Jednorázovky, HP

Hry

Varování: mini-fluff

,,Hermiono!" zvolal Harry a běžel ke dveřím. Krátce ji objal a převzal od ní láhev vína.
,,Moc se omlouvám, jdu rovnou z práce," vysvětlovala Hermiona během svlékání kabátu. Postupně se přivítala se všemi. Poslední byla Nymfadora. Hermiona jen přihlouple zvedla ruku a zamávala. ,,Ahoj," řekla. Tonksová kývla hlavou a šla se znovu posadit ke stolu. Hermiona byla usazena vedle Rona a George. Ron se k ní nahnul a zašeptal: ,,Dneska ti to moc sluší."Hermiona se křečovitě usmála a poděkovala. ,,Ne, vážně," pokračoval Ron, ,,ta sukně se k tomu saku hodí."
,,To asi kvůli tomu, že jde o komplet," opáčila Hermiona, ale hned, jak si uvědomila svou aroganci, dodala: ,,Promiň, Rone. Moc děkuju za pochvalu. Nechtěla jsem být nepříjemná." Ginny mávla hůlkou. Z kuchyně přiletěly talíře a elegantně přistály před hosty. Všichni navzájem popřáli dobrou chuť a začali hodovat. Hermiona si obalila maso v omáčce a vložila ho do úst. Chvíli přemýšlela, co je na tom jídle jiné. Něco tam nepatřilo. Měla pocit, že za každou cenu musí přijít na to, co je tajnou ingrediencí. Jako kdyby to snad bylo nějak důležité, zasmála se v duchu sama nad sebou. Přimhouřila oči a vzhlédla od jídla. Došlo jí to ve stejné chvíli, kdy se Tonksová chtěla pustit do omáčky. ,,Nejez to!" vykřikla Hermiona. Všichni sebou trhli. Tonksová překvapeně nadskočila. Hermiona se otočila k Ginny a zeptala se: ,,Nedávala jsi do té omáčky zázvor?"
,,Ano... Doporučila mi to mamka," odpověděla zmateně Ginny.
,,Ježiši," zašeptala Tonksová.
,,Co se děje?" zajímal se Harry a těkal očima z Tonksové, na svou manželku, k Hermioně a zase zpátky.
,,Mám silnou alergii na zázvor," řekla po chvíli Tonksová. Ginny se začala omlouvat a doběhla pro novou porci – bez omáčky.
,,Jak to vůbec víš?" podivil se Ron. Hermiona letmo pohlédla na Nymfadoru.
,,Já přece vím všechno," zavtipkovala Hermiona vážným hlasem. Bylo zvláštní, že tohle Ronovi jako vysvětlení stačilo.

Hermiona stála přede všemi už skoro deset minut. ,,Kdybys byla květina?" vyzvídala Ginny. Hermiona se zamyslela.
,,Pomněnka... Asi," odpověděla po chvíli, ale nebyla si jistá. Ginny se zamračila a natočila se k Harrymu, který ovšem také nevěděl.
,,Mně už to nebaví. Jdem hrát něco jinýho," navrhl otráveně Ron. Hermiona po něm hodila naštvaný pohled. Zvlášť kvůli němu vybrala nejlehčí literární postavu, ale on byl příliš netrpělivý, aby se nad tím vůbec zamyslel.
,,A barva?" zeptala se Lenka, která to jako jediná nechtěla vzdát.
,,Modrá... Černá... Spíš modrá."
,,To je prostě hrozně těžký," zakňoural Ron, ostatní souhlasně přikývli.
,,Vždyť je to přece jasný, ne?" zasmála se Tonksová. Všichni se na ni podívali s nefalšovaným šokem. ,,Hermiona je přece Hamlet. No, že jo?"
,,Ano, byla jsem Hamlet," přikývla Hermiona. Ron něco naštvaně zamumlal o mudlovských spisovatelích a Ginny oznámila, že bod získává Tonksová.
,,Stejně nechápu, jak jsi na to mohla přijít," řekl obdivně Harry.
,,Jsem expert na hry," odpověděla pouze Nymfadora.

,,Chceš doprovodit domů?" nabídl se Ron, když vyšly z domu Harryho a Ginny. Hermiona si zapnula kabát, aby mezitím vymyslela vhodnou omluvu.
,,Ne, děkuju, Rone. Já ještě potřebuju do města. Koupit. Něco."
,,A nechceš doprovodit tam? V centru je to v noci nebezpečný," snažil se dál Ron.
,,Rone," hlesla vyčerpaně, ,,já po práci potřebuju být sama. Chci se projít o samotě. Na ministerstvu s někým musím neustále mluvit a hrozně mě to unavuje."
,,Promiň. To jsem si neuvědomil. Takže, asi, dobrou noc."

Hermiona ležela na pohovce, když se ozvalo zaklepání. V tu ránu byla na nohou. ,,Dále!" zvolala. Rozběhla se ke dveřím, které se otevřely. Padla jí do náruče. Nymfadora byla zaražená, ale nakonec ji taky objala. ,,Promiň, promiň, moc se omlouvám! Musela jsem ti to objetí vynahradit," vysvětlovala Hermiona s úsměvem. Nymfadora protočila oči v sloup a zavrtěla hlavou.
,,To tvoje vynahrazování..."
,,Jako omluvu jsem nám koupila víno. Posaď se. Za chvilku jsem u tebe," pokračovala dál Hermiona nadšeně. Místo toho, aby si šla Nymfadora sednout, následovala Hermionu do kuchyně. Opřela se o futra dveří a zkřížila ruce na prsou. Kdyby se k ní takhle chovala jakákoliv jiná žena, prostě by ji opustila. Jenže u Hermiony neztrácela naději, že se všechno změní. Ze zamyšlení ji vyrušil Hermionin hlas. ,,Jsi hodná, že mi chceš pomoct se skleničkama." Nymfadora to sice nezamýšlela, ale zatvářila se tak. Vzala dvě skleničky a vydala se do obývacího pokoje.

Hermiona si sedla těsně vedle Nymfadory, nahnula se k ní, ale Nymfadora ucukla. ,,Co se děje?" zeptala se Hermiona.
,,Já jen... Už mě to nebaví," řekla Tonksová otráveně. ,,Pořád jsem tvá známá, přede všemi se sotva známe. Pak přijdu k tobě domů a... Takhle to nechci, Mio. Mám tě ráda, tak hrozně moc tě mám ráda a věř mi, ustála bych kvůli tobě všechno... Jenže všechno má svý meze. Nechci pro tebe být jen holkou na víkend."
,,Já tě mám přece taky ráda!" obhajovala se Hermiona. ,,Není to tak jednoduchý. Promiň, ale nejsem připravená to oznámit svým přátelům a své rodině." Nymfadora na Hermionu pohlédla se smutným výrazem a zašeptala: ,,Tak to asi nejsi ani připravená na skutečný vztah."

Po necelé hodině mlčení se Hermiona napřímila a rozhodným hlasem pravila: ,,Zítra jim to řeknu! Bude to příšerné, hrozně se bojím, ale kvůli tobě to zvládnu." Natočila se k Nymfadoře, chytila ji za ruku a něžně dodala: ,,Tonksová, do nikoho jsem nebyla zamilovaná víc. Nechci, aby sis myslela, že s tebou hraju nějaké hry. Chci s tebou být a ať to klidně ví celý svět."