Slov tisíc již uhaslo v tichu,
již nečeká v tíživém mžiku,
srdce ztracené touhou,
tou mylnou písní pouhou.
Až nastane setkání další,
uhasne plamen lásky naší,
snad štěstí vidí jiné,
v té dívce strachu plné.
Není mým přáním, co osudné,
jeví se k pláči, tak ostudné.
Však růže hyne tíhou,
již prázdnou krve rýhou.
Ač naděje byla zářivá,
matně teď blednoucí, mizivá.
Svět jeden prostým se stal,
ni spolu, sám každý jde dál.
ČTEŠ
Období touhy
PoetryPokračující soubor básní, zaměřený na emoce spjaté s láskou a všemi touhami i bolestmi, které přináší. Jejich podstata a interpretace závisí, jako u vší poezie, na každé jednotlivé mysli, každém srdci..
