Prvním ránem nad nebesy
vzpíná se proužek růžový,
něhou omámen zas jde si,
mráček zticha, nic nepoví.
Druhé slunce za východu,
střízlivěji hledí v cestu,
stále sladkou pije vodu
ve svém pohádkovém městu.
Třetího jitra vybledá
duha zašlého cítění,
nahrazeno však dosedá
přeslastné vášně vidění.
Čtvrtý v řadě přichází den,
dálka nekonečná se zdá,
ruku v ruce jest spájen sen,
v nějž snažně doufáš ty i já.
Páté kokrhání zazní,
protíná zašeptání hvězd,
přáteli se zdají blázni,
hůře jeví se tisíc cest.
Šest lístků opadlo z větve,
podzim do duše se vkrádá,
slůvko zaslíbené je tvé,
jej vyslyš, když srdce strádá.
Sedmý a poslední je tón,
jenž vydává harfa času,
téměř utišen zdál se zvon,
opět hlásá lásky krásu.
Krůčky plnící příběh náš
překonají moře, řeky,
ať noc či den v své mysli máš,
světlem chci ti být navěky.
ČTEŠ
Období touhy
PoésiePokračující soubor básní, zaměřený na emoce spjaté s láskou a všemi touhami i bolestmi, které přináší. Jejich podstata a interpretace závisí, jako u vší poezie, na každé jednotlivé mysli, každém srdci..
