávno za sebou, ale pro Molly to znamenalo mnohem víc, než kdyby po ní skočil nějaký krasavec a nasliboval jí hory doly.

Od té chvíle ve sebe seděli u snídaní, obědů a večeří. Arthur Molly doprovázel na hodiny lektvarů, i když musel pokaždé dobíhat přes celou školu na studium mudlů. Zatímco ostatní dívky básnily o všem, co se svými partnery podnikaly, Molly uchovávala svou zamilovanost jako soukromý poklad. Všechny se jí na to vyptávaly, ale Molly se vždy jen usmála a krčila rameny.

I could be handy mending a fuse
when your lights have gone
you can knit a sweater by the fireside
Sunday morning go for a ride
doing the garden, digging the weeds
who could ask for more?
Will you still need me, will you still feed me
when I'm sixty-four?

Probudil je křik. Molly si promnula oči a podívala se na hodiny. ,,Skoro čtyři ráno, to si dali na čas," poznamenala uznale a otočila se ke svému manželovi, který zíval.
,,Miluju tě, víš to?" zeptal se Arthur. Molly se k němu nahnula a políbila ho. Oba vstali a došli do dětského pokoje, kde plakali dva malí chlapci. Arthur vzal jednoho, druhého k sobě přivinula Molly. Pohupovali s miminky a pochodovali po pokoji. Molly se občas vyčerpaně opřela o zeď, aby nespadla.
,,Co kdybychom ty postýlky začarovali, aby se kolébaly?" navrhl Arthur.
,,Myslíš, že jsem to nezkoušela? Jenže oni chtějí nás. Myslím, že nás tím schválně zlobí."
,,Není možné, aby malé děti měly touhu nás takhle týrat," odpověděl nevěřícně Arthur,v tu chvíli George začal hlasitě vřískat a Fred se k němu přidal. ,,Beru zpátky," řekl Arthur.

Molly se nespokojeně prohlížela v zrcadle. ,,No koukni na mě! Jestli ještě přiberu, tak je jasné, že mě opustíš," řekla Arthurovi, který se oblékal do práce. Zapnul si poslední knoflíček u košile a došel ke své manželce. Zezadu ji objal a podíval se do jejích očí v zrcadle.
,,Jsi ta nejkrásnější žena, kterou znám. A s každým kilem navíc, jsi ještě krásnější."
,,To říkáš jen proto, abych si přestala stěžovat," opáčila nazlobeně paní Weasleyová. Arthur se zasmál a políbil ji do vlasů.
,,Naopak. Musíš si stěžovat pořád, abych tě pořád mohl ujišťovat, jak nádherná jsi." Molly se vymanila z jeho objetí.
,,Na tohle ti neskočím, můj drahý. Uteč do práce dřív, než tě za tyhle vtípky bacím polštářem." Chvíli se mračila, ale potom se na sebe oba smířlivě usmáli. ,,Doufám, že nebudeš v práci moc dlouho."
,,Vrátím se k tobě a dětem hned, jak to bude možné," slíbil.

,,Kluci, běžte si hrát na chvíli ven. Vidíte, že je maminka unavená," řekl Arthur. Všichni chlapci vyběhli na zahradu a začali šermovat s větvemi. Arthur přinesl bezovou limonádu a podal ji své nádherné ženě. Vděčně se pousmála. ,,Pamatuj, že jednou vyrostou a ty si budeš moct odpočinout," zavtipkoval. Molly zaskučela a pohladila si velké bříško.
,,Jen doufám, že tentokrát to bude holčička a žádné další malé zrzavé překvapení se konat nebude."

Every summer we can rent a cottage
in the Isle of Wight if it's not too dear.
We shall scrimp and save.
Grandchildren on your knee
Albus, Lily, James.

,,Udělala jsem ti čaj," řekla Molly. Arthur vzhlédl od knihy a usmál se.
,,Jsi skvělá. Božská. Dokonalá."
,,A ty jsi pěknej kecka," opáčila naoko nepříjemně, došla k němu a políbila ho do šedivých vlasů.

Send me a postcard, drop me a line
stating point of view
indicate precisely what you mean to say
yours sincerely wasting away.

Give me your answer fill in a form
mine for Pottermore.
Will you still need me, will you still feed me
when I'm sixty-four?