Jednorázovky, HP

Sám, vždy sám

I can see in your eyes that you mean it
I can feel in your arms that it's true
And though I just heard myself say it,
Baby, I'm lying to you
Baby, I'm lying to you

Seděla v zahradě a četla si, jednou rukou se vískala ve svých kaštanově hnědých vlasech. Severus ji pozoroval z okna a mračil se. Tak rád by Hermionu miloval, protože byla dokonalá. Takhle na ni hleděl od začátku. Hned poznal, že dočetla kapitolu. Zvedla totiž svůj zrak a uvažovala o tom, co zrovna přečetla. To bývalo jejím zvykem. Znal všechny její zvyky, nálady a úsměvy. Nic z toho mu nevadilo. O to horší bylo si přiznat, že ji nemiluje. Ve všech ohledech byla jedinou ženou, která by k němu mohla chovat city. Založila knížku papírkem a odešla dovnitř. Místo pozdravu se usmála, stoupla si na špičky a políbila ho. Věděl, že se celá třese, ale on necítil nic. Jeho kůží neprošel jediný Hermionin záchvěv. ,,Budu si dělat limonádu. Dáš si taky?" zeptala se a její krásné oči zazářily.
,,Ne," odpověděl pouze. Stál zády k ní, když jas v jejích zorničkách pohasl, ale Severus to vycítil. Věděl, co v ní které slovo způsobí. A ne bylo pro ni velice zraňující slovo. ,,Nebo možná bych si dal," řekl, i když k tomu byl donucen. Nechtěl, aby kvůli němu byla nešťastná.
,,Dobře. Za chvilku to bude hotové," pravila Hermiona potěšeně, ale mezi každým slovem se převalovala nedůvěra.

All of these years you've been lonely,
and knowing not what you should do.
And though you are right, I've been looking as well.
Babe, I'm not looking for you.
Babe, I'm not looking for you.

,,Zavři oči, Severusi," nařídila mu nadšeným hlasem. Uposlechl ji. Vložila mu do rukou nějakou věc. Pohlédl na novou knížku, kterou si přál. I když o tom nemluvil, ona stejně vybrala ten nejkrásnější dárek. Navíc... Jediný dárek, který za celá léta dostal.
,,Děkuju," řekl pouze, protože nevěděl, jak vyjádřit svou radost. Zářivě se usmála, objala ho a popřála mu všechno nejlepší k narozeninám. Ovála ho květinová vůně.

,,Budou tam všichni," přemlouvala ho.
,,Nechci tam jít. Běž sama a užij si to," odpověděl a dál předstíral, že si čte. Hermiona se sehnula, aby ho chytila. Nedovolil jí to, takže ho pouze pohladila po hřbetu utíkající ruky.
,,Nechci tam být sama," zašeptala prosebně.
,,Budeš tam mít přátele."
,,Ale já chci být s tebou," upřesnila Hermiona, i když poznala svou prohru. ,,Kdyby sis to rozmyslel..." začala větu, ale nedokončila ji. Stoupla si do krbu a naposledy se na něj podívala. Viděl, jak moc ho miluje, ale neuměl to přijmout. Koutkem oka si všiml jejího smutného obličeje. Zmizela v zelených plamenech.

Postávala uprostřed veselí. A i když se usmívala, představovala si Severusův prázdný výraz, když odcházela. Přála si dostat se k němu blíž, ale on ji k sobě nepustil. Všemožně se snažila zastavit pád, ale ve skutečnosti to nedokázala zarazit. Ještě než se do něj zamilovala, byla odsouzena k neopětované lásce. V prvních chvílích své zamilovanosti stála před rozhodnutím, jestli propadne muži, který ji nemiluje. A ona to tehdy chtěla podstoupit. Přes všechnu bolest. Naivně se domnívala, že jeho postoj změní. Severus byl ale sám. Vždycky. Mohla předstírat, že o tom neví, ale už byla unavená. Nalila si sklenku vína, které bylo příliš trpké.

Stáli u vchodu do nebelvírské společenské místnosti. ,,Děkuju za krásný den," řekla.
,,Taky ti děkuju," odpověděl Severus a cítil se jako malé dítě.
,,A nezapomínej, jsem s tebou. Jsem na tvé straně, Severusi." Přál si ji obejmout a políbit, ale bál se, takže jen odpověděl, že to ví. ,,Usmívej se, hlupáčku," pokračovala, když viděla, jak se Severus tváří, ,,přece víš, že se umíš hezky smát." Dovolil si malý úsměv. ,,Krása," řekla a její oči se rozzářily. ,,Sejdeme se zítra? Chtěl bych ti ukázat nové místo, které jsem našel."
,,Zítra se budu muset celý den učit," odvětila zklamaně. ,,Ale neboj, o víkendu ti to vynahradím."