Rozkývaná slza stéká bledou tváří.
Cestičku třpytivou zanechává,
řekou k srdci ústící se stává.
Proud vroucího šumu bolestně se sváří.
Vydala se cestou, tužebná to loďka.
Bez plachet, bez kormidla opory,
nesena svévolně až za hory.
Pramen zde končící, truchlivá je kopka.
Tříštivě na kusy lámána je snaha.
Víra padá do hlubiny temné,
dlaněmi svírajíc prsty jemné.
Oči skomírají, nedosáhnou blaha.
Náhlý sluneční svit, černé sklo proráží.
Do mysli vnesený navrácen cit,
růžový lístek, jedinečný vid.
Rozjasněný obzor, zoufalost uráží.
Hladinou povznesen, jak na trávě by stál.
Zázrak zrozený objetím vlídným,
konec odzvoněn vyhlídkám bídným.
Plný opět pohár, již prapor bílý vlál.
ČTEŠ
Období touhy
PoetryPokračující soubor básní, zaměřený na emoce spjaté s láskou a všemi touhami i bolestmi, které přináší. Jejich podstata a interpretace závisí, jako u vší poezie, na každé jednotlivé mysli, každém srdci..
